Test Mercedes-Benz CL 500 (C215): Vrchol starých dobrých časů
Mercedes byl vždy synonymem úspěchu. A když jste od něj chtěli před pár lety to nejlepší, bylo to jednoduché. Šli jste pro model CL. A jednoduché to bylo i s nabídkou motorů. Mohli jste ho mít pouze jako osmiválec nebo dvanáctiválec. My se dnes podíváme na jeho základní variantu: ale není základ jako základ, protože v případě CL jde o pětilitrový benzínový osmiválec.
Tentokrát mám v test CL generace C215, která vychází z třídy S W220.Vůz byl ve výrobě mezi lety 1999 až do roku 2006. Během celé doby byl dostupný pouze s osmiválcovými a dvanáctiválcovými motory. Prostě vlajková loď, jak se sluší a patří. V době svého vzniku to muselo být něco, jako vesmírná loď, protože už tehdy nabízel například adaptivní tempomat, bezklíčový přístup, navigaci, vestavěný telefon a dokonce masážní odvětrávaná sedadla. Spoustu těchto funkcí není standardem ani u dnešní mainstreamové produkce. Zmínit musím také podvozek ABC, který vozidlu propůjčil až neuvěřitelně pohodlné jízdní vlastnosti.
Začněme ale designem. Ten je oproti nástupci C216 přísně elegantní a nenabubřelý. Vlastně auto vypadá docela nenápadně a prozradí jej jen jeho majestátní délka. Líbí se mi absence B sloupků a zaoblený tvar střechy s dlouhým víkem kufru. Z profilu a zezadu vypadá vůz naprosto fantasticky a rozhodně se jedná o nejzajímavější generaci.
To uvnitř je vše stejné jako v dobové třídě S W220. Věk už rozhodně nezapře a dává na obdiv tehdejší představu o luxusu. Všude dřevo a kůže. Už tehdy nechyběla kaplička přístrojů se systémem TFT. Vlastně to pořád vypadá poměrně dobře a rozhodně vám tady nic nebude chybět, protože výbavou a technologiemi je tato pojízdná jachta doslova prošpikovaná.
Sedačky jsou pak skutečný zážitek. Tak rozměrná křesla jsem v autě snad ještě nezažil. A samozřejmě taky poskytují vynikající komfort. S místem to ale uvnitř není žádná sláva. Především nad hlavou mi nezbývá ani milimetr a sedačku si tak musím složit do pozice, kterou bych se zrovna nechlubil. Ve druhé řadě je to podobné. Pokud ale měříte do 185 centimetrů, můžete CL klidně brát jako plnohodnotné čtyřmístné auto.
Jak jsem zmínil v úvodu, mám pod kapotou toho nejhubenějšího chudáčka, který byl svého času v nabídce. Určitě se ale necítím ochuzený. Atmosférický osmiválec o objemu 5 litru má 225 kW (306 k) a 460 Nm. Síla se přenáší na zadní kola a stačí k tomu, aby se na stovku podíval už za 6.5 sekundy. Ale papírové údaje jsou u tohoto auta úplně nepodstatné. Auto je rychlé, ano, ale ne jen pro rychlost samotnou. Moderní auta se předhání v tom, kdo vyhraje hru tabulek, v době vzniku CL to ale fungovalo jinak. Rychlost je spíš jakýsi vedlejší produkt motoru, jehož primární zaměření bylo doručit co nejkultivovanější projev.
A páni, že je to samet. Auto se pohybuje s lehkostí a nenuceností. Čísla sice na tachometru přiskakují pozoruhodně rychle, ale uvnitř to sotva vnímáte. Tady se rychlost prostě jen stane a neprojevuje se žádným pubertálním tlačením do sedaček. Motor má navíc tak vytříbený charakter, že mu během prvních pár metrů propadnete. S lehkostí se vytáčí, napříč otáčkovým spektrem krásně graduje a celé okolí probarvuje úžasným zvukovým doprovodem. Překvapivě výrazně se projevuje i uvnitř. Ale vše je pečlivě naladěno a vykalkulováno tak, aby vás to nerušilo, jen to dokreslovalo výjimečnou atmosféru na palubě. Plout krajinou v tomhle autě je zkrátka neuvěřitelný zážitek. Vůbec si nedovedu představit, jaký musí být vrcholný dvanáctiválec. Jak mě chybí velké atmosférické motory…
Osmiválec byl v mém případě spárovaný se pětistupňovou hydroměničovou převodovkou (později přišel sedmikvalt), která si pod vámi žije vlastním životem a vy o ní vlastně ani nevíte. CL by klidně mohlo mít jen jednu nekonečně dlouhou rychlost a vy byste si nevšimli rozdílu. Takhle úžasně jemná převodovka je. Moderní dvojspojky sice kralují v efektivitě a rychlosti, takhle vychované ale být neumí. Když už jsem nakousl tu efektivitu, tak CL je poměrně efektivní v tom, jak rychle umí vyluxovat ten devadesátilitrový bazén, který tu je místo nádrže. Předpisová jízda na dálnici je asi nejmenší zlo. Tady se dá dostat i k nějakým deseti litrům. Při svižnější jízdě, nebo ve městě počítejte ale klidně se šestnácti.
Famóznímu motoru dokážou sekundovat i jízdní vlastnosti, které jsou i s odstupem let působivé. Rovnou vám ale poradím – jestli hledáte něco do města, hledejte dál. Člověk mohl při procházce Pařížskou dvě dekády zpět lehce nabít pocitu, že CL vlastně jinde ani nejezdí, ale věřte mi, že tady vás bude jen štvát. Je moc velké, není zrovna snadné odhadovat, kde končí a jeho technika trpí. Tohle bylo od prvopočátku konstruované jako elitní GT a nejvíc si lebedí při rychlých přesunech na velké vzdálenosti. Na dálnice dosahuje téměř zenového klidu. Sedí v pruhu s absolutní jistotou a dálniční maximum působí spíš jako nejnižší doporučená rychlost. Stabilita je absolutní, odhlučnění parádní a hudební soustava Bose hraje jak z partesu.
Ať už ale jedete po dálnici, ve městě, nebo na okreskách, CL vás okouzlí komfortem. Podvozek ABC dělá divy a vy si připadáte, jak když se vznášíte pár centimetrů nad silnicí. Auto je tím správným způsobem těžkopádné, majestátní a klidné. Moderní luxusní vozy jsou dnes taky komfortní, ale zcela jinak. CL je stará škola a jeho podvozek je doslova elastický. Díky jeho charakteru jsem se přistihl při tom, že i přes nepopiratelnou sílu motoru velice často jezdím pod rychlostními limity a prostě si jen tak pluji krajinou se svými myšlenkami. Takový styl jízdy ještě podporuje výborné odhlučnění. Uvnitř CL je vaše soukromá sféra a problémy vnějšího světa se vás zdánlivě netýkají.
Pokud ale čekáte, že má CL víc tváří a že osmiválcové coupé musí mít taky sportovní stránku, tak vás musím zklamat. Rychlá jízda mu vůbec nevoní a neustále se vás snaží umravňovat. Upřímně, vlastně mi i připadlo nepatřičné snažit se v tomhle gentlemanovi spěchat. On má na všechno čas, karoserie se nebojí do zatáček naklánět, nereaguje na vaše povely zrovna bleskově a působí neohrabaně. Musíte mu vždy dát čas zareagovat, chovat se k němu jemně a přizpůsobit se mu. Tomu odpovídá i řízení, které je přeposilované, se středovou vůlí a nekonečně dlouhé – ale také plné citu. Tohle je zkrátka auto pro vyzrálé řidiče, kteří si už na silnici nic nepotřebují dokazovat. Každá jízda je a s ním ale zážitek. Především, když se před vámi otevře krásná cesta, vy spustíte bezrámová okna a díky absenci B sloupku si najednou připadáte jako na luxusní jachtě.
« Test BMW M2: Nejmenší Mko dospělo a ještě zrychlilo Test ojetiny Lincoln MKT: Ohromí luxusem, potěší jízdou a pobouří vzhledem »
