Test Subaru Forester e-Boxer: Nezavděčíš se všem
Existuje auto, které vás může štvát a zároveň ho můžete i milovat? Může. Je to Subaru Forester, které představuje nejlepší i nejhorší volbu v daném segmentu najednou. Jediné, co rozhoduje, jste vy. To, kde se v životě nacházíte, jaké jsou vaše potřeby a priority. Je to asi jediné SUV, které se nesnaží zavděčit všem.
Forester oslavil čtvrstoletí své existence a jako dárek si dal plastiku a trochu botoxu. Jeho omlazená verze přináší nové technologie a to je fajn. Dokázal si ale zachovat svůj tvrďácký charakter? Zvenku se toho až tak moc nezměnilo. Největší změnou je ostřejší design světlometů, v jádru je to ale stále ten starý známý lesník. Subaru nikdy nepatřilo mezi značky, jejichž design by se dal v obecné rovině považovat za přitažlivý. Vždycky to byly samorosti, svérázové a bylo potřeba se na ně koukat trochu jinou optikou.
Oceňuji ale, že si Forester dokázal i nadále udržet svůj utilitární design. Stále je to taková ta nezdolná kostka, která na první pohled říká „Na mě se můžeš spolehnout“. Cením si toho o to víc, protože moderní SUV prochází stále agresivnější domestikací, víc a víc se přizpůsobují městskému životu a je fajn mít tady jednoho takového borce, který se dobrodružství nevzdává. Nutno taky říct, že zelený kabátek testovanému autu neobyčejně seděl.
Pojďme si ale hned z kraje odbít jednu věc, kde vás může Forester štvát – motor. Pod kapotou se totiž nic nezměnilo. Stále tam operuje dvoulitrový atmosférický boxer o výkonu 110 kW a 194 Nm. To při hmotnosti přes 1700 kilogramů neslibuje žádnou divočinu. Samozřejmě jde již o e-Boxer, kde máte v záloze pomoc elektromotoru, který čerpá energii z baterie o napětí 118V a přidává dalších 17 koní a 66 Nm. Nic, co by vás zvedlo ze židle, ale každá pomoc se počítá. Díky tomu, že e-Boxer nevyužívá klasický starter-generátor připojený k motoru přes řemen, je Forester schopný pohybovat se čistě na elektřinu – byť ujede jen necelé 2 kilometry – to ale není hlavním důvodem přítomnosti hybridní soustavy. Ta má především doručit šťavnatější reakce na povely plynu díky okamžitému přívalu kroutícího momentu. V neposlední řadě má taky snižovat spotřebu, k tomu se ale dostaneme.
Oněch 150 koní je pro běžné denní ježdění vlastně dostatečných. Především při městském nebo příměstském ježdění se o nějakém nedostatku výkonu mluvit určitě nedá. To je zásluha především bezrychlostní převodovky LinearTronic. Ta má sice nahrané virtuální stupně a řadí jako běžný automat, ale díky absenci skutečných fyzických rychlostí při požadavku na akceleraci ihned najde ideální otáčky a daleko hbitěji přistupuje k ideálnímu výkonu. Auto tak působí vlastně pružněji než by se z papírových údajů mohlo zdát. Internet je plný kritiků tohoto řešení: já vám doporučím nejdřív vyzkoušet, pak vynášet soudy. Pro podobné auto totiž funguje skvěle. Je sametově jemná a rychlá.
Jakmile ale začnete jezdit víc po dálnicích, nebo budete auto hodně vytěžovat, všimnete si, že jistá výkonová rezerva by přišla vhod. Při plně obsazeném autě je ideální dálniční tempo asi 120 kilometrů v hodině. Dynamika je totiž nad touhle hodnotou podprůměrná a spotřeba leze neúměrně nahoru. Navíc pokud vůbec z auta chcete dostat trochu dynamiky – kdekoliv – je potřeba jej vytáčet, a teď myslím opravdu vytáčet. Už ze samotného principu atmosférického plnění nemáte moc na výběr a to se mi k SUV zkrátka nehodí. Od podobných aut očekáváme, že se budou vyvážet na vlně točivého momentu. Malé turbíčko by tu prostě bodlo a ani bych nepotřeboval, aby výkon vyfoukalo nad současných 150 koní, ale kdyby se krouťák posunul někam k hodnotám začínajícím trojkou, byl bych naprosto spokojený. Pokud jde o zmíněnou spotřebu, dlouhodobě počítejte s něčím kolem devíti litrů.
Kde ale Forester napravuje zklamání z nedostatečně potentní motorizace, je interiér. Ten vás totiž zahrne až nečekanou úrovní luxusu. Je prakticky celý pošitý krásnou hnědou kůži, je příjemný na dotek a i zpracování je na skvělé úrovni. Když si k tomu ještě přičtete velké prosklení, které má na svědomí krásnou vzdušnost kabiny, máte tu prostor, ve kterém je radost trávit čas. Abych byl ale zcela upřímný, interiér už působí trochu zastarale. Jen klasické analogové budíky, dotykový displej je malý a všude se to hemží čudlíky – a přesně takhle to mám rád! Žádné zbytečné nesmysly, ani vymýšlení kola. Ergonomie je tu král. Vše je na svém místě, dává to smysl, jen sednete do auta, necháte na něj „spadnout ruce“ a hned se cítíte jako doma.
Taková oáza normálnosti v dnešním placatém kapacitním světě. Subaristům tu bude většina věcí povědomých. Ať už jde o kapličku na vrchu palubky, která jaksi supluje head-up displej, nebo systém StarLink, na kterém už jsou sice znát roky, ale funguje stále svižně a je logický – ke spokojenosti mi chybí jen bezdrátové CarPlay. I ony analogové budíky svojí funkci plní skvěle. Zkrátka není potřeba za každou cenu jít se všemi módními trendy. Ale nebojte, není to žádná vykopávka. Forester si například umí zapamatovat až pět obličejů (samozřejmě pokud mu to dovolíte a pokud je tam uložíte), které už při nastupování rozezná, automaticky nastaví příslušný uživatelský profil a například zrcátka, teplotu nebo oblíbenou stanici.
Chválu zaslouží taky vnitřní prostor. Forester uvnitř působí jak nafukovací. Všemi směry je prostoru na rozdávání a to i přes to, že mám 190 centimetrů – i tak mi nad hlavou zbývá místa ještě na cylindr. Ve druhé řadě to není jinak. I sám za sebou se můžu doslova rozvalit. Sedačky mě navíc rozmazlují komfortem, jsou vyhřívané a k dispozici mám dvě USB. Ostatně ani 509/1779 litrů v kufru není k zahození. Po sklopení sedadel navíc vznikne téměř rovná plocha.
Subaru si v posledních letech dalo nelehký cíl. Chtějí se stál leadery v bezpečnosti. A Forester je ukázkou toho, kam až se tato snaha může dostat. Nová platforma SGP přináší o 70 % vyšší tuhost v krutu, dokáže pohltit o 40 % více nárazové energie a tuhost v ohybu se zvýšila o 90 %. V japonských nárazových testech získal Forester rekordní počet bodů a v testech Euro NCAP získal v hodnocení ochrany posádky 97 %, což bylo do té doby nejvyšší zisk mezi kompaktními SUV. Tuhost karoserie je obrovská. Auto působí, jak kdyby bylo vytesané z jednoho kusu žuly. Na pomoc ale máte i zástup asistentů a jejich páteří je nejnovější generace systéme EyeSight – mimochodem ho získáte už v základní výbavě. Ten má přepracované kamery, které jsou menší, takže zabírají menší část vašeho výhledu. Především ale mají dvakrát větší zorné pole. Naučily se taky nové triky. Při odbočování nedávají pozor jen na auta, ale taky na cyklisty, chodce a dokonce i na zvířata. Přepracovaný je taky adaptivní tempomat, který umí částečně převzít řízení a drží vás v pruhu – a to i v případě, že ze silnice zmizí čáry, protože umí rozpoznat krajnici a trávu. Systém v průběhu celého týdne fungoval perfektně. Vlastně jsem si ani nevšiml jeho přítomnosti, a tak to má být.
Ale bezpečnost není jen aktivní a pasivní. Její nejdůležitější prvek totiž stále není pevnou součástí vozu. Tím je totiž řidič. A tuhá karoserie s armádou asistentů mají především minimalizovat následky nehod, nebo jim co nejvíc předcházet. Pokud k nim ale nemá docházet vůbec, musí mít řidič vždy perfektní přehled o tom, co se děje kolem vozu – musí z něj tedy být perfektně vidět. A na trhu nenajdete vozy, ze kterých je vidět lépe než ze Subaru. Ty jsou od první molekuly konstruovány kolem tohoto specifického parametru. Tupý úhel čelního okna, zrcátka posunutá dozadu, nebývale velká prosklená plocha, to vše jsou důvody, proč u Subaru máte perfektní přehled o dění kolem vozu. Asistenty jsou stále jen programy a můžou selhat, může je zmást počasí. Měly by tu být jen jako jakási poslední záchrana, ale tím nejdůležitějším prvkem bezpečnosti musí stále zůstávat řidič. Řada moderních aut vás doslova obestaví interiérem, vy sotva vidíte ven a na asistentech jste pak závislí. To se vám tady nestane.
Zpátky ale za volant. Již zmíněná tuhost karoserie přichází do hry nejen při bezpečnosti, ale taky při jízdě. Subaru si díky tomu totiž mohlo dovolit velice uvolněné ladění podvozku, a ten tak umí vykouzlit pohádkový komfort. Kola zvládají vyžehlit jakýkoliv typ nerovnosti a díky dostatečnému zdvihu tlumičů a příkladnému ladění se nic nepřenáší do kabiny. Ta je stále krásně stabilní. Pod vámi se dějí věci, ale nijak vás to trápit nemusí. Jízda s Foresterem je zkrátka odpočinek. Nikam vás nehoní, dovolí vám uvolnit se a být chvíli v klidu. Daleko ale víc oceňuji, že je z něj cítit taková neochvějnost, nezničitelnost. Ať mu hodíte pod kola cokoliv, on ani nemrkne okem. I když se třeba na chvíli zamyslíte a omylem vymetete díru, ve které byste normálně nechali kolo, nenechá na sobě nic znát. Prostě si řekne „no co, tak jsem vzal díru, jedeme dál“. Je málo aut, ze kterých je cítit taková robustnost. Po chvíli zcela přestanete vnímat stav našich silnic a ani na vymlácené okresce nebudete mít potřebu zpomalovat. Skoro se mi chce říct, že čím horší je povrch, tím jistěji Forester působí. I v těch nejhorších situacích si zachová chladnou hlavu a neztrácí nic ze své ovladatelnosti.
Možná byste čekali, že SUV s tak poddajným laděním a relativně vysokou hmotností bude v zatáčkách netečné a bude vás vyloženě štvát – navíc když tu ani nejsou adaptivní tlumiče, abyste je mohli v případě potřeby přitvrdit. Ale jste na omylu. Subaru podvozky prostě umí a ve chvíli, kdy nasadíte svižnější tempo, zjistíte, že Forester začne projevovat velkou chuť do života. Při nájezdu do zatáčky se samozřejmě poměrně výrazně zhoupne, ale ihned nalezne neutrální pozici v tlumičích a zatáčku vykrouží až s překvapivou jistotou. Tlumiče si i v kompresi nechávají jistý prostor pro práci a i když najedete v zatáčce na nerovnost, stabilita vozu se nenaruší. Je tak jistý, až nečekaně obratný. Třešňičkou na dortu je pak skvěle naladěné řízení, které je tak akorát rychlé, ideálně navážené a umí k vašim prstům propasírovat i něco z informací od předních kol. No a fakt, že Boxer má velice nízké těžiště, taky není k zahození. Samozřejmě nečekejte nějaké sportování, ale rozhodně se můžete i tímhle taťuldou opravdu pěkně svézt.
Ale Subaru Forester si nevybudovalo pověst na tom, jak dobře zvládá okresky. Tohle auto se proslavilo tím, že pro něj cesty nikdy nekončí. Jen mu ukažte směr a on vás tam dostane. A na tom se nic dodnes nezměnilo. Jak je jistý na silnicích, je jistý i mimo ně. Začne se před vámi cpát doprava? Prostě sjeďte na polňačku a vlastně ani nemusíte moc zpomalovat. Taková stabilita a ovladatelnost na boulích a kluzkém povrchu je nevídaná. Skoro se chce říct, že sem musely prosáknout geny z rally, protože Forester na šotolině a hlíně funguje tak přirozeně, že i opatrní řidiči brzy ztratí ostych.
Především jde o tu jistotu, že autu nijak neškodíte. Spíš naopak. Tohle jen tak v nějakém moderním SUV nezažijete. A rozhodně se nemusíte držet jen polňaček. I v těžším terénu si hezky lebedí. Stálý pohon všech kol v kombinaci s režimem X-Mode se stane vašim nejlepším kámošem. Se světlou výškou 22 centimetrů skutečně nemusíte volit cestu nijak obezřetně. Auto se neustále hrne dopředu s takovou lehkostí a rozhodností. Jízda v terénu působí tak snadně a bezpečně, že si ji zamilujete. Jestli máte doma Forester a nevezmete ho alespoň jednou za čas za pořádnou dřinou, nevyužíváte ho pořádně. Radím vám – zkuste to jednou. Uvidíte, že se budete do bahna vracet. Forester tu působí tak přirozeně jako sportovní auto na okruhu. Prostě k tomu byl stvořen. A tím se pomalu dostáváme k rozuzlení „kam vlastně s Foresterem“.
Subaru Forester není SUV pro každého. Nedrží se moderního receptu a jde si svojí cestou. Pokud hledáte dálniční střelu, která vás bude i s rodinou co nejrychleji přepravovat přes celou Evropu, hledejte jinde. Pokud ale hledáte nezdolného robustního parťáka, co vás nikdy nikde nenechá a na kterého se můžete kdykoliv spolehnout, výkon pro vás není na prvním místě a víc oceníte upřímnost směrem k řidiči a uvolněný styl jízdy, jste na správné adrese. Navíc získáte praktické a velice komfortní auto, které kraluje tabulkám bezpečnosti. Subaru za něj chce minimálně 965 tisíc, testované auto ve vrcholném provedení vyšlo na solidních 1.190 milionu.
Subaru Forester není dokonalé. Pro jednu skupinu lidí nebude vůbec dávat smysl. Pro druhou to ale bude zhmotněním dokonalosti Záleží na preferencích jednotlivců. Stále je to ale absolutní nezmar, který skvěle jezdí a nikde vás nenechá.
Plusy
– Komfortní podvozek
– Vynikající jízdní vlastnost
– Luxusní interiér
– Nezdolný charakter
Mínusy
– Dynamika
– Spotřeba
« Test Toyota Highlander: Japonská majestátnost Test ojetiny Suzuki Swace: Levnější Toyota, přitom stejně dobrá »
