Test ojetiny Nissan Micra: Hodně muziky za málo peněz
Nissan Micra je se svojí téměř čtyřicetiletou historií jedním z nejúspěšnějších modelů Nissan. Má na kontě miliony prodaných kusů, a tak není překvapením, že Nissan přišel s další generací. Ta má za úkol napravit reputaci předchozí generace – a pomoci klesajícím prodejům. Pomoci mu k tomu mají lepší jízdní vlastnosti a kompletně přepracovaný vzhled. Ano, testujeme ojetinu, zánovní, tahle generace Micry je totiž stále v prodeji.
Je tohle ještě vůbec Micra? Auto naživo působí dost mohutně, ale stále se svojí délkou vejde pod čtyři metry. Jenže oproti předchozí generaci je to opravdu macek. Do délky vyrostla téměř o osmnáct centimetrů, do šířky o osm (stejně tak se zvětšil rozvor), ale snížila se o pět centimetrů. Výsledkem je velice hezká, vyvážená karoserie, která už nevypadá jako brambora na kolech a z Micry je konečně unisex záležitost. Já osobně jsem opravdu rád, že dal Nissan sbohem roztomiloučkým a kulaťoučkým tvarům, protože předchozí Micru, byť jezdila dobře, jsem nemohl vystát. Současné tvary s agresivně tvarovanou přídí, výraznými prolisy na boku a zádí zakončenou malým kšiltem a difusorem s centrální mlhovkou jsou mi mnohem blíž.
Zvětšení rozměrů oceníte také v kabině. Ta poskytne místo pro víc než jednoho středně velkého člověka a dva středně malé kabelkové psíky. Přesto to vzadu pořád trochu dře. Nad hlavou místa moc nezbývá a kolena se dotýkají sedačky, ale kratší cestu bych zde bez problémů přežil a pro děti tu bude místa dostatek. Trochu mě zde překvapila klička na stahování oken. Měl jsem jednu z nejvyšších výbav – myslím, že by Nissan nezruinovalo dát sem elektrické stahování. Zatímco vzadu jsem ještě našel prostor pro trochu kritiky, vepředu již není nic, na co bych si mohl stěžovat. Bez dlouhých keců můžu prohlásit, že interiér Micry je špička třídy. Jedná se o velice hezké a příjemné pracoviště.
Pozice za volantem je velice příjemná a navíc je ven skvělý výhled – tady Micra sbírá body k dobru. Kde ale absolutně kraluje, je volba materiálů a zpracování. Vrchní část palubky je z příjemného měkčeného plastu, hlavní část je společně se středovým tunelem potažena kůží a tvrdé plasty najdeme až úplně vespod. Třešničkou na dortu je výborné dílenské zpracování. Nenapadá mě auto této kategorie, kde bych se cítil tak příjemně a těšil se z tak kvalitních materiálů. Ergonomie je také bez výtky.
Vše je tam, kde má být a na hlavní ovládací prvky jsou zde tlačítka. Abych jen nechválil, tak samozřejmě i tady se najdou věci, které mě štvaly. Největší slabinou je displej ovládání klimatizace, který je proklatě nízko a navíc je absolutně nečitelný na světle. Stejný problém má hlavní displej infotainmetnu. Jeho umístění je v pořádku, ale na přímém slunci je dost obtížné luštit všechny informace, které vám předkládá. Systém samotný není z nejmodernějších, ale pracuje se s ním dobře a umí vše, co od současných infotainmentů čekáte. Nakonec si nechám sedadla. Micra nabídne plnohodnotné sezení s dostatečně dlouhým sedákem a slušnou oporou. Nebyl pro mne problém v jednom dni absolvovat přes tři sta kilometrů. Interiér je zkrátka nejsilnější zbraň v arzenálu Micry.
Kdo si půjde koupit novou micru, může vybírat ze tří pohonných jednotek. Pouze diesel dCi 90 o objemu 1,5 litru je čtyřválec. Zbylé dva agregáty, spalující benzin, jsou tříválce. Základem je nepřeplňovaný litr o výkonu 52 kW, více nabízí přeplňovaný motor IG-T 90, což není nic jiného, než z renaultů známý motor Energy TCe 0.9. K dispozici je pětistupňový manuál nebo pro vybrané motory variátor CVT.
V testu ojetiny od AAA Auto jsem měl k dispozici výkonnější zážehový motor. Nabízí svižné svezení, byť na vyšší převody mi dynamika přišla slabší. Roztočit tenhle motor na dálnici na těžkou pětku (její převod je 0,660:1) chce dlouho rovinku. Přitom aerodynamika vozu hraje pohonu do karet, neboť součinitel čelního odporu vzduch je 0,29, což je hezká hodnota.
Největší chybou motoru IG-T 90 je absence přímého vstřikování benzínu. Vinou toho tak museli konstruktéři pracovat s poměrně nízkou statickou kompresí 9,5 :1. U dnešních downsizingových benzinových „motůrků“ je běžně k vidění více. Nízkou statickou kompresi pocítíte zejména při klidné jízdě, při níž si motor vezme více paliva, než očekáváte. V rámci testu jsem jezdil za 7,2 litru podle ukazatele, což není tak úplně málo.
Motor je spojen s pětistupňovým manuálem. Ten má sice delší dráhy, ale jinak je relativně přesný a práce s ním nevyžaduje nijak velkou sílu. Sladění s motorem není zcela ideální – ve městě se budete muset rozhodovat mezi podtočenou čtyřkou, nebo přetočenou trojkou. Také by se mi líbil šestý rychlostní stupeň.
Když se to vezme za dobrý konec, tak umí bavit řidiče v legálních rychlostech, ale zrovna o zábavě za volantem se mluvit nedá. Podvozek je nastaven dostatečně komfortně na to, aby si poradil i s horšími cestami a ve městě ho máloco překvapí. Největší problém jsou krátké ostré nerovnosti, které přenáší nepříjemné rázy do kabiny, ale 95% z nich zvládne Micra s absolutním přehledem.
Díky malým rozměrům se ve městě cítí jako ryba ve vodě a protáhnout se betonovou džunglí zvládne levou zadní. Naštěstí se necítí ztraceně ani za jeho hranicemi. Ba naopak. Na okreskách Micra ožívá a budete ji milovat pro její ochotu rychle měnit směr a hyperaktivitu v zatáčkách. Díky elektronické náhražce samosvoru, kdy si auto pomáhá přibrzďováním vnitřního kola, Micra nádherně drží stopu a umí pěkně utáhnout zatáčku. Auto se sice mírně nakloní, ale v oblouku je krásně stabilní a čitelné. Překvapí i na dálnici. Auto je stabilní i nad dálničním limitem a navíc vás nijak extra neotravuje hluk od obtékajícího vzduchu. Nissan u Micry použil akustické přední okno a podařilo se mu hluk v kabině výrazně redukovat. Ve většině situací je tak v Micře opravdu ticho – a to i na poměry větších aut.
Po týdnu soužití už jsem Micru neviděl pouze jako městské mini, ale umím si ho představit jako auto na každý den, které vás přes týden bude vozit po městě, kde ho budete díky malým rozměrům milovat a o víkendu vás klidně vezme na výlet na druhý konec republiky. Micra už nepatří mezi nákupní tašky, je z ní nyní plnohodnotné auto, které má minimální náklady na provoz a díky jednodušší a osvědčené technice velký předpoklad dlouhého bezporuchového chodu.
« Začíná výuka motorkářů v autoškolách: Řidiči na silnicích by měli být ohleduplní Jak funguje systém zapalování? »
