Blog Dominika Valáška: Co rok dal a vzal
Rok se s rokem sešel a já se ohlížím za tím uplynulým. Především bych rád popřál všem, co mě čtou a snad se jim moje články, ale i články kolegů tady na Autojournalu líbí. Všem přeji do nového roku velkou porci šťastných a pokud možno tak i zábavných kilometrů a ideální soužití s jejich plechovým mazlíkem. V případě, že ještě žádný mazlík v pomyslné garáži nestojí, tak samozřejmě nový přírůstek v tomto směru.
Automobilový průmysl doznal v uplynulém roce opět řadu změn. Namátkou tady byly první autonomní vozidla, z čehož mají velkou radost jistě zejména aktivisté, snažící se uzavřít co největší část měst. Konečně budou moci tvrdit, že auta jsou ta zlá, když už dokonce jezdí sama. Ode mě na toto téma jenom to, že snad již zanedlouho nebudu muset domů z hospody sockou. Bohužel si nedělám iluze, že by podíl autonomních vozů, který očekávaně poroste, zlepšil plynulost provozu.
Pokud si myslíte, že ekofašismus páchaný na nových modelech dosáhl vrcholu, nebojte se, bude hůř. Již na září nám soudruzi z teplých bruselských křesel přichystali Euro 6, tedy začátek konce dieselů. Kdo tady radostně vyjekl, že přesedneme do benzínových aut, tak na ty dojde taky a již zanedlouho.
No. Konec sýčkování a temných výhledů, pojďme na to zábavnější, co rok 2013 přinesl. Do redakční databáze testů přibyla opět slušná řádka a mezi těmi obyčejnějšími vozy, vybavenými diesely a velkými kufry, je tady spoustu zajímavých a tím chci říct opravdu zajímavých aut.
Nebudu začínat od konce a místo toho řeknu, co osobně považuji za vrchol mého letošního svezení. Jak možná někteří očekávají, jedná se o Dodge Viper. Auto tak moc bestiální, že vám vezme veškeré iluze, zašlape všechno, čemu jste kdy okolo aut věřili do země a vysměje se vám zpříma do obličeje tím nejkrutějším desetiválcovým smíchem. Na druhou stranu auto tak neuvěřitelně nekultivované a příšerně zpracované, že se budete smát vy. Suma sumárum, nechtěl bych ho ani za zlaté prase. Je to věc, kterou chcete vyzkoušet a u toho skončit, kdo si myslí, že je dostatečný tvrďák na to, aby s Viperem jezdil normálně – nejste, nikdo není. Ani Chuck Norris. Nebo ten možná jo. Nedovedu si pro tu šílenou placku připravit jiné využití, než v ní jednou za čas někoho svést, on se z toho připosere a já to zase uklidím na měsíc pod plachtu.
Takže co je tedy to úplně TOP? To auto, které mě letos dostalo do kolen a které jsem nechtěl vracet? Bylo to velké, silné a silně rozežrané X5 M? Přesně kvůli těmto dvěma faktům nebylo. To nejlepší, čím jsem se já osobně za rok 2013 svezl, bylo Chevrolet Camaro. Kamenujte mě argumenty o americkém podvozku a zpracování, ale já zažil Camaro jinak. Silný, dobře vypadající allrounder, který i přes svoje americké kořeny jezdí jako ze snu. Navíc nové Camaro SS za necelé mego? Co byste chtěli. Možná jeté Camaro 08-09 za půl mega? Ale já nechci být zas na mizině!
.« TEST MINI Countryman Cooper D ALL4 – Dark Side TEST Toyota Auris Touring Sports 1.6 »
