Test Hyundai Santa Fe Plug-in hybrid: Jediný svého druhu
Všem by se nám určitě líbilo vlastnit sportovní auto. Něco, co podtrhuje naši svobodu. Ukazuje světu naši nezávislost. Většina z nás ale žije ve skutečném světě plném povinností, a pro takový volíme většinou něco univerzálnějšího. Něco, co je schopné stíhat náš každodenní život, a taky něco, v čem budeme alespoň vzdáleně vypadat jako dobrodruh. To je ten hlavní důvod, proč SUV absolutně vyhladily kdysi oblíbená MPV.
A snad v žádné jiné kategorii není tak široký výběr, jako právě mezi SUV. Automobilky chrlí jeden nový model za druhým, a trh – zdá se – stále nemá dost. V mainstreamu se ale dá najít segment, který je jaksi nepolíbený – velká SUV s plug-in hybridním pohonem. Možná se ptáte proč. Sem přeci patří diesel. A ano, s tím se dá souhlasit. Ale diesely pomalu vyklízí pozice, a taky je potřeba podívat se na to, jaký život většina SUV vede – a rozhodně to není dobrodružné objevování světa, k čemuž byly původně stvořeny. Majorita těchto mastodontů ráno vozí děti do školky a odpoledne zabírá spoustu místa ve městech. Párkrát do roka se jede na rodinnou dovču, ale většinou se točí kolem komína. A tady může plug-in dávat smysl.
Prakticky jedinou volbou v tomto segmentu je Hyundai Santa Fe. Ještě je tu Kia Sorento, ale to je v podstatě stejné auto, jen v jiném kabátku. Nejbližším konkurentem je pak Ford Explorer, ten je ale o statisíce dražší. Pokud tedy chcete sedm míst, jezdit na elektřinu, ale nebát se dlouhých cest, stojíte před svojí jedinou možností. Stojí ale za to?
Aby se do Santa Fe daly všechny ty baterky vůbec naskládat, musela ho automobilka radikálně přepracovat. Sama mluví o faceliftu, klidně by se ale dalo mluvit i o nové generaci. Protože zatímco si pod „faceliftem“ běžně představíme jen nová světla a pár modernějších asistentů, omlazené Santa Fe přijíždí na zcela nové platformě, má dokonce jiné rozměry, a obecně nezůstal kamen na kameni. Po designové stránce je to – jak jsme u moderních korejských vozů zvyklí – extrovert. Nebojí se ukázat, a buď se vám to líbí nebo, rozhodně si ho ale s ničím nespletete. U testovaného auta musím zvlášť pochválit kola. Jejich utilitární design dává mu takový drsný, nezdolný vzhled. Pojďme se ale mrknout na tu elektrifikaci.
Kardiostimulátor dostala dobře známá přeplňovaná šestnáctistovka. Té nyní pomáhá k životu elektromotor a baterie. Systémový výkon se vyšplhal na 195 kW, a to už na papíře vypadá opravdu slibně. Papírové hodnoty jsou ale lehce zavádějící. Očekávaná svižnost se totiž moc nedostavuje. Neřekl bych, že jde zrovna o lenocha, ale výkon přeci jen zůstal za očekáváním, a je ho spíš tak nějak akorát, než že bychom se bavili o nějaké výrazné rezervě. Na vině je – dle očekávání – vysoká hmotnost. Ta se v závislosti na výbavě může vyšplhat až ke 2,2 tunám. Za to z části může baterie o kapacitě 13.5 kWh. Ta by vás měla dostat asi o 60 městských kilometrů dál. V průběhu celého testu jsem měl teploty pod nulou, a podařilo se mi ujet lehce přes 40 kilometrů na nabití.
Zatímco dynamika není nejsilnější stránkou plug-in hybridu, určitě potěší kultivovaností. Elektromotor se stará o jemné rozjezdy, okamžité reakce na povely plynu, dobrou pružnost a samozřejmě i o pohodu na palubě. Santa Fe překvapivě často vypíná motor i ve chvíli, kdy nemáte nabito. Běžné denní ježdění se tak odehrává na vlně pohody a klidu. Celý systém je navíc velice dobře vyladěný, a připojení čtyřválce si sotva všimnete. I on ostatně předvádí dobré vychování. Je kultivovaný, výborně odhlučněný, a díky jemné automatické převodovce sotva vnímáte změny rychlostí. Chování pohonného ústrojí je tak naprosto pohodové. Pokud jde o spotřebu, tak jako u každého plug-inu není zrovna snadné říct jedno číslo. Když zvládnete jezdit jen na elektřinu, počítejte s nějakými 30 kWh na každých 100 km. V hybridním režimu se dá jezdit i kolem čtyř ve městě, a za nějakých šest mimo něj. Palubní počítač hlásil po 3257 novinářských kilometrech 6.9 na sto. A to je hodnota, na kterou se horko těžko dostanete i s dieselem.
Dobrá spotřeba je základ rodinného auta. Stejně tak velký kufr. Sedmimístné Santa Fe v plug-inu má v základu 575 litrů (pětimístná má 625). Když vyklopíte třetí řadu sedadel, zbyde vám ale jen nějakých 130 litrů. Klasický kompromis, který podstupujete u sedmimístných SUV. Stejně tak jako omezený prostor pro šestého a sedmého pasažéra. I já se svými 190 centimetry se do poslední řady nasoukám, a překvapivě mi zbývá něco málo před nohami i nad hlavou, ale sedadla jsou ukotvena hodně na podleze, takže kolena mám pod bradou, a moc dlouho bych tu určitě nevydržel. Tato místa jsou u všech SUV zkrátka jen nouzovka. Pokud chcete plnohodnotných sedm míst, kupte dodávku – tam vám zbyde i místo na kufry. Fajn ale je, že i na těchto místech „za odměnu“ jsou držáky na pití a na obou stranách USB.
Ve druhé řadě si už stěžovat nebude nikdo. Místa je zde kupa, sedačky nabízí parádní komfort (samozřejmě jsou vyhřívané), díky velkému prosklení to tady působí hezky vzdušně, a mimo USB je vám k dispozici i 230V zásuvka. Sedačky jsou také polohovatelné ve všech směrech. Prostě all inclusive. Jen by se mi líbilo, kdyby tu byl průvlak na lyže.
Skvěle se bude cítit i řidič. A to hned z několika důvodů. Tak zaprvé – kabina Santy působí skutečně luxusně. Především v testovaném provedení s karamelovou kůží a alcantarovou stropnicí. Na co sáhnete, to působí kvalitně. Téměř každý povrch je prošívaný, dokonce i středový tunel, takže vás netlačí na dlouhých cestách do nohy.
A zadruhé – čudlíky. Čudlíky kam se podívám. Dotykové ovládání tak stačí používat v podstatě jen při zadávání navigace. Možná jsem staromódní, ale fyzické tlačítko se skutečnou fyzickou odezvou je pro mě stále nepřekonané. Našel bych tu ale i prostor pro kritiku. Především volant v tak luxusní kabině působí příliš obyčejně. Ve dveřích by se mi líbily větší kasy, a taky je pracoviště řidiče kvůli širokému středovému tunelu poměrně stísněné.
Zpět ale na silnici. Santa Fe je auto stavěné zevnitř ven. V první řadě vždy myslí na posádku a její pohodu. Pokud tedy čekáte nějaké zajímavé, nebo nedej bože vzrušující jízdní vlastnosti, jste na špatné adrese. Celé jeho bytí je postavené kolem komfortu. Na silnici se tedy jen tak převaluje, nespěchá, a dává si se vším na čas. Působí správně neohrabaně s těžkopádně. Jako velká americká SUV. Naplno vám dá ochutnat svoji váhu a rozměry, a víte co – mně se to líbí. Ten pocit, že řídíte pořádný tank, je příjemný. Cítíte se být nad věcí, jste pánem silnice, a pohoda auta se přenáší i na vás. Tohle je přesně ten druh SUV, ve kterém budete spokojeně jezdit pod povolenými limity, a vůbec vám to nebude vadit. Daleko důležitější než samotná cesta pro vás bude její cíl. A Santa vás tam dopraví jako na obláčku a v tichu. Na nic si nehraje. Velké rodinné auto má být jen velké rodinné auto. Dává vám pocit jistoty a bezpečí, a u podobného vozu je málo věcí důležitějších.
Se Santa Fe jsme se vydali na dovolenou. Nabalili kamarády, plný kufr, nasadili na rychlý úprk po dálnici, sjeli na zakroucené okresky, vytáhli nešťastníka ležícího na boku ve škarpě zasněžené zatáčky, dojeli na horskou chatu zapadanou sněhem, užili si víkend na horách, a zase jeli zpět. Cesta nebyla to kdovíjaká zábava, ale to auto v každé situaci fungovalo tak neuvěřitelně sebejistě a pohodově, že si těžko představuji něco, s čím bych ji absolvoval raději. A o to přesně jde. Něco podobného si nekupujete kvůli zážitkům za volantem, ale kvůli zážitkům, za kterými vás doveze. A Santa Fe vás doveze, kam si zamanete.
Jestli je plug-in ideální řešení si už musí každý říct sám. Pokud často jezdíte dálky s naloženým autem, nebo za ním něco taháte, stále je podle mě diesel lepší řešení. Pokud se ale často loudáte kolem komína, a dlouhé cesty se vás týkají jen kvůli dovoleným nebo výletům, může pro vás takové auto sloužit vlastně velice dobře. Jeho ceny začínají na 1.2 milionu. Diesel se stále dá pořídit poměrně hluboko pod milion.
Plusy
– Komfortní podvozek
– Dobrá spotřeba
– Luxusní interirér
Mínusy
– Průměrný dynamika
– Vyšší základní cena
« Test ojetiny Hyundai Kona: Velmi dobrý crossover Ojetá Fabia za milion? Brzy možná realita »
