TEST ISUZU D-Max Double Cab - Maxi dříč!

TEST ISUZU D-Max Double Cab – Maxi dříč!

Autor: Petr Orián,

12. 6. 2013 • Isuzu, Novinky, Testy

Levná pracovní síla je dnes snem každého zaměstnavatele a nebudeme si zastírat, že množí z nás by za malé peníze v práci nehnuli ani prstem. A nějak podobně se dá uvažovat i o autech… některá jsou drahá, ale umí toho sotva polovinu, než levnější (nižší) vrstvy a pak jsou tu taková, co za relativně malé peníze poskytnou svému pánu přesně ty schopnosti, které jsou po něm vyžadovány a v nemálo případech dodají tyto vozy i něco navíc. Takového pracanta tu máme dnes také – je z Japonska, má dobrou fyzickou kondici a umí odvést (i odvézt) práci v jakýchkoliv podmínkách a za každého počasí… o tu nejtěžší práci v naší redakci se na jeden týden přihlásil nový Isuzu D-MAX! A už teď má velmi dobré vyhlídky.

Jelikož ale mnozí lidé v naší republice vozy značky ISUZU moc (nebo vůbec) neznají, milerád vás s ním ve stručnosti seznámím, než si podrobněji popíšeme, jak je na tom v pracovních hodinách. Náš testovací kus je rodinný užitkový pick-up s pěti místy a dostatečně velkou korbou, které můžete s pomocí patřičného nářadí libovolně oddělávat střechu. Jedná se tedy o tzv. verzi Double Cab a pod svou kapotou vozí 2,5 litrový bi-turbodiesel, který poskytuje výkon dostatečných 163 koní (120 kW) a točivý moment rovných 400 Nm, které jsou přenášeny skrze šestistupňovou manuální převodovku buď na zadní a nebo na všechna čtyři kola. A i když se jedná o plnohodnotný offroad, chybí zde uzávěrka diferenciálu nebo mechanická redukční převodovka. Tedy přesněji řečeno, D-MAX jimi nedisponuje, ale jestli budou chybět při užívání tohoto vozu, to nechám až na později.

V druhé řadě se zaměříme na vzhled tohoto drsňáka. Jako první každého doslova praští do očí mohutnost a stavba celého vozu. Délka 5295 mm se zrovna s Fábií měřit nemůže, výška 1795 mm předčí i kdejakého průměrného čecha, šířka 1860 mm bude způsobovat velké problémy při vystupování v nějaké užší garáži a váha 2045 kg nebude přímoúměrná ani hned dvojici vozů Mini GP. Design tohoto offroadu se mi ale velmi líbí, přední část působí dynamicky – až agresivně a nepostrádá ani notnou dávku elegance. A vsadím se s vámi, že kdybych přelepil lepící páskou znak ISUZU, naprosto nikdo nepozná, odkud tento vůz pochází. Ale teď vás tak trochu tahám za nos… já to totiž na chvíli udělal a neslyšel jsem ze strany ostatních nic jiného, než že tento pick-up pochází z Ameriky a nebo se jedná o Toyotu.

D-MAX u mě zatím sbírá jen plusové body, ale abych řekl pravdu, docela se bojím nasednout do interiéru. Odkládat to ale nemůžeme a dokonce i zde mě toto ISUZU velmi překvapilo. I když světlá výška vozu při nasedání dovnitř dost potrápí Vaší babičku, za interiér se rozhodně nemusíte stydět ani před svými rozežranými kamarády. Za prvé: příkladná a jednoduchá ergonomie pomůže rychlému a intuitivnímu ovládání a za druhé: samotná kvalita dílenského zpracování je zde na překvapivě nejaponské úrovni. Při jízdě nic nevrže, neskřípe a ani slícování palubní desky tito Japonci rozhodne neodfláknuli.

Pojďme už ale za volant… posaz je tu vyloženě offroadový, i když nastavíte své sedadlo co nejníže k podlaze. Z auta pak máte vždy velmi dobrý výhled a zmínit musím i skvělý přehled o dění na silnici, který je zde oproti obyčejnému autu skoro dvojnásobný a nic Vás tedy v D-MAXU nemůže překvapit. Jediným nedostatkem je ovšem přes vnitřní zpětné zrcátko výhled vzad, který díky zastřešené korbě (se zatmaveným zadním sklem) není nikterak výrazný. Např. za tmy dozadu nevidíte naprosto nic – tedy vyjíma světel aut, jedoucí za Vámi. Tento problém ale řeší dostatečně velká vnější zpětná zrcátka, která to vnitřní zastoupí v adekvátní míře a tudíž budete mít o dění za autem dost velký přehled.

První rozjezd umocní ten celkový offroad pocit ze samotného vozu. Spojka zabírá až nahoře, není ani přehnaně lehká a řadící páka je vysoká asi jako Empire State Building. Samotné dráhy jednotlivých rychlostních stupňů je pak třeba chvíli hledat, ale na jejich délku si dá zvyknout během několika málo minut neustálého řazení a podřazování. Řazení mi zde trochu připomínalo kulisu v malém, 12ti tunovém náklaďáku, což mi ale v tomto voze vůbec nevadilo. Naopak mi byl opět umocněn pocit, že toto ISUZU je skutečně autem pro pořádné chlapy. Řízení je mimochodem tužší, než jsem očekával a při jednom plnohodnotném terénním dni mě z něj i příjemně bolely ruce.

Motor se sice po nastartování ustálí na nepříliš kultivovaném volnoběhu a není kvůli váze auta přes 2 tuny žádným svižným adeptem na brázdění rovinek pod plným plynem, ale jeho síla ani pro tento druh ”zábavy” určena není a jeho charakter se pro druh tohoto vozu naopak hodí. I přesto, že se jedná o dvojitě přeplňovaný turbodiesel, není v nízkých otáčkách přiliš živý a až se dostanete na 1400 otáček, už zde je k dispozici točivý moment 400 Nm, který poleví ze své hodnoty až za hranicí 2000 otáček. Ve středním pásmu pak jakoby motor úplně ztratil dech, ale pokud setrváte až do 3600 ot./min, nastoupí výkon 120 kW. Pak jeho hodnota ale okamžitě klesne a vy zjistíte, že se s tímto vozem nemá cenu pouštět do jakéhokoliv závodění na semaforu, okreskách či nedejbože okruhu. Zábava s tímto vozem začíná až na úplně jiném místě, ale k tomu se samozřejmě ještě dostaneme…

Chvíli totiž ještě musíme setrvat na silnici a říct si pár slov o podvozku, než se vydáme tam, kde je D-MAXU nejlépe. Neduhy tradičního českého města zvládá podvozek velmi slušně, ovšem zadní tuhá náprava s listovými pery není schopna absorbovat to, co náprava přední. Ve výsledku je tedy poměr komfortu dosti nevyvážený, a i když se řidiči se spolujezdcem nebude zdát rozdíl až tak markantní, pasažéři na zadních sedadlech budou občas už mírně nespokojeni. To ale vůbec ničemu nevadí, protože se už musí jednat o velké díry, zpomalovací prahy a velmi propadlé kanály. Na okresní silnici se pak podvozek ve vyšších rychlostech (ovšem stále v rámci mezí vozu) výrazně naklání a občas si i mírně odskočí zadní náprava, což může snadno překvapit nejednoho nezkušeného řidiče. Jinak je ale jízda předpisovou rychlostí bez jakéhokoliv problému a co mě na tomto voze neskutečným způsobem bavilo, byla jedna určitá věc, které musím věnovat více prostoru v této recenzi. V 99,9% případů totiž na silnici zůstane otočný ovladač pohonu kol na poloze 2H. V tomto režimu je z D-MAXU pouze zadokolka a zde začíná právě ta jedna z nejzábavnějších věcí na tomto autě.

Pokud totiž vypnete poněkud nešťastně umístěné tlačítko protiprokluzu a mírně (nebo více) zaprší, tuhá zadní náprava začne dávat smysl milovníkům poctivých zadokolek. Ano… D-MAX sice není, ani nemá být žádný “drift-machine”, ale pokud holdujete zadnímu náhonu stejně jako já, určitě si neodpustíte na mokré (či nezpevněné) vozovce občasné agresivní puštění spojky pod plným plynem nebo prošlápnutí podlahy na výjezdu z pomalé zatáčky. Musím se přiznat, že jsem si tuto zábavu nemohl odpustit ani ve městě a rozhodně jsem v tu chvíli toužil vidět do hlavy některým kolemjdoucím, kteří s údivem sledovali dvoutunový offroad, řítící se dveřmi napřed. Někdo by mohl namítnout, že je forma této zábavy u tohoto vozu barbarství, ale já si opravdu nemohl pomoct. D-MAX mě tedy začíná bavit stále více, a to jsem ještě ani pořádně nesjel ze silnice…

Ta chvíle se ale nemůže odkládat a mimo zpevněnou silnici se vydávám třetí den usilovného testování. Nebudu teď mluvit o tom , jak si ”Max” vedl na polních a lesních cestách, protože tento typ ”terénu” zvládne i každá Škodovka s Haldexem. Jenže D-MAX může jít dále… o hodně dále!

Pokud se podíváte hluboko mimo silnici, i tak stále nutně nemusíte přepínat pohon náprav z polohy 2H. Na drtivou většinu terénních cest totiž postačí i náhon na zadní kola, se kterým se dokonce budete i velmi výrazně bavit. Pokud máte stále protiprokluz vypnutý, rozjezdy pod plným plynem se rovnají okamžitému hrabaní zadních kol a přišlápnutí plynu v zatáčce s nezpevněným povrchem má zase za následek snadno vyvolanou přetáčivost. Pokud ale chcete vyjet nějaký ten kopec, je už nutností zapnout pohon 4×4. Takže konec blbnutí a jdeme konečně naostro prověřit, jak moc je D-Max drsný. Otočení ovladače na polohu 4H už znamená rapidní uklidnění celého auta a i když si občas přecejen hrábne všemi čtyřmi, bez problému vyjedete i bez redukce hodně překvapivé výšiny, které mohou být posety i blátem. Přední nájezdový úhel u D-MAXU Double Cab činí rovných 30° a jeho světlá výška se pyšní hodnotou 265 mm (resp. dokonce 275 mm v případě naší výbavy Custom). Jen tak tedy spodkem nikde neškrtnete a pokud se tak v extrémním případě stane, je tu zespod k dispozici bytelná ochrana. Jestli se Vám ale stane, že už schopnosti klasické čtyřkolky nebudou stačit na skutečně extrémní terénní podmínky, je tu ještě jeden trumf v rukávu. Pokud přepnete otočný ovladač na pozici 4L, elektronicky se zkrátí jednotlivé převodové stupně a vypne se stabilizace podvozku. Tato elektronická redukce funguje skutečně bravurně a pro tento vůz jsme mimo silnici našli jen jednu jedinou překážku – spadlý strom přes ”průjezdnou trasu”, který nebyla schopna odtáhnout ani čtveřice trénovaných parkouristů. Redukce jinak nejideálněji zvládne terén na druhý nebo třetí převodový stupeň a mechanická redukce zde rozhodně nechybí.

D-Max je tedy skutečně skvělým společníkem pro jakékoliv podmínky a pomůže svému pánu za jakékoliv situace. Opomenout nesmím ale také určitou dávku respektu, kterou z D-MAXU mají ostatní řidiči. Poprvé za testovací týden se mi totiž nestalo, že by se mi někdo lepil na zadek, vybržďoval nebo nepouštěl do pruhů atd. Navíc mi bylo i velkým překvapením, kolik lidí se za ”Maxem” otáčelo a ukazovalo na něj prstem.

Tento pick-up je k dispozici u dealerů ISUZU celkem ve třech provedeních (Single, Space a Double Cab) a ve třech stupních výbavy (Basic, Custom a Premium). Verze Single Cab (pouze s manuálem a ve výbavě Basic) má kabinu pouze pro dva pasažéry, ale za to nabídne až 2305 mm dlouhou korbu. Space Cab už disponuje polovičními zadními dveřmi, které se otevírají proti směru předních dveří a korba je zde zkrácena na 1795 mm. Námi testovaná verze Double Cab má už plnohodnotnou kabinu pro pět lidí a můžete mít i střechu korby (dlouhé 1552 mm), která se dá velmi snadno odmontovat. Převodovku máte mimochodem na výběr buď manuální (šestistupňovou) a nebo automatickou (pětistupňovou).

Spotřeba za celý týden činila v průměru 8,5 litru na 100 km/h jízdy. Mimo město se dá jet i za 7 litrů a ve městě se připravte na spotřebu kolem 9 l/100 km. Po dálnici jsme jinak trasu Zlín – Praha zvládli předpisovou rychlostí 130 km/h za celkovou spotřebu 8,9 litru. Co se praktičnosti vozu týká, samotná velikost a korba mluví za své, ale zmínit musím také promyšlené odkládací prostory uvnitř kabiny. Ve městě sice budete (díky velikosti auta ) hodně dlouho hledat parkovací místo, jenže kromě tohoto nedostatku jsem nezaznamenal ve městě žádný problém v použitelnosti D-MAXU. Díky delšímu rozvoru kol musíte už počítat s občasným najížděním do prudších odboček, ale vsadím se, že jízda s tímto ISUZU bude svým způsobem bavit každého.

Pro mě je D-MAX zatím největším překvapením letošního roku…

Plusy