TEST Nissan Juke 1,6 DIG-T - Zběsilá příšerka

TEST Nissan Juke 1,6 DIG-T – Zběsilá příšerka

Autor: Petr Orián,

10. 4. 2014 • Nissan, Novinky, Testy •

Motor: 92%

Převodovka: 85%

Podvozek: 90%

Zpracování: 65%

Praktičnost: 40%

Ošklivá a nepraktická stylovka s nafoukaným motorem a agilním podvozkem. Ideální recept na zábavu!

Verdikt:

Pro mnohé je ošklivý, nepohodlný, naprosto nepraktický a žere i trávu kolem cesty. Jenže zrovna Nissan Juke 1,6 DIG-T je auto, u kterého Vám to prostě vadit nebude. No a v dnešním TESTu vlastně zkusím vysvětlit proč…

Tento Juke je v naší redakci již pátým návštěvníkem z celého sourozeneckého vrhu a zatím slibuje nejvíce řidičských zážitků. Do extravagantního modelu Juke jsem se prakticky zamiloval už po prvním vyzkoušení, a tak trochu jsem si konečně vyptal tu nejlepší kombinaci z nejlepších. Nafoukanou šestnáctistovku s výkonem 140 kW a manuální šestistupňovou převodovkou.

Verze 1,6 DIG-T jsme tu měli už dvě, jenže oba vozy měly přepínatelný pohon 4×4, což u Juka bez možnosti volby znamená spojení motoru s bezestupňovou převodovkou CVT. Ta se bohužel vyznačuje ztrátama na výkonu, nárůstem spotřeby a skútrovým zvukovým projevem. Umí samozřejmě simulovat převodové stupně, ale co si budeme povídat, moc to nepomáhá.

Po dlouhé době čekání tu mám tedy Juka s výkonem 190 koní, které jsou skrze šestistupňový manuál posílány pouze na přední kola. Zábava by tedy měla být zaručena!

Exteriér

Hovořil jsem o něm už v předchozích testech verze 1,6 DIG-T i atmosféry a musím se s mírnou dávkou studu přiznat, že se mi design líbí opět o další kus více. Ano, jsem nejspíš divný a měl bych vyhledat odbornou pomoc, ale i když mám vkus na krásná auta, líbí se mi také Juke. Nissan Juke vystupuje z dnešní řady konvenčních designů a obyčejnosti, díky čemuž se vlastně krásným stává. Ani vzdáleně podobné auto na silnici skutečně neuvidíte a za to má ode mě Nissan obrovský palec nahoru.

Pro někoho ošklivý, pro někoho krásný, ale nelze mu upřít jednu zásadní věc. Dívčímu pohlaví se neuvěřitelně líbí a Juke ženám připadá prostě… ehm… roztomilý. To ale ctěné slečny a dámy nemají nejmenší tušení, jaká potrefená husa se skrývá pod kapotou a co Juke 1,6 DIG-T vlastně všechno umí.

Zmínit ale musím také stupeň výbavy, do které byl tento Juke zabalen. Tou je výbava n-tec a zvenčí ji poznáte podle černě lakovaných krytů zrcátek a především stylových 18” litých kol, která jsou vyvedena v černostříbrném designu. Pokud Vás však Juke předjede a ukáže Vám pouze své zadní partie, výbava n-tec přidává výfukovou koncovku, která budí dojem rozdvojení.

Interiér

Uvnitř Nissanu Juke se budete cítit skutečně velmi dobře. Interiér vypadá moderně, neobvykle a má takový levný hi-tech nádech. Řadící páka šestistupňového manuálu je hned při ruce a volant padne perfektně do rukou. Výbava n-tec mimochodem nabízí už v základu novou generaci systému Nissanu Connect, který zahrnuje 5,8 palcovou dotykovou obrazovku, technologii plánování tras na dálku mimo vůz Google® Send-To-Car, satelitní navigaci a podporu Bluetooth. V základu však nechybí ani couvací kamera, automatická světla, stěrače s dešťovým senzorem, automatická klimatizace a podpora USB.

Juke n-tec ale nabídne v základní výbavě také dynamický systém řízení, díky kterému si řidič může přepínat předvolené jízdní režimy v závislosti na to, jakou má zrovna náladu a nebo jak rychle potřebuje být z bodu A ve svém cíli. Zvolit si můžete tři režimy (Eco, Normal a Sport) a na ně se samozřejmě ještě podíváme podrobněji.

Uvnitř Juka máme také bílé látkové sedačky s černým šitím a kompletně černou stropnici i se sloupkama. Plasty v interiéru jsou bohužel tvrdé, ale kvalita jejich slícování je na velmi dobré úrovni. Náš Juke měl při přebrání najeto 12 000 kilometrů a na méně kvalitním asfaltu (nebo nedejbože na kostkách) nepříjemně hlasitě rezonoval a vibroval tapec dveří a vrchní kryt volantu. Ano, do jisté míry mě to frustrovalo, ale věřte, že na tento neduh ihned zapomenete. Stačí pořádně šlápnout na plyn a roztočit motor!

Motor

Jak jsem již psal výše, srdcem tohoto nafoukaného Juka je turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,6 litru (1618 ccm), který je schopen poskytnout maximální výkon 140 kw (190 koní) a točivý moment 240 Nm. Díky relativně nízké pohotovostní hmotnosti (1286 kilogramů) zvládne tato nadopovaná příšerka zrychlit na 100 km/h za rovných 8 sekund a pokračovat může k maximální rychlosti 215 km/h, ve které Juka zastaví už jen aerodynamika.

Juke bohužel i s tímto motorem pojme do palivové nádrže mizerných 40 litrů benzínu, což rozhodně není dobré pro šetřílky. Ti si totiž budou hrůzou rvát vlasy, jak rychle benzín v nádrži ubývá. Při přebrání s plnou nádrží mi navíc Juke 1,6 DIG-T ukazoval na palubním počítači dojezd 335 kilometrů. Vzhledem k tomu, že jsem to od pražského importéra Nissanu měl domů tak zhruba stejnou vzdálenost, po dojetí domů by mi údajně měl zbýt benzín tak akorát na dojetí na čerpací stanici.

Jízda

Svou ideální pozici za volantem nalézám velmi rychle a teď už zbývá jen nastartovat a vyjet vstříc zábavě. No dobře, přiznám se, že po vyzvednutí jsem myslel pouze na to, jak dojet domů s co nejnižší spotřebou, ale to nic nemění na zhodnocení auta s hlediska každodenní použitelnosti.

Otočení klíčku v zapalování má za následek mírné rozechvění celého vozu a nafoukaný Juke dá vědět o silném motoru tichým a hlubokým zapředením. Očekával bych sice tvrdší spojku, ale Juke není žádným rally vozem na běžné silnice, takže lehkou spojku oceníte v městských zácpách a v kolonách na dálnici. Skutečnou radost mám ale z fantastického řazení. Řadící páka je vlastně hned u volantu a jednotlivé “kvalty” zapadají do svých drah s naprostou přesností. Potěší však také mírný mechanický odpor a už teď je jasné, že bude při dynamické jízdě řazení a podřazování skutečnou radostí.

Podvozek po městě však hopsá, skáče a vyklepává posádku co to jde. To mně osobně ale vůbec nevadí a naopak v tom shledávám další z mnoha mých sympatií. Komfort od 18” palcových kol s pneumatikami 225/45 skutečně nečekejte, ale míru komfortu Juke naopak vyváží jízdními vlastnostmi. To si ale řekneme později…

Na dálnici se může Juke pyšnit skvělou stabilitou v přímém směru a pokud budete nutně potřebovat předjet a nebrzdit provoz v rychlém pruhu, stačí na šestý převodový stupeň šlápnout na plynový pedál. Juke se ochotně sebere a vyrazí vpřed. Já však nikam nespěchal a naopak jsem chtěl dojet domů s co nejlepší spotřebou. Zbaběle jsem se tedy zařadil do pravého pruhu, zapnul režim ECO a rychlostí směšných 100 km/h křižoval dálnici D1. Při tachometrové “stovce” motor na šestku točil 2500 otáček a výsledek spotřeby ve Zlíně činil pouhých 5,7 litru na 100 kilometrů. Při dálniční poctivé “stotřicítce” ale počítejte i se spotřebou přes 10 l/100 km.

Ve městě je pak skutečnou radostí využívat dynamiku motoru. I na režim ECO se Juke ochotně sbírá a vměstnávání se do pruhů bude otázkou okamžiku. Stejně tak starty ze semaforu, kdy se ostatní řidiči nebudou stíhat divit, co že to vlastně pod tou kapotou máte. Režim ECO znamená sice poněkud mdlou a pomalou odezvu na plyn, ale pokud budete mít strpení, Juke i na tento režim překvapí svou nezvyklou dynamikou.

Poněkud zbytečný režim NORMAL vynechám a rovnou přepnu na režim SPORT. Nejvíce rozdíl v programu řídící jednotky poznáte například při 80 km/h na trojku. Pokud budete mít plný plyn a v tu chvíli přepnete z ECO režimu na SPORT, řídící jednotka povolí otěže motoru, Juke se pořádně nadechne a doslova vystřelí směrem vpřed.

Motor na plynový pedál nyní reaguje okamžitě a motor má skvělý tah už od 2000 otáček. Přesně na této hranici totiž nastupuje točivý moment 240 Nm a ten dokonce setrvá ve své účinnosti až do skvělých 5200 otáček! Juke jakoby na jeden celý nádech zfoukne všechny svíčky na silnici a okresková jízda bude v tomto autě opravdovým zážitkem. Nejlépe se však motor cítí v otáčkách vysokých. Chcete předjet auto před Vámi během okamžiku? Žádný problém! Stačí adekvátně podřadit a využít maximum výkonu, který se dostavuje v 5600 otáčkách. Juke se v tu chvíli utrhne z řetězů a jako zběsilý a naštvaný pitbull vystřelí za kořistí.

Motor má do otáček skvělou chuť a přitom jeho zátah překvapí nejednoho motoristického nadšence. Pokud však vezete dva a více lidí, je to na dynamice motoru opravdu znát. Sami si ale cestu dokonale užijete. Motor můžete vytáčet skoro až do omezovače a pokud chcete dosahovat opravdu šílených rychlostí, za které by Vás policie rovnou postavila ke zdi a přirazila autem, stačí díky perfektnímu řazení zařadit vyšší převodový stupeň a zátah motoru může začít znovu.

Na druhou stranu, řízení by mohlo být na režim SPORT více tuhé, ale kupodivu nepostrádá malou dávku citu a občas se dočkáte také lehké zpětné vazby. Na co jsem však u Juka neměl nervy, byl systém protiprokluzu. Protiprokluz v tomto Nissanu dokáže přibrzdit jednotlivá kola a při prudkém zatočení a následném nadlehčení jedné nebo druhé strany se bohužel dostaví mírné škubnutí z útrob nápravy. Pocitově se navíc zvuk přibrždění kola bude blížit přidření, které trvá cca jednu desetinu sekundy. Příjemné to však není, tudíž jsem pokaždé po nastartování protiprokluz vypínal.

Stabilizační systém se zde bohužel vypnout nedá a jeho varovná kontrolka se dokáže rozblikat relativně brzy. Pokud chcete prohrabat při rozjezdu celý první převodový stupeň, vypnutý protiprokluz Vám to samozřejmě dovolí. Stabilizace však v takovém případě sílu motoru zkrouhne a další vylomeniny bohužel nedovolí.

Co se jízdy v zatáčkách týká, tady dokáže Juke opravdu nezvykle dominovat. Crossoverů, kteří dokáží takto projíždět zatáčkami není mnoho a právě kompakt od Nissanu patří mezi ty nejzábavnější. Bohužel jsme Juka dostali na test těsně před přezutím na letní gumy, takže jsme se celý týden museli spokojit se zimním obutím. Bylo už velké teplo a vlastnosti zimních gum tedy strádaly. Juke však ochotně poslouchá povely od volantu a díky relativně krátkému rozvoru hbitě vykrojí jakoukoliv zatáčku. Limity zimních gum však byly opravdu blízko, ale podvozek Juka je jednoduše na jedničku. Ve městě je sice přehnaně tvrdý a naopak při velmi rychlé jízdě se umí rapidně zhoupnout, ale svou stopu drží s úsměvem a dokonce přitom nepůsobí nijak upoceně. Zadní náprava však má občas při rychlé jízdě tendence neposlouchat a při plném brzdění se připravte na nutnost kontrovat. Po ubrání plynu v zatáčce ale Juke umí zadní část lehce a bezpečně nadhodit do zatáčky, což dopomůže skutečně zábavnému průjezdu. Při využití plné síly ale umí Juke také pěkně zatahat za volant, což se může stát osudným méně zkušeným řidičům.

Přední sedadla bohužel tělo moc nepodrží, ale na druhou stranu umí nabídnout lehkou dávku pohodlí. Více než 400 kilometrů bez přestávky v nich strávit bohužel nedoporučuji. Průměrná spotřeba paliva za celý týden ježdění nakonec nebyla tak hrozná, jak se na začátku zdálo a po týdnu jsem skončil na hodnotě 8,4 l/100 km.

Pořád Vás zajímá, že do kufru dáte jen tři plné igelitové tašky a vyšší pasažéři vzadu si skoro budou muset uřezat kolena? A pokud navíc pojedete i se zadními pasažéry svižným tempem, může se lehce stát, že si dost ošklivě nabijou své kebule. Praktická stránka věci se ale může velmi rychle změnit. Po sklopení zadních sedadel vznikne rovná ložná plocha a Juke už pojme opravdu velké množství věcí.

To vše však k Nissanu Juke patří. Je šílený a je to raubíř tělem i duší. A pokud jste pravý motoristický nadšenec, po jediné rychlejší jízdě se do tohoto vozu prostě musíte zamilovat. Už teď se těším na léto, kdy se začne prodávat Juke facelift.