Váhový limit, dálniční známky či patálie s odpadem: Jak chytře vyzrát na pravidla dovolené v karavanu
Usínat s exkluzivním výhledem na západ slunce, probouzet se v těsném obklopení přírodou a vychutnat si maximální svobodu cestování. To je jen zlomek pozitiv, na která láká dovolená v obytňáku. Abyste si ale mohli užít všechny benefity karavaningu dosyta, je potřeba se informovat také o jeho nástrahách. A podchytit je dřív, než vám vysněnou cestu znepříjemní.
„Spousta lidí si dovolenou v karavanu představuje jako absolutní svobodu, při které je dovoleno vše. Ale i tato dobrodružná dovolená má svá vytyčená pravidla, která se hodí znát ještě před tím, než naložíte kufry a šlápnete na plyn,“ říká Lukáš Janoušek, CEO platformy Campiri, přes kterou se dá půjčit obytný vůz na pár kliknutí podobně jako na portálech Booking.com či Airbnb.cz. Podle Janouška může nedodržení pravidel na silnicích i při samotném kempování vést k nepříjemným postihům a pokutám. „Obzvlášť v letní sezóně jsou hlídky v evropských státech ve střehu a umí neukázněným cestovatelům dovolenou notně znepříjemnit,“ varuje. Na co tedy myslet předem, aby se vám dovolená na čtyřech kolech zbytečně neprodražila?
Kempovat se nedá všude
Ačkoliv vás bude lákat zaparkovat jen tak „na blind“ v přírodě, raději se předem ujistěte, zda je to v dané zemi možné. „Ne ve všech zemích je takový způsob kempování přípustný a může vám vysloužit tučnou pokutu. Spaní mimo vyhrazená místa je například zapovězené v Česku a pokuty za bivakování mimo turisticky vyznačená místa dávají často také orgány v Chorvatsku, Německu nebo Rakousku. Cestující to zpravidla řeší tak, že v nouzi legálně přespávají na parkovištích u benzinových pump,“ říká Janoušek.
Existují ale i země, které jsou v tomto směru liberálnější – například v takovém Norsku nebo Rumunsku je tzv. spaní na divoko legální. Oko většinou přimhouří také ve Finsku nebo Portugalsku, kde je sice parkování mimo kempy zakázáno, ale zpravidla je nikdo neřeší (pozor ale na portugalské Algarve, kde je to naopak přísně zapovězeno). Ve Švédsku a Španělsku se to pak hemží různými tábořišti, tzv. stellplatzy a RV parky, kde lze také pohodlně zaparkovat bez placení nebo za zlomek kempingové ceny – Španělsko navíc ve vybraných regionech kempování na divoko připouští (konkrétně v oblastech Catalunya, Madrid, Castilla y León a Castilla la Manca mají vyhrazené a značené zóny, kde je kempování možné).
Zadarmo to nejede
Kromě pohonných hmot si na cesty připravte obnos, který je potřeba na jízdu po dálnicích. V rámci Evropy se výše poplatků i způsob jejich úhrady liší. Buď si zakoupíte klasickou papírovou dálniční známku, kterou je nutné vylepit na čelní sklo (ale to už nebývá zas tak často k vidění), nebo si vystačíte s e-známkou, která se dá objednat online, případně zakoupit na čerpacích stanicích či hraničních přechodech. Kontrola pak probíhá automaticky soustavou kamer, které jsou na dálnicích umístěné.
Dalším způsobem úhrady jsou mýtné brány, kde platíte hotovostí nebo kartou při přejezdu z úseku do úseku. S tímto systémem se potkáte v Chorvatsku, Francii, Itálii, Polsku, Španělsku a Řecku. V Norsku tyto brány potkáte také, ale platba se provádí elektronicky na základě registrace vozidla a kreditní karty. Platba je odečtena z kreditní karty, případně řidiči přijde online faktura.
Někde jsou dálnice průjezdné zdarma, například na Ukrajině, v Lichtenštejnsku, Finsku a Monaku. Ale poplatky po vás budou chtít třeba při průjezdu některých mostů a tunelů (např. Öresundský dálniční most ve Švédsku nebo tunel Westerscheldetunnel v Nizozemsku). V Německu je pak mýtné za průjezd některých komunikací vybíráno pouze pro automobily nad 7,5 tuny. V případě severských zemí je pak vhodné si dopředu zjistit také trajektová spojení, bez kterých se mezi jednotlivými částmi země mnohdy nedá jinak dostat.
Každé kilo něco stojí
A právě váha vozu je další věc, na kterou je třeba si dát při cestování pozor. „Obzvláště v zemích jako Rakousko, Německo a Švýcarsko se velmi řeší váha vozu. Odvíjí se od ní i cena mýta. Pokuty za překročení hranice pak vůbec nejsou nízké,“ upozorňuje Janoušek. V Rakousku a Německu začínají dokonce na 90 eurech za pouhá 3,5 kila navíc, a pokud váhu překročíte o více jak 15 %, hrozí vám pokuta až do 5 tisíc eur. Váha vozidel se kontroluje většinou kolem oblastí bývalých státních hranic, může to však být i jinde.
Jak se pokutám za překročení váhového limitu vyhnout? Podle Janouška jednoduše. „Pečlivě si dopředu naplánujte trasu a zjistěte u majitele, kolik váš vůz váží. U nás v Campiri máme například všechny vozy do 3,5 tuny, takže pokud pojedete v povoleném počtu osob a na cestu si zabalíte s rozumem, riziko překročení váhového limitu je minimální,“ říká expert na dovolenou na čtyřech kolech.
Hygiena na kolech
Většina karavanů je vybavená chemickým WC, které je potřeba jednou za čas vyprázdnit. Někomu stačí jednou do týdne, jiný třeba s kapacitou vydrží jen pár dnů – ale jisté je, že řešení, kam s odpadem, se nevyhne žádný cestovatel na kolech.
Kazety s chemií, která se postará o rozklad a minimální zápach obsahu WC, se vyprazdňují na místech k tomu určených. Tato servisní místa jsou většinou součástí kempů nebo stellplatzů, z nichž drtivá většina využívá čisticí ekologické stanice značky CamperClean – proto při hledání patřičné výlevky hledejte jejich nápadně modré logo. V nejhorším je kazety možné vyprázdnit i do WC na parkovištích.
V karavanu vzniká ještě jeden typ odpadu, který je třeba zlikvidovat – tzv. šedá voda, tedy odpad, který zbude po sprchování, mytí nádobí a podobně. Stejně jako u nepořádku z WC je potřeba ji vylévat na speciálních stanovištích, případně do kanálu.
.« Test DS9 E-Tense 360 4×4: Když ani to nejlepší nestačí Jak se zachovat, pokud jste spáchali dopravní přestupek v zahraničí »
