Práskání do výfuku: Zvuk, který lidé milují i nenávidí. Odkud se bere?
Ještě před pár lety byl zvuk prásknutí do výfuku výsadou čistě jen závodních speciálů, anebo upravených automobilů šikovnými tunery. Dnes ale výfukem prdí a práskají už i sériové tříválce. Ale jak vlastně vzniká?
Ve své podstatě se vlastně nejedná o nic jiného, než o prostou fyziku na téma hořlavost obohacené směsi. Začněme ale na začátku. Přívod vzduchu do motoru je ovládán škrtící klapkou, která se otevírá a zavírá na základě sešlápnutí plynového pedálu. V případě že plyn pouštíte, klapka se zavírá a do motoru proudí méně vzduchu. Řídící jednotka zároveň díky senzoru na škrtící klapce přesně ví, kolik má do válců ještě vstříknout paliva, aby dávka přesně odpovídala množství vzduchu a směs tak byla zpracována s co možná nejmenším zbytkem.
A právě tady vzniká prostor ke hře s bouchajícím zvukem. Pokud totiž řídící jednotka ještě i po přivření/zavření škrtící klapky vstříkne do válců o pár kapiček více paliva, než je třeba, vznikne přílišně obohacená směs, která se vlivem nedostatečného množství kyslíku celá nespálí. A kam putují zbytky nespáleného benzínu? No samozřejmě, do výfukových svodů a rovnou ke katalyzátoru.
Počáteční díl výfuku je ale už krátce po nastartování velmi horký, a tak kapičky výbušného paliva při styku s vroucími stěnami explodují. A to je ten zvuk, který slyšíme jako praskání do výfuku.
Jedná se tedy právě o nespálené zbytky paliva, které autu dodávají onu teatrálnost a patřičný zvukový projev. V extrémním případě, kdy automobil nemá katalyzátor, nebo má výrazně upravený sportovní katalyzátor se zvýšenou průchodností a upravenou palivovou mapu, mohou z výfuku dokonce lítat i plameny.
A jak je to s pliváním u moderních automatických převodovek? Ano, vy sice plynový pedál při řazení nepustíte, elektronika ale škrtící klapku stejně na malý moment přivře, čímž opět dojde k výše uvedenému procesu. A protože to lidé mají rádi, vyrábějí konstruktéři stále větší počet automobilů, u nichž je vstřikovaná dávka paliva jen o maličko větší, než by musela být.
Samozřejmě že prdění do výfuku lze docílit i jinak. Například rezonančními tlumiči v konečných částech výfuku, nebo reproduktory (ty bývají především u vznětových automobilů), zde už se ovšem dostáváme na tenký led, protože automobil s reproduktory ve výfuku by mohl při troše snahy hrát klidně i vybranou znělku a jeho výfuk nemá s původním principem nic společného.
No a jak jste na tom vy? Patříte k závislákům, kterým se zvuk práskání do výfuku neoposlouchá, anebo vás podobně hlasité zvuky spíš popuzují? Určitě nám dejte vědět v komentářích
.« Pohonné hmoty v Česku dál zdražují, tempo ale zpomalilo První jízda s Land Roverem Defender V8: 525 koní, kompresor a neodolatelný charakter »
