Autojournal.cz

TEST Citroen Berlingo XTR 1.6 HDi – Osobní dodávka

4. 12. 2012 • Citroen, Novinky, Testy

Tak trochu netradičně začnu svůj test od konce. Berlingo je v pořádku zpátky u dodavatele a já cestou domů stále přemítám, co má tento francouzský užitkáč vlastně představovat. Vůz stojí na pomezí mezi prostorným osobním autem a čistě praktickou malou dodávkou. Vnitřní prostor pro posádku, u kterého je nutno vyzdvihnout velké množství různých schránek a přihrádek, je komfortní a pro 4 lidi příjemně prostorný. Naopak pohonné ústrojí vozu jasně evokuje příslušnost k užitkovému rodokmenu.

Nelze zapomenout ani na fakt, že se v případě testovaného vozu jedná o verzi XTR. Tato tři písmena v názvu znamenají variantu s vyšší prostupností terénem a praktičtějším a odolnějším vnějším oplastováním karosérie. Bohužel pokud jste si právě představili Berlingo lezoucí po strmé skalní stěně, musím vás vrátit zase zpátky na zem. Zmiňovaná vyšší prostupnost u XTR značí o jeden rovný centimetr vyšší podvozek, který se svou standardní tuhostí off-roadový apetit Berlinga nespasí. Stejně tak zůstává převodovka napojena na výhradně přední kola, která neposkytnou dostatečnou trakci pro větší radovánky mimo silnici.

Zpět ale k vozu samotnému. Jak již bylo řečeno, zevnějšek automobilu dostal praktické černé, nelakované oplastování, které se hodí pro občasné výlety mimo silnici, ale i do nevybíravého městského provozu. Nutno poznamenat, že v kombinaci se stříbrnými prvky na přední masce se z Berlinga stává poměrně pěkný a dramaticky vyhlížející vůz. Zbytek hranaté karosérie se nese v hodně praktickém duchu. Zadní pár dveří je otevírán odsunutím dozadu a obří víko nákladového prostoru má praktickou vychytávku v podobě zvlášť otevíratelného zadního okna. Rozhodně se nedá říct, že by bylo Berlingo kvůli svému zevnějšku pasováno do pozice dodávky. Za jeho zevnějšek se rozhodně nemusí stydět nejedna početnější rodina, která si jej pro jeho praktičnost vybere jako rodinný automobil.

Hodně podobně, tedy na pomezí užitkového a osobního vozu, se nese i interiér. Po usednutí do látkového sedadla řidiče mě příjemně překvapuje jeho pohodlnost. Pryč jsou doby minulé generace, kdy byl sedák krátký a sedadlo tak neposkytovalo žádnou oporu stehen. Současná sedadla se zabudovanou loketní opěrkou poskytují nejen to, ale poněkud nezvykle i náznak bočního vedení. Potěší i posaz, který byl ve skutečnosti o něco níž, než jsem očekával nebo samotná poloha za volantem, která už neevokuje užitkový vůz tak jako zmíněná předchozí generace. Ani zbytek vnitřku vozu netrpí na nedostatek kvality. Všechny plasty jsou sice tvrdé a spíše účelové, ale jejich slícování působí velmi dobře a nic nemá tendenci povrzávat. Již jsem zmiňoval velké množství různých odkládacích prostor a přihrádek. V tomto ohledu Berlingo exceluje a během celého testovacího týdne jsem porůznu objevoval různé další prostory pro drobnosti. Další prvky vnitřní výbavy rozhodně neurazí a k mání je tak například dvouzónová klimatizace, automatická světla, senzor stěračů, tempomat nebo tónovaná zadní skla. Jedinou pihou na kráse jsou pro Citroen typické multifunkční páčky tempomatu a audiosystému, umístěné pod volantem. Jejich zpracování není úplně ukázkové , tlačítka a otočné ovladače občas vyžadují hodně přemlouvání, aby dělaly kýženou funkci.

 Jako velmi dobré hodnotím také místo na zadních sedadlech, zde najdeme tři zcela oddělené sedačky, které jsou svým tvarem hodně podobné těm předním. Každou z nich lze zvlášť sklopit a opěradlo prostředního místa může zároveň sloužit jako loketní opěrka s držákem na nápoje. Potěší také sklopné stolečky na opěradlech předních sedadel. Jediným důvodem k remcání zadních pasažérů se tak může stát o něco méně místa pro nohy, to ale platí spíše pro osoby nad 180 cm.

Za zadními sedadly najdeme jak jinak než prostorný zavazadlový prostor. Právě tato část vozu bude pro většinu zájemců o Berlingo asi stěžejní. Variabilita nákladového prostoru je vzhledem k určení automobilu obrovská. V základním nastavení, to znamená se zadními sedadly ve výchozí poloze, má kufr objem 675 litrů. Při odklopení všech sedadel vzniká velká ložná plocha s objemem dokonce 3000 litrů a nechybí ani síť na oddělení nákladu od posádky.

Konečně se dostáváme k jízdním vlastnostem. Testovaný vůz byl vybaven dieselovým agregátem 1.6 HDi o výkonu 92 koní. Ten samozřejmě neoplývá dynamikou, ale na zvládnutí 1526 kg těžkého vozu jeho 230 Nm točivého momentu stačí. Mnohem větší problém než je dynamika shledávám v charakteru motoru. Jeho chování totiž nelze popsat jinak než jako „dodávkové“. Zapomeňte na využívání celého spektra otáček, skutečně použitelný je motor mezi dvěma a třemi tisíci. Pod dva tisíce se motoru příliš nechce a trpí nedostatkem točivého momentu, přes tři tisíce zase začne dávat hlasitým burácením a neochotou zrychlovat najevo, že tady jeho představení končí. Motor je dále napojen na manuální pětirychlostní převodovku, jejíž páku najdeme umístěnou jen lehce pod úrovní palubní desky. Řazení jde sice příjemně a nijak zvlášť ztuha, ale vzhledem k nutnému přepákování je poněkud nepřesné.

V městském provozu je devadesátikoňové Berlingo docela solidní společník. Měkčí podvozek dobře filtruje nerovnosti a jízda je pohodlná, jedinou výtku bych směřoval k jeho odhlučnění. Při přejezdech větších nerovností do vozu pronikají nepříjemné rány. Ani motor v městském provozu nestrádá a pokud budete řadit tak jak je potřeba, odmění se i slušným zrychlením. Navíc si v městské zástavbě málokdy řekne o víc než o sedm a půl litru nafty na sto kilometrů.

Mimo město jde sice spotřeba mírně dolů, ale začne se projevovat nedostatek výkonu v malém dieselu. Na dálnici se z předjíždění stává noční můra a ideální cestovní rychlost je vhodná tak do 110 km/h. Ve vyšších rychlostech citelně chybí vyšší rychlostní stupeň a motor, který dosahuje při 120 asi 3100 otáček, o sobě dává hodně znát do kabiny. Mimo dálnici sice není nedostatek výkonu a absence šestky tolik znát, zato se projeví měkčí podvozek. Prázdný vůz, obsazený pouze dvěma cestujícími se má tendenci hodně naklánět v zatáčkách a nepřesné řízení také na dojmu nepřidá. Situace se výrazně zlepšila až při naložení tří lidí a víkendového nákladu. Auto si výrazně více sedlo a karosérie se přestala tolik naklánět. I přesto jsem ale stále musel před každou zatáčkou výrazně snižovat rychlost a náklony karosérie byly výrazně větší, než by se hodilo pro rodinný vůz.

Opět se dostávám tam, kde jsem byl na začátku a nevím, co si o Berlingu myslet. Zvenku i zevnitř se sice tváří jako solidní a prostorný rodinný vůz, ale už po první jízdě je docela jasné, že tomu tak úplně není. Motor spojený s krátkou a pouze pětistupňovou převodovkou se chová typicky spíše pro dodávku než pro osobní auto a měkký podvozek začíná pořádně fungovat až při zatížení nákladem. Navzdory tomu je zde velmi solidní vnitřní výbava, podpořená kvalitním zpracováním, nízká spotřeba, pohybující se během testu na hodnotě těsně pod sedmi litry a hlavně cena. Citroen si Berlingo XTR v testované výbavě, které schází  jen prosklená střešní plocha, cení na 475 tisíc. To je cena za rodinné auto s dieselovým motorem a obřím kufrem více než příjemná.

Plusy

• prostorný a solidně zpracovaný interiér
• variabilita nákladového prostoru
• komfort odpružení ve městě
• počet a přístupnost odkládacích prostor

Minusy

• aerodynamický hluk při vyšších rychlostech
• houpavý podvozek a náklony karosérie
• dlouhé dráhy řazení
• chování motoru ve vyšších otáčkách

Technické údaje

« AC Schnitzer BMW M135i s výkonem až 360 koní Bude příští BMW řady 7 bez dvanáctiválce? »