Test Peugeot 308 SW 1,5 BlueHDi 130 8AT: Láska na první i druhý pohled
Znáte to. Jsou prostě věci, které vám padnou do oka hned. Prostě vás něčím okouzlí a v první chvíli si ani neuvědomujete, čím to vlastně bylo. Může se jednat o věci, místa, lidi i přírodu. A když je ten dojem silný, chcete to vidět znovu. Můžete se dokonce i zamilovat.
Peugeot 308 SW mě popravdě už na první pohled dostal. Hned na první kávě se svým šéfem, jsem mu o něm s nadšením vyprávěl. No a pak znovu a znovu pokaždé, když jsem ho někde potkal. Nejspíše z důvodu jeho osobního klidu tak netrvalo dlouho a Peugeot 308 SW mi přistál v mém osobním kalendáři. To, že jsem se těšil jako na Vánoce, ani nemusím zmiňovat. Po rychlém vyzvednutí tohoto červeného krasavce jsem nedočkavě popojel jen pár set metrů na nejbližší pumpu. Dám si v klidu kafé a pořádně z blízka si ho prohlédnu.
Design současných Peugeotů je skutečně skvělý. Jejich světelný podpis v podobě dvou vertikálních klů je nezaměnitelný s ničím jiným. Společně se štíhlými LED světly a členitou mřížkou chladiče vypadá čumák prostě fantasticky. Originálně, elegantně a přesto dravě. Uprostřed pak najdete nové logo značky, které funguje zároveň i jako radar a masku tak nehyzdí doplňková destička jako u konkurentů. Ve světlech najdete i adaptivní funkci pro vystínění okolního provozu. Auta před vámi tak zůstanou neoslněná, ale na vše kolem dál pálí dálkovky. Tahle funkce je samozřejmě skvělá, ale v případě Peugeotu by jí slušelo přidat na svižnosti. Koncern je v tomto ohledu o dost dál. Obešel bych se i bez číslice 308 nad maskou, ale to už jsou jen opravdové detaily. V celkovém pohledu je jinak čumák jeden z nejhezčích, který současné rodinné kombíky mají.
Eleganci nepostrádá Peugeot 308 SW ani z boku. Působí poměrně dlouze a rozhodně nejde o žádného prcka. Svými proporcemi jde o skutečně dospělé kombi. Detaily najdete dokonce i tam, kde se s nimi ostatní moc nezatěžují. Například stylově zakončené hagusy nebo prolisy střechy. Ještě jste si ho nezamilovali? Dobře, máme tady eso v rukávu. Zadek. Je úplně jedno, z jaké strany na něj budete koukat. Nenašel jsem jediný úhel, kde bych se nepřestal rozplývat. Jeho ostré rysy, vystouplá hrana pod oknem nebo originálně řešená světla s designem drápů šelmy vkusně zasazená do pátých dveří jako dva drahokamy do prstenu. To vše mi zadek Peugeotu 308 připomíná.
Automobilky si často pokazí výsledný dojem z auta tím, že se jim nepovede buď jedno, nebo druhé. O tom jak krásná je 308 zvenčí není pochyb. A interiér není v tomto případě ten, kdo by jí to zkazil. Po usednutí do pohodlné a spíše měkce a masivně čalouněné sedačky mám ihned pocit pohodlí. Kokpit mě celého příjemně obklopuje. Necítím se v něm ale stísněně. Použité materiály se mi líbí. Vypadají kvalitně a jejich kombinace je vkusně zvolená. Tady by mě utracené peníze rozhodně nemrzeli.
Pozice za volantem je i pro novou 308 SW klasicky Peugeotí a velmi originální. Je natolik specifická, že jí někdo možná na chuť nepřijde nikdy a jiní ji totálně milují. Peugeot totiž razí teorii, že se na přístrojovou desku bude koukat nad volantem a ne skrz jeho věnec. K tomuto posedu tak musíte zaujmout specifickou polohu. Ti kdo mají rádi polohu ležmo, s volantem vystrčeným úplně nahoru, můžou zapomenout, že by na budících něco viděli. Taky mám raději ne moc vzpřímenou polohu, ale tady jsem si musel volant spustit níže nad kolena, abych na přístrojovce něco viděl. Chvíli jsem si zvykal, ale nakonec jsem musel uznat, že jsem se každou jízdou dokonale zrelaxoval a nestěžoval si vůbec na nic. Menší problém jsem ale přece jenom měl.
Vždycky když jsem jel kolem obchodu s nářadím, přemlouval jsem se, abych si nekoupil pár klíčů a neodnesl si domů jako suvenýr ten nádherný malinký volant. Je skvěle tvarovaný a je radost ho držet. Dokonce jsem se přistihl, že mám na něm často obě ruce, což jsem snad dělal naposled v autoškole. Připomíná mi volanty ze závodních simulátorů, kde mě vždycky mrzelo, že se takové nemontují do aut. No vida a tady ho máme. Za co ho musím ještě pochválit je, že po zapnutí jeho vyhřívání topí jako čert. Po chvíli musím výhřev vypínat, jinak by mi shořely i rukavice. Zkřehlé ruce zahřeje naprosto spolehlivě. A hlavně! Topí po celém svém obvodu Toyoto.
Středový tunel je sám o sobě také designovkou. Směrem dozadu se zužuje a jeho dvoudvířková loketní opěrka s velkým úložným prostorem poskytuje pro opření lokte dostatek prostoru. S loketní hranou na dveřích už to tak slavné není,a tady jsem se opíral jen o její malou zadní hranu. Dva držáky na nápoje jsou u tohoto tunelu samozřejmostí, včetně zásuvky zapalovače a vstupu USB. Malá zapuštěná páčka voliče převodovky je skvěle praktické řešení. Nikde nic nevyčnívá a vypadá dobře. Jako poslední najdete v prostoru zcela vpředu slot na bezdrátové dobíjení telefonu. Ten je sice užší a telefon se z něj vyndává s menší pohodlností, o žádné drama ale nejde. Na zadních sedačkách sice posadíte 3 dospěláky, ale přední posádka se musí trochu uskromnit a ani ve čtyřech lidech nebudete cestovat tak, aby si každý užíval prostoru dle své libosti.
O informace se na palubě stará hned několik displejů. Přístrojová deska je přehledná, s těmi nejdůležitějšími údaji a nepřeplácaná. Nabídne i 3D zobrazení, které se mi zamlouvalo a měl jsem ho zapnuté celou dobu. Komu by však překáželo, dá se v nastavení jednoduše změnit na 2D. Displej infotainmentu je svižný a menu poměrně přehledné. Zajímavostí je ještě jeden menší displej pod ním, který je rozdělen do velkých dlaždic, kam si můžete nakonfigurovat dle svojí libosti nejoblíbenější položky. Toto řešení se mi líbilo. Nastavení klimatizace už méně. Sice je pod třetím displejem ještě řada klávesových tlačítek a zmáčknutím jednoho z nich se dostanete rychlým přístupem k teplotě, tu už ale musíte nastavovat na displeji, stejně tak jako zóny. Nějakou pozornost to přece jen odvede. Jako celek je ale interiér velice povedený a moderní a cítil jsem se v něm velmi příjemně.
Pohon Peugeotu 308 měl v mém případě na starosti dieselový čtyřválcový přeplňovaný agregát o objemu 1,5 litru, disponující výkonem 96kW. Ten je spojen výhradně s osmistupňovým automatem. Pokud preferujete vůni benzínu, můžete zvolit tříválcovou dvanáctistovku PureTech o stejném výkonu. Tu pak můžete mít jak s automatem, tak i s manuálem. Závěr nabídky doplňuje plug-in hybrid, který kombinuje jak elektrický pohon s benzínovou jedna šestkou a jedná se tak o nejsilnější motorizaci v tomto modelu.
S „mým“ dieselem jsem se sžil hned na prvních pár metrech. Je příjemně měkký a kultivovaný. Líbil se mi jeho typicky naftový zvuk, který se už pod palbou elektrických tichošlápků poněkud vytrácí. Na běžné ježdění poskytuje tomuto frantíkovi dostatečnou dynamiku a jeho hlavní výsadou je rozhodně naprosto skvělá spotřeba. S lehkou nohou se dá držet klidně pod 5ti litry, svižná jízda po promeškaném budíku pak znamená zhruba o půl litru navíc. Rozhodně bylo dobrou volbou automobilky, doplnit pohodový diesel osmistupňovým automatem. O manuálu bych ani nepřemýšlel. V 99 procentech je motoru ideálním parťákem a řadí hladce jako právě rozehřáté máslo. V tom posledním procentu jsem mu ale několikrát vynadal, když nechal auto plachtit v nižší rychlosti a pak při prudším přidání plynu trochu neopatrně zařadil. Za cuknutí se v těchto chvílích moc nestyděl.
Podvozek není naladěn vyloženě francouzským stylem. Je sice nadstandardně pohodlný, ale nehoupe se jako loď a není nečitelný ani gumový. Příjemně vyhladí většinu nerovností a s velmi účinným posilovačem řízení je jízda v Peugeotu naprosto odpočinkovou záležitostí, kde jsem ani nezapínal rádio, ale jen si užíval uklidňující vrnění dieselu do ticha kabiny. Ani ve vyšších rychlostech netrpí nestabilitou. Svižnější jízdu sice umí, ale sportovní ambice nemá.
Peugeot 308 SW dokázal něco, co se povedlo málokomu. Je praktický, úsporný, pohodlný a přesto krásný. U mnoha rodinných kombíků jde před jeho praktičností trochu stranou vzhled a často jsou jejich limuzínové varianty hezčí. V tomto francouzském případě jde ale o kombi, se kterým se můžete pochlubit opravdu ze všech stran. Posádku nadchne i vnitřním smyslem pro detail a na pohodové svezení, které vás bude stát pár korun, se můžete taky spolehnout. Srovnejte si ceníky například s poslední Octavií. To kolik za ni zaplatíte, postrádá ve srovnání s tímto krasavcem poněkud smysl. A pokud bychom se měli bavit o designu? Můžeme začít kopat “mladoboleslavský” hrob.
Plusy
– krásný design
– rozumná cena
– skvělá spotřeba
Mínusy
– specifická poloha za volantem, která nemusí sednout každému
« Ceny v bazarech stagnují, u dealerů a soukromníků rostou První jízda se Škodou Enyaq RS iV: Nejsilnější škodovka v praktičtější karoserii »
