Turbo nebo atmosféru? Ohlédnutí za rokem 2012
Rok 2012 přinesl velkou spoustu technologických novinek ve světě automobilů, do mnoha vozů přibyly elektronické posilovače, start-stop systémy a podobné vychytávky, jejichž účelem je zvyšovat pohodlí, bezpečí nebo šetřit palivo. Já se ale v tomto článku zaměřím spíše na nejnovější trend v oblasti motorů, v poslední době se totiž na všech frontách automobilového světa skloňuje slovo Downsizing, tedy nahrazování objemu přeplňováním. Teorie zní dobře, jak je to ale ve skutečnosti?
My se podíváme na otázku turbodmychadel trochu jinou optikou. Samozřejmě, že stejně jako já a celá naše redakce, jsou i čtenáři našeho internetového magazínu benzínové hlavy. Parta lidí, která se v papírech spíš než na emisní hodnoty podívá po zrychlení z nuly na sto a v autě, spíš než na palubní počítač s okamžitou spotřebou, zacílí na apex právě projížděného vracáku. Přesně toto složení lidí si také raději než úsporný vůz s nízkou spotřebou, koupí pro osobní účely deset let staré auto s pohonem na zadek a pořádným motorem (ano, stal jsem se poměrně nedávno majitelem poctivého šestiválcového BMW) jen proto, že levnější a novější auta prostě už neposkytnou ten správný zážitek z jízdy.
Je však toto tvrzení správné? Opravdu se s novými, menšími a přeplňovanými motory již nesvezeme tak, jako s těmi starými a většími? Odpověď nelze přesně určit. Samozřejmě, je tady charakter atmosférického motoru, který je nenahraditelný. Jak ale potom vysvětlíte přeplňované legendy ve světě sportovních aut jako jsou Ferrari F40, Lancia Stratos nebo dvojice Impreza / Evolution?
Za uplynulý rok jsem měl možnost svézt se v několika sportovně naladěných vozech, poháněných atmosférickými i přeplňovanými benzínovými motory. Za tu dobu jsem se také stihl přesvědčit, že přeplňované motory a celkově fenomén downsizingu mají svá nepopiratelná pro a proti.
Na jedné straně tedy máme vozy s turbodmychadly jako je například testovaný Citroen DS3 nebo šílený a zabijácký Mini John Cooper Works. Motor je díky turbu živější odspodu a nevyžaduje tolik snažení. Předjíždění se stává jednodušším a při každém sešlápnutí plynu v nižším spektru otáček je pro nás připraven příval točivého momentu. Dobré, říkáte si? No, ani ne. Bohužel po tom zátahu, který tolik řidičů láká a kvůli kterému celá Praha smrdí naftou, přijde něco, co už nemá se zábavou vůbec nic společného. Motor ztratí elán a výkon náhle přestane gradovat. Místo toho, aby ručička otáčkoměru letěla vstříc omezovači jako by nebylo žádné zítra, slyšíte jen, jak se motor utrápeně vytáčí posledními tisícovkami svého použitelného spektra. Ano, odpadá tady nutnost neustálého řazení a vůz se tak díky jednoduššímu používání stává rychlejším například i v rukách amatérů, ale stojí to za to? Není mnohem lepší mít motor, jehož charakter si budete vysloveně užívat?
Na druhé straně barikády stojí atmosférické motory všech velikostí. Od těch menších a legendárních od Hondy až po velké osmi a dvanáctiválce. Všechny tyto motory mají jedno společné. Výkon si musíme zasloužit. Sedím v testovaném Porsche Boxster, v nízkých otáčkách sešlapuji plyn a čekám, jestli mě motor zarazí do sedačky…nic. Ve třech tisících už se ale motor začíná rozdýchávat, tři a půl tisíce ladně přeletí a při pěti se už v plné síle řítí vstříc omezovači a ani náhodou nedá najevo, že by měl už dost. Tady teprve přichází ta opravdová eufórie. S úsměvem na rtech protahujete každý kvalt do nejvyšších otáček, před každou zatáčkou podřazujete do otáček, aby abyste si mohli užít zátah na výjezdu. Pochopitelně, každý manévr, při kterém potřebujete zrychlovat je najednou o hodně náročnější, musíte hodně podřazovat a vytáčet, ale ten zážitek, kterým se motor odměňuje ve vysokých otáčkách je k nezaplacení. Lačnost po vytáčení nezná u sportovněji naladěných atmosférických motorů mezí a je jedno jestli máte Porsche nebo třeba starší šestiválec BMW. Za volantem auta s těmito motory se budete vždy náramně bavit, pokud si to ovšem zasloužíte.
Abych nezapomněl, existují i výjimky. Berme nyní v potaz tolik zatracované nové šestiválce BMW, vybavené dvojitým turbodmychadlem. Mnoho lidí se bálo, že turbo zabije onen charakter motoru, který byl k mání například u vynikajícího M54. Opak je pravdou, systém dvou turbodmychadel, zabírajících v různých otáčkách, přináší výhody obou světů. Stejně jako turbokopanec v nízkém spektru otáček se dostavuje i nirvána u omezovače, způsobená druhou, větší turbínou. Dodnes vzpomínám na ten úžasný projev 640i Gran Coupe, které jsem měl možnost porovnat přímo proti dieselové variantě. Tam, kde vynikající diesel zvadnul a jen se bez emocí loudal posledním tisícem otáček, měl benzínový agregát to nejlepší teprve před sebou.
Tak jaké je tedy rozuzlení této zapeklité otázky? Patrně je pro každého jiné, někdo raději rychlejší auto s jednodušší použitelností, které ale většinou neposkytne ty správné emoce, někdo to naopak chce se vším všudy. Já osobně stojím na straně motorů atmosférických. Baví mě, když se musím pro zábavu za volantem trochu snažit, když můžu podržet motor pod krkem a když se mi za to odmění gradujícím výkonem až do konce spektra. Právě proto se také těším na to, až během tohoto roku konečně vyzkouším vůz, který aktuálně nabírá pozici legendy mezi řidičskými auty. Řeč není samozřejmě o ničem jiném, než o Toyotě GT86. Je to čistě můj úhel pohledu a věřím, že se najdou i tací, kteří nebudou souhlasit. Jak jste na tom Vy? Který způsob plnění a tedy který z typických vzorců chování Vám sedí více?
.« Mercedes-Benz E Coupé a Cabrio oficiálně! TEST Mazda 3 2.0i i-stop »
