Autojournal.cz

Test ojetiny Škoda Roomster: Dobře poslouží, jen je třeba dát pozor na motory

29. 11. 2023 • Zábava

Na rozdíl od zbytku produkce automobilky Škoda není Roomster technicky provázán s žádným jiným vozem mateřského koncernu, jelikož se jedná o křížence v domácích podmínkách. Přední část vozu je dědictvím první generace Fabie, zadní pro změnu původní novodobé Octavie. Obě části spojuje nově vyvinutá střední část, která byla stvořena pouze pro potřeby Roomsteru. Přední náprava modifikovaného typu McPherson má spodní ramena identická s původní Fabií, zadní vlečená náprava s torzní příčkou je převzata z Octavie. Zadní kola mají díky tomu daleko větší rozvor než ta přední (1420 vs 1484 mm). Z Fabie pochází velká část kabiny v čele s palubní deskou. Zcela nové je vnitřní uspořádání kabiny (největší předností je systém sedadel VarioFlex, který umožňuje sedadla v druhé řadě posouvat, sklápět a úplně vyjímat).

Roomster se objevil na trhu v roce 2006, přičemž v roce 2007 se do prodeje dostala verze Praktik s nákladovým prostorem o objemu 1900 litrů, která uveze až 550 kg nákladu (při použití patnáctipalcových kol dokonce 640 kg). Hned poté Škoda uvedla také verzi Scout, která zejména vzhledem (oplastováním) lákala k výletům do terénu.

Jaký je vevnitř?

Roomster nabízí dostatek místa (dokonce i cestujícím vzadu, zejména pak v oblasti nohou můžeme mluvit o malém zázraku). Na šířku není Roomster příliš šiřoký, dva dospělí se na zadní sedadla vlezou bez potíží. Zadní jednotlivé sedačky je možné samostatně posouvat, sklápět a v případě potřeby zcela vyjmout z vozu. Zavazadlový prostor nabízí v závislosti na poloze sedadel využitelný objem 450 až 530 litrů. Po vyjmutí trojice zadních sedadel lze vykouzlit využitelný objem 1810 litrů. Rozměrné páté dveře zaručují odpovídající přístup k zavazadlům. Palubní deska je jednoduchá a liší se podle výbavy. Základní verze odpuzují tvrdým plastem a absencí uzavíratelné schránky před spolujezdcem. Sedadla jsou však pohodlná. Již vzdušný interiér mohla za příplatek prosvětlovat panoramatická střecha s prosklenou plochou 0,82 m2.

Co se kazí?

Tolik na jedné straně oblíbené a na straně druhé zatracované tříválce HTP trápila řada problémů. Hlavně u 47 kW verze až do jara 2009 docházelo k přeskočení rozvodového řetězu či se zanášela škrtící klapka. U obou výkonnostních verzí motoru HTP odcházel katalyzátor, které zničilo buď nespálené palivo (na vině bylo jeho umístění příliš blízko bloku motoru) nebo vadné zapalovací cívky. Potížím neušly ani hydraulická zdvihátka ventilů, které ochromil karbon, čímž často docházelo ke ztrátě tlaků a samotnému podpálení ventilů. Tím výčet slabostí nekončí. U prvních ročníků musel být často aktualizován software řídící jednotky, jelikož tříválce trápily špatné starty a nestabilní běh na volnoběžné otáčky.

Čtyřválcová jedna-čtyřka je oproti tříválci lepší volbou. Majitelé musí akorát pamatovat na včasnou výměnu rozvodového řemene, se kterou je dobré zároveň vyměnit i vodní pumpu. Ještě lépe je na tom po stránce spolehlivosti jedna-šestka, která je vybavena rozvodovým řetězem a dvouokruhovým chlazením s dvojicí termostatů, jelikož konstrukčně vychází z 1.6 FSI. U obou zážehových čtyřválců se zřídka vyskytly vadné zapalovací cívky nebo nepravidelný chod, který byl ve většině případů již vyřešen přehráním softwaru. U 1.6 16V můžete kromě manuální převodovky narazit na automatickou převodovku Aisin, kterou Škoda označovala koncernovým obchodním jménem TipTronic. Samotného automatu se bát nemusíte, pokud nejezdíte s těžkou nohou na plynu. Automat totiž smýšlí ekologicky a snaží se za každou cenu šetřit palivo. Výhodou Roomsteru vybaveného automatem bylo sériově dodávané ESP. Problémy se nevyhnuly ani nejnovějším motorům TSI. Ty trápí eelktrické závady na škrtících klapkách nebo zábady na regulaci plnícího tlaku.

Oproti benzínovým tříválcům fungují ty vznětové po letech provozu překvapivě dobře. Vyskytnout se mohou vadná čerpadla či váhy vzduchu nebo poškození trysek vstřikovačů po natankování nekvalitní nafty (PD jednotky se začnou přidírat a trysky zapékat). Podle řady techniků, lze životnost váhy vzduchu prodloužit častější výměnou vzduchové filtru.

V Česku populární 1.9 TDI-PD s osmiventilovým rozvodem je podobně spolehlivá jako jedna-čtyřka TDI-PD, přičemž se u ní navíc objevují závady na EGR ventilech. Dobrou zprávou je, žádný Roomster nebyl vybaven dvouhmotovým setrvačníkem (k tlumení vibrací výrobce použil jen odpružené spojkové lamely). Obávat se je třeba dieselů vybavených filtrem pevných částic (59 a 77 kW), které nejezdily často po dálnici nebo se nepohybovaly delší dobu vyšší rychlostí pod větším zatížením (právě v těchto okamžicích nastávají dobré podmínky pro regeneraci filtru). Pokud byl Roomster využíván klidným řidičem na krátkých cestách, je zaděláno na problém. Ideálně na tom není Roomster ani ohledně podvozku. Objevují se vůle v uložení spodního ramene přední nápravy (většinou se jedná o opotřebovaný silentblok). Tyčky předního stabilizátoru začínají po větší porci kilometrů klepat a objevují se i vůle v uložení zadní nápravy. U Roomsteru platí, že všechno lze relativně jednoduše a levně vyměnit. Koroze trápí u Roomstera jen zadní díl výfukové soustavy.

Co vybrat?

Pohonné jednotky Roomsteru byly převzaty z Fabie. Základem byly kontroverzní motory HTP, které byly v Roomsteru použity ve dvouvačkovém provedení s dvanáctiventilovým rozvodem. Benzínový tříválec měl do roku 2007 výkon 47 kW, po této době byl zvýšen na 51 kW. Obě verze poskytují dostatečnou dynamiku především ve městě, ale mají tendenci pomalu nabírat otáčky, a během produkce se s nimi objevily určité závady.

Lepší volbou než základní tříválec je čtyřválec s objemem 1,4 litru, který má litinový blok a hliníkovou hlavu s rozvodem DOHC. V nízkých a středních otáčkách má tento motor pomalejší odezvu na plyn a výkon se projevuje až ve vyšších otáčkách. Spotřeba se pohybuje kolem 7 l/100 km. Tento motor má rozvodový řemen u verze s objemem 1,4 litru a spolehlivý řetěz u šestnáctistovky. Obě verze mají pomalejší odezvu na plynový pedál, přičemž spotřeba se pohybuje kolem osmi litrů. Oba motory jsou spolehlivé.

Nejslabší diesel 1.4 TDI vyžadoval při nákupu vysoký příplatek ve srovnání s benzínovou čtyřválcovou verzí. Rozdíl v ceně byl často odůvodňován nižší spotřebou dieselu. Ve skutečnosti je možné s dieselem jezdit úsporněji, zejména na dálnici, kde tříválec ztrácí na výkonu. Nejlepší volbou je čtyřválcový diesel 1.9 TDI-PD s výkonem 77 kW, který nabízí spolehlivý výkon a úspornou spotřebu. Má však vyšší hlučnost a může mít filtr pevných částic. Později byl nahrazen novou verzí 1.6 TDI CR s filtrem pevných částic.

Servis

U všech motorů je nutná výměna oleje každých 30 000 km nebo dvou let, v závislosti na tom, co nastane dříve. U některých verzí se používá proměnný interval Longlife, který je určen palubním systémem. Doporučuje se však zkrátit interval výměny oleje na 15 000 km pro všechny motory, zejména u tříválce HTP na 10 000 km. Při výběru oleje je důležité dodržovat normy uvedené v manuálu vozidla, zejména u motorů TDI s filtrem pevných částic, které vyžadují kvalitnější olej.

Závěr

Námi testovaná verze, zapůjčena od AAA Auto, má pod kapotou vznětový tříválec TDI a disponuje výkonem 51 kW a je spojena s pětistupňovou manuální převodovkou. Samotný motor posádku doslova obtěžuje hlukem, který vydává. Ještě horší situace je při zatížení motoru. Rozpětí využitelných otáček slabší 51 kW varianty tohoto tříválce je překvapivě větší než u silnější 59 kW verze, která je v nízkých otáčkách téměř mrtvá, což je dáno velmi dlouhými převody, které naopak využijete zejména na dálnici či rychlostní silnici.

Samotná spolehlivost testovaného tříválce je vcelku nadprůměrná. Tříválec vyniká robustní konstrukcí, která je odvozená od devatenáctistovky TDI. Majitelé tříválců tak může nejčastěji potkat výměna váhy vzduchu, popř. turbodmychadla nebo PD vstřikovačů. Důležité je dodržet včasnou výměnu oleje po již uvedených 15.000 km. Pro městský a příměstský provoz na kratší vzdálenosti (desítky kilometrů) je tříválec dostačujícím motorem, který si v průměru říká o přísun šesti litrů na sto kilometrů.

Celkově musím jízdní vlastnosti Roomstera hodnotit hodně vysoko. Široký rozchod zadní nápravy zaručuje velmi dobré a bezpečné jízdní vlastnosti. Utrhnout Roomstera v zatáčce je téměř nemožné. Jedinou slabinou je vyšší náchylnost na boční vítr, což trápí i ostatní konkurenty.

Plusy

+ jízdní vlastnosti
+ ergonomie
+ variabilita interiéru
+ zavazadelník
+ výhled ze zadních sedadel
+ odkládací prostory
+ řazení
+ řízení
+ brzdy
+ dobře opravitelný podvozek

Mínusy

– spolehlivost motorů HTP
– hlučnost motorů TDI-PD (zejména tříválce 1.4 TDI)
– citlivost na boční vítr
– užší interiér
– chudé základní výbavy
– nemožnost xenonů (ani za příplatek)
– laciný interiér v základu
– absence možnosti regulace podsvícení přístrojů
– nízko umístěná řadící páka
– jen pětistupňové převodovky

.

« Funguje na sněhu lépe čtyřkolka na letních gumách nebo zadokolka na zimních? Je lepší mít vlastní auto, nebo používat sdílenou mobilitu? »