Test Kia Sorento 2.2 CRDi AWD: Ochránce rodiny
Nová generace Sorenta je pořádý samorost. Dělá si vše po svém, nebojí se jít tvrdohlavě proti některým dnešním trendům a zcela kašle na elektrifikaci. Je to správná cesta, nebo už na trhu není místo na taková staroškolská SUV?
Sorento se v aktuální generaci vzdalo kulatých křivek a přijíždí s přísně krabicovitým tvarem, připomínajícím spíš auto z americké produkce. Na rozdíl od většiny ostatních modelů automobilky se vykašlalo na jakékoliv kudrlinky a servíruje naprosto jednoduchý design. To je za mě určitě dobře, protože takové tvary budou mnohem lépe odolávat stárnutí, než kdyby se snažilo trefit každý módní trend. Ale jak uvidíte dál v testu, Sorento si tvrdohlavě dělá všechno po svém. Z jednoduchých linek vyzařuje přirozené charisma a sebevědomí. Taky jde o pořádný kus auta, který při živém setkání působí skutečně majestátně.
Sorento ale není velké jen zvenku. Kufr nabízí v základu 616 litrů, když posunete druhou řadu sedadel dopředu, získáte 821 litrů a po jejich sklopení dokonce přes 2000 litrů! Po vyklopení třetí řady se ale musíte spokojit s necelými dvěma sty. Fajn je, že sedadla v obou řadách se dají sklápět přímo zezadu a pod podlahou je prostor na uložení roletky.
Nastupování do třetí řady je překvapivě snadné. Zaprvé jsou zadní dveře jak vrata, což celou operaci výrazně usnadňuje. Pro odsunutí sedačky stačí zmáčknout jedno tlačítko a vše ostatní se stane automaticky. Ani se svými 190 centimetry jsem tak nemusel provádět žádnou gymnastiku, abych se do třetí řady dostal. Sorento je jedno z mála sedmimístných SUV, ve kterých se vejdu i dozadu– dokonce mi zbývá i drobná rezerva na kolena. Nevýhoda je, že jsou sedala ukotvena nízko, takže mi trčí kolena k bradě, ale umím si představit, že kratší cestu bych zde přežil. Lidé do 180 centimetrů se tady budou cítit naprosto komfortně. Potěší taky to, že i ve třetí řadě je USB zdířka pro každou sedačku, držáky na pití, odkládací přihrádka a vlastní ovládání klimatizace. Tady Sorento nemá ve své kategorii rovného.
Ve druhé řadě se dá s rozvorem přes 280 centimetrů očekávat taky spousta místa a minimálně na nohy tomu tak skutečně je. Nicméně nad hlavou už to pro mě bylo překvapivě poměrně těsné. Sedačky ale poskytují skvělý komfort a jsou i polohovatelné. Když jsem si je víc položil, problém se vyřešil. Hodně se mi zde líbí držák na pití přímo ve dveřích – takové řešení jsem ještě nejspíš neviděl a teď mi bude v jiných autech chybět. Z pohledu luxusní výbavy zde nic nechybí. Sedačky jsou vyhřívané, je tu roletka na okna a najdete tu tři zdířky na USB a 12V zásuvku – připraveno na rodinné cestování.
Vepředu dělá Sorento všechno pro to, aby vám dalo najevo, v jak velkém autě sedíte. Palubní deska se před vámi tyčí jako zeď, skrze relativně úzké okno koukáte na svět přes rozložitou kapotu a i tak obyčejné věci, jako jsou kliky ve dveřích, jsou masivní. Prostor pro řidiče a spolujezdce rozděluje široký středový tunel, všemu vládnou hranaté tvary a vy máte rovnou pocit, že nesedíte v jen tak obyčejném SUV do města. Velice dobrý dojem dělá taky kvalita zpracování a zvolené materiály. Většina povrchů je potažených koženkou a v dosahu rukou se prakticky nenachází tvrdé plasty.
Potěší taky fakt, že Sorento ještě nerezignovalo na tlačítka: naprostá většina funkcí má svůj čudlík, což pomáhá budovat jakousi utilitární atmosféru. I volič jízdních režimů připomíná offroadové řešení Range Roverů. Tohle je prostě chlapácké auto. Interiér je prostorný, chytře navržený, nehoní za každou cenu moderní dotykové trendy a tím, jak jste uvnitř zastavěni se zde cítíte chráněni před okolním světem. Napadá mě asi jediná věc, na kterou si můžu stěžovat, a to Apple CarPlay fungující pouze přes kabel. V době, kdy to bez drátu umí i Dacia, je to trochu ostuda. Vestavěný infotainment hezky vypadá a je celkem svižný, na navigaci promítanou z vašeho telefonu doplněnou aktuální dopravní situací ale nemá.
Pod kapotou chrochtá osvědčená koncernová nafta o objemu 2.2 litru. Ta má výkon 148 kW a tučných 440 Nm. S autem vážícím lehce pod 1.9 tuny nemá tenhle silák moc práce. Sprint na stovku zabere 9.2 sekundy – to asi nikoho neuchvátí – ale hrubá síla motoru se projeví především v pružnosti. Sorento se hýbe zcela nenuceně, s lehkostí buduje rychlost a celou dobu máte pocit, že se motor vlastně ani nemusí moc snažit. Čtyřválec působí opravdu důstojně a skvěle naplňuje očekávání nastavená masivním vzhledem vozu. Velice dobrá je taky kultivovanost a odhlučnění. Na dnešní dobu relativně velký motor taky potěší staromilce. Je to totiž stará škola a není v žádné fázi elektrifikovaný.
Drobné obavy jsem měl z přítomnosti osmistupňové dvojspojkové převodovky. U podobných aut zkrátka raději vidím klasický hydroměnič. Ve velkém rodinném SUV nepotřebujete přeřadit za tisícinu sekundy, daleko důležitější je sametovost. A v té bohužel moderní dvojspojky zrovna nekralují. Naladění převodovky mě ale dokonale odrovnalo. Kdybych nevěděl, že pode mnou pracují dvě spojky, myslel bych si, že jde právě o hydroměničový automat. Změny stupňů jsou zcela netušené, rozjezdy jemné a i popojíždění v koloně se obejde bez cukání. Kia obětovala trochu rychlosti ve prospěch kultivovanosti a já jim za to děkuji. Sladění s motorem je taky na jedničku. Potěšila i spotřeba. Týden jsem uzavřel na sedmi a půl litrech. I při svižnější jízdě není problém držet se do devíti. Taky se mi líbí, že se automobilka nechytla trendu malých nádrží a Sorento vybavila spíš bazénem na naftu. Sedmdesát litrů je dnes skutečně nadstandard, díky kterému nebudete na čerpací stanici obden.
Na silnici působí Sorento přesně tak, jak asi čekáte. Je majestátní, sebevědomé a hromotlucké. Ani v nejmenším se nesnaží maskovat svoje rozměry a nehraje si na nějaký rádoby sportovní rodinný vůz. A to mě baví. Moderní SUV se všemožně snaží zakrýt to, co jsou. Ať už jde o přeposilované hyperaktivní řízení nebo tuhé podvozky, stejně se jim to nedaří a výsledek bývá takový rozpačitý. Sorento je k sobě i k vám naprosto upřímné. Je to macek, no a. Když se tak přesouváte po okreskách a zabíráte tam spoustu místa, cítíte se jako král silnice. Řízení je příjemně těžké. Vnímáte auto kolem sebe a máte pocit absolutního bezpečí. Jízda v něm je taky hotový relax. Auto vás vyklidní, najednou se nikam nepotřebujete honit a prostě si jen užíváte cestu. Jen se tak pohupuje nad nerovnostmi a nemá moc potřebu vás informovat o stavu vozovky. Jen bych zvážil, jestli skutečně potřebujete dvacetipalcová kola, protože jejich váha o sobě občas umí na ostrých nerovnostech dát vědět.
Obecně jde o auto, kterému nejvíc sedí klidné tempo nebo dlouhé přesuny. Ve městě to bývá s jeho rozměry občas trochu na těsno, ale na dálnici sedí v pruhu s obrovskou jistotou a čím víc času v něm trávíte, tím víc vám přirůstá k srdci. Drobným zklamáním bylo jen odhlučnění ve vysokých rychlostech – a to i přes přítomnost dvojitých oken. Do dálničního limitu se nic dramatického neděje, ale od nějakých 145 kilometrů v hodině začne růst hluk od obtékajícího vzduchu. Ne že by to uvnitř hučelo jak v sudu, ale takový Kodiaq zvládá tuhle disciplínu o kousek lépe. Pokud ale pravidelně netrápíte německé dálnice, vrásky vám to moc dělat nemusí. Celkově ale na mě Sorento svým jízdním projevem udělalo velký dojem. Působí jako auto ze staré školy – je robustní, houževnaté a ničeho se nebojí. Má svůj nezaměnitelný tvrďácký charakter, který se z moderních aut vytrácí. Získáte v něm pocit jako v pořádném americkém full size SUV a to stojí za to.
Když budete chtít ještě víc bušit o svoji chlupatou hruď, můžete zajet mimo silnici. Sorento využívá spolehlivý pohon všech kol s mezinápravovou spojkou, který má přednastavených několik jízdních režimů pro různé situace, včetně zámku. Se světlou výškou 185 milimetrů sice můžete zapomenout na nějaký těžký terén, ale jinak se můžete spolehnout, že vás na holičkách jen tak nenechá. Tohle auto je víc než cokoliv jiného silný ochránce rodiny. Je v něm kupa místa, má silný osvědčený motor, spolehlivou čtyřkolku a nevypadá jak módní doplněk. Zkrátka poctivé SUV, které si z moderních trendů moc nedělá, jde svou cestou a ukazuje, že je to tak většinou lepší.
Kia Sorento právem vrchol Evropské nabídky automobilky. Je to důstojné, do detailu dotažené, auto, na kterém musíte hledat chyby mikroskopem. A pokud se sháníte po něčem pořádném pro rodinu, je téměř bez chyb. I já, jako člověk bez rodiny a bez nějaké zvláštní záliby v SUV, jsem si ho oblíbil. Tohle auto má zkrátka charakter a to se dnes už moc nevidí. To, že si na něm Kia dala záležet, se ale taky odráží na ceně. Základ je kolem 1.1 milionu, testovaná verze TOP s příplatky pak lehce přelezla 1.4 milionu. Upřímně ale můžu říct, že si cenu umí obhájit. Tohle není jen „levná Korejská alternativa“. Sorento se může směle poměřovat s nejlepšími v segmentu a odejít s hlavou vztyčenou.
Plusy
– Prostorný Interiér
– Výkonný motor
– Dospělé jízdní vlastnosti
– Komfort
– Tradiční ovládání
Mínusy
– Vysoká cena
– Hluk ve vysokých rychlostech
« První jízda s Hyundai Staria: Převrací svět dodávek naruby Test CUPRA Formentor VZ: Továrna na úsměv »
