Autojournal.cz

TEST Jaguar XF Sportbrake – Aristokrat s baťohem

2. 7. 2013 • Jaguar, Novinky, Testy •

Aristrokrat, aristokrat v naftě, aristokrat v kombíku a v naftě?! No to snad ne! Nebo že by přece jen ano? Podívali jsme se na zoubek jedné britské šelmy. Tahle šelma ovšem není z toho nejurozenějšího rodu, pod její kapotou nešumí dvanáctiválec a její silueta neevokuje příslušnost již na první pohled. Jedná se o menší a levnější model XF, navíc ve variantě sportbrake. Pod jeho kapotou pochrochtává šestiválcový dieselový třílitr a Jaguar se tak zaměřuje na zcela jiné zákazníky než tomu bývalo dříve. Odložte teď golfové hole a vytříbenou italskou módu, místo toho popadněte rodinu, čtyři bicykly, zlatého retrívra a půl metru krychlového plen a hraček. Jedeme na výlet, rodino!

Pokud jste dostali při čtení úvodu strach, že se u Jaguaru definitivně zbláznili a že veškerá modrá krev byla vyměněna za sunar, nezoufejte a čtěte ještě chvíli dále. Ač se to možná nemusí z prvního popisu zdát, máme před sebou stále ještě Jaguara v celé svojí kráse. Kombi tak elegantní, jak si jen lze představit, je pouze decentně zdobeno chromovanými doplňky. Pozlátko se u Jaguaru příliš neživí, a tak je vrcholem designové nevázanosti velká chromová mříž chladiče, sousedící se zamračenými světly, podtrženými proužkem LED diod po každé straně. Jinak je optických detailů pomálu. Tak jako vždy je i nyní základem designové školy Jaguaru především elegance a dokonalá souhra plynulých linií.

Poněkud schizofrenním dojmem působí interiér. Přestože je navržen coby luxusní a opět sází na jednoduchý a elegantní design, něco mi tady schází. Jsou to drobné detaily, které bych vzhledem k ceně, začínající na částce 1 362 000 korun, považoval za samozřejmé. V interiéru je na zmíněnou cenu až zbytečně velká spousta plastu. Rámeček kolem ovladačů ve středové konzoli, vložky ve volantu imitující hliník, kryt airbagu a spousta dalších, větších či menších prvků. Za svoje peníze bych očekával, že tyto detaily budou lépe působit, stejně jako dřevěné dekory, které alespoň podle mého neviděly dřevo ani z rychlíku.

Tím ale výčet chyb končí. I když se jedná jen o plast, slícování interiéru je vynikající, nikde nic nepovrzává, vše sedí a drží jak má. Řešení odkládacích prostor, vkusně vsazených do středového tunelu je na jedničku a detaily v podobě zajíždějícího voliče převodovky a uzavíratelných výdechů klimatizace posílají neznalé pasažéry do kolen.

Konečně se chystám posadit, kožené sedadlo již čeká a já zaplouvám za kožený volant, z jehož středu na mě kouká kočičák s otevřenou tlamou. Při prvním pohledu na sedačky jsem zaznamenal, že parný týden za volantem Jaguaru budu muset absolvovat bez odvětrávaných sedaček. Dobrá tedy, jedná se o výsadu až hodně pokročilé výbavy. Proč je ale sedadlo nastavitelné jen ve třech směrech a bez možnosti polohování opěrky hlavy? Žádná bederka, žádný sklon sedáku, nic extra. Příplatková sedadla? Klidně. Ceny se různí a za nejdražší balíčky sedadel s odvětráváním a v lepší kůži necháte klidně i okolo 200 tisíc korun.

I přes málo možností nastavení, nacházím si za volantem XF svojí polohu a pomocí startovacího tlačítka probouzím k životu tichounce běžící šestiválcový diesel. Dovnitř vozu proniká jen minimum vibrací a ruchů od motoru a náhle se tak dá zapomenout i na nedokonalosti materiálů a omezené nastavení sedadel. Náhle sedím v tom správném Jaguaru, hliníkovým kolečkem volím D a měnič osmistupňové převodovky spojuje motor se zadními koly.

Hned první rozjezd a několik přeřazení při poklidném plynutí městem dává všem výrobcům najevo, kdo je tady pánem. Opět dokonale fungující osmistupňová převodovka ZF nezklamala a její chod je ideální ve všech režimech. Sametově proplouvám městskou zástavbou a semafory. Bez otáčkoměru bych pravděpodobně jen těžko postřehl změny rychlostí. Konečně se přede mnou otevírá rovina a já posílám plynový pedál o něco níž k podlaze, nikoliv však až na zem. Převodovka okamžitě reaguje podřazením a XF se solidní kuráží nabírá na rychlosti. Motor od 1500 otáček příjemně zabere a 500 Nm, které nastoupí vzápětí ve dvou tisících, rozpohybuje 1880 kg vážící vůz k akceleraci, která je hodna i šelmy ve znaku.

Pokud se rozhodnete kočičí kombík řádně protáhnout, bude váš první krok pravděpodobně přepnutí převodovky do režimu S. Zde se z klidného ústrojí náhle stává téměř závodní sekvence a motor je nemilosrdně vyháněn za hranice červeného pole. Řazení až v pěti tisících otáčkách je sice u dieselu efektní, nikoliv však efektivní. Použitelné spektrum začíná na zmíněných 1500 otáčkách a bohužel, stejně jako u většiny dieselů, končí dlouho před omezovačem, konkrétně v 3500 otáčkách. Motor znatelně ztratí chuť k životu a jeho další roztáčení je lámáním přes koleno. Tvrdohlavý software jasně velí řadit až na hraně a pro sportovní svezení tak nezbývá než začít dirigovat jízdu pádly pod volantem. Ne že by na tom bylo něco špatného…

Když už jsme u sportovní jízdy, Jaguar vám jí schválí nejen výkonným motorem, ale i dobře nastaveným a všestranným podvozkem. V malebném okolí hradu Karlštejnu zkouším jeho schopnosti až na doraz a jsem nadmíru spokojen. Díky nízkému těžišti Jaguaru nevadí rychlé přenosy váhy a podvozek, který se ještě před chvílí zdál ve městě jako komfortní, podrží kastli na místě a nedovolí přílišné zaklekávání. Těžký diesel vpředu je nutno mít stále na mysli a v zatáčkách nepovolovat s plynem, jenom tak přejdete tomu, aby se kočičák vrhal za předkem. Budete-li na plyn tvrdší, dočkáte se vrozené přetáčivosti zadokolky a přijde i efektní smýkání zádě při výjezdech ze zatáček. Vše příjemně čitelné a díky rozumně nastavenému a komunikujícímu hydraulickému posilovači i vysloveně zábavné. Nepříjemné pocity nastanou teprve po delším řádění, kdy brzdy výrazně povadnou a zastavit rozdováděnou kočku tak vyžaduje o hodně víc síly než na začátku. To je bohužel daň za vyšší pohotovostní hmotnost.

Dost ale blbnutí a vydejme se tam, kde je to pro XF Sportbrake nejpřirozenější. Jaguar je přirozeně pánem dálnice a potvrzuje to všemi možnými způsoby. Při zařazeném osmém stupni v rychlosti 150 km/h je motor jako doma. Ve dvou tisících je položena špička jeho točivého momentu, a tím pádem i nejpříjemnější spotřeba. Na nejoblíbenější českou otázku, kolik to vlastně žere, jsem odpovídal, že mimo město okolo osmi litrů. Tolik stojí každých sto kilometrů dálniční jízdy. Mimo dálnici se však dá dostat i hluboce pod osmilitrovou hranici. Trochu větší žízeň vyvolává jízda městem, poklidné prodírání se dopravou je zdaněno spotřebou okolo jedenácti litrů.

Čím ještě je a není XF Sportbrake předurčen pro delší cestování? Paradoxně trochu strádá vnitřním prostorem. Při pohledu na pětimetrové kombi jsem očekával hlavně hodně místa na zadních sedadlech a velký kufr. Obojího jsem dostal jen částečně. Zadní sedadla, sice i navzdory svažující se střeše, poskytují dostatek místa nad hlavou, o poznání méně však místa pro nohy. Se svými 185 cm jsem se za sebe posadil jen opravdu velmi těsně.

Podobně je na tom i kufr. Poměrně dlouhý, nákladový prostor je zakončen obřím vstupem, ale bohužel trochu degradován výškou podlahy, pod kterou se nachází akorát dojezdová pneumatika. Plusem je alespoň fakt, že má celý prostor v podstatě hranatý tvar a nezasahují do něj podběhy zadních kol. Potěší i drážky pro posuvnou ohrádku, která se snad již brzy stane standardem u všech kombíků.

Schválně jsem si až skoro na závěr nechal neřest, kterou poslední dobou sleduji u všech britských aut. Je jí navigace a vlastně kompletní informační systém. To, že je dotykový, na to už jsem si začínal i zvykat, i když tedy stále netuším, proč „dotyk“ znamená stisk tak silný, že nevím, jestli si dřív zlomím prst nebo zatlačím celý displej do útrob palubní desky. Co ale asi nikdy nepochopím, proč se v době, kdy i telefon za několik tisícikorun obsahuje dvoujádrový procesor s výpočetním výkonem, o kterém by se nám mohlo před deseti lety jenom zdát, nepodařilo Jaguaru stáhnout reakční dobu na vaše povely na únosnou hodnotu. Nastavení cíle navigace je na dlouho a mnohdy je to kombinací reakční doby a dotykového displeje i zátěžový test nervů. V autě prémiové třídy bych si uměl představit o mnoho lepší zařízení.

Jaguar XF Sportbrake mi ukázal hlavně jednu věc. Byl jsem svědkem toho, že i rodinný kombík s dieselem pod kapotou může být stále aristokrat, použijí-li se při jeho vývoji ty správné postupy. Výkonný vznětový šestiválec jen tiše pochrochtává jako by byl na hony vzdálen od skvěle odhlučněného interiéru a převodovka je dílem hodným ocenění. Stejně jako osmistupňový automat funguje i celé auto ve všech jízdních režimech. Zvládne se prodrat ranním městem, zdolat dálnici ve svižném tempu a to vše završit ještě sprintem po klikaté okresce. Bohužel však má svoje neduhy. Líná elektronická výbava je spolu s nadbytečným plastem v interiéru trochu neadekvátní k vyšší ceně vozu a místa uvnitř není tolik, jak by se na první pohled mohlo zdát.

I přes tyto neduhy si ale Jaguar svojí cenovku, začínající na hodnotě 1 362 000 korun zaslouží. Svezení v něm je skvělé a navíc se jedná o jeden z nejkrásnějších a nejelegantnějších kombíků, které jsou k dostání. Hledáte-li tedy vůz pro rodinu, za jehož volantem nechcete ztratit nic ze své váženosti a elegance, měl by být Jaguar XF Sportbrake jedním z vašich vážných kandidátů.

Plusy:

• výkonný motor
• spotřeba
• excelentní převodovka
• univerzální podvozek

Mínusy:

• až příliš plastu v interiéru
• cena příplatků
• prostor na zadních sedadlech
• zabržděná navigace

« V Londýně se objevilo sametem potažené Ferrari 599 GTB Oficiální video oslavuje BMW řady 8 »