Test ojetiny KIA Cee’d: Jedno z nejspolehlivějších aut z druhé ruky
První skicy (a nakonec i výsledný návrh) druhé řady Kii Cee’d vznikaly na kreslicím prkně designéra Petra Schreyera, jenž dříve působil v rámci koncernu VW Group. Modely, na jejichž vzhledu se výrazně podílel, jsou například Audi TT, VW Golf IV nebo VW Eos. Schreyer má na „svědomí“ už výše zmíněnou modernizaci první generace.
Také druhá generace Cee’du nese jeho zřetelný rukopis: profil s dlouho kapotou, ostré linie, vysoké čelní sklo, výrazný tvar masky chladiče, hluboké prolisy, přední sdružené světlomety, které jsou protažené daleko do boků. O vysoké originalitě korejského automobilu svědčí i udělení prestižního ocenění Red Dot Design – Best Of The Best 2013. Kiu Cee’d mohou pozorovatelé na evropských silnicích zahlédnout ve třech různých karosářských provedeních – jako pětidveřový hatchback, klasické pětidveřové kombi (Sporty Wagon neboli SW) nebo jako třídveřový hatchback (pro_cee’d).
Do testu jsem si vybral klasický pětidveřový hatchback s naftovou motorizací 1,6 a manuální převodovkou. Taková česká služební klasika, řekněme. Vůz byl zapůjčen od společnosti Mototechna. Nástup do vozu je vskutku pohodlný, ať jde o řidiče, spolujezdce nebo o cestující na zadních sedadlech. Vstup je díky velkému úhlu rozevření dveří dostatečně široký. Pokud máme začít popisem místa vpředu, asi nás nejprve pozitivně překvapí přední sedadla. Nabízejí optimální délku sedáků i opěradel a při průjezdu ostrých zatáček se šofér může spolehnout jak na slušné boční vedení, tak na jejich přiměřenou tuhost. Snad jen příliš nízko položená středová loketní opěrka, která je součástí výbavy Comfort Plus, byla patrně navržená s ohledem na nevysoké postavy obyvatel Soulu. Ale jinak místa uvnitř je všude dost a tísnit se opravdu nebudete.
Potěší výborné dílenské zpracovaní a použití kvalitních materiálů. Ať už jde o ovládací a kontrolní prvky, tlačítka, čalounění, sedačky nebo povrchovou úpravu palubní desky, zaměstnanci žilinského podniku nenechali nic náhodě a odvedli prvotřídní práci. Ze sedmileté záruky, kterou původně automobilka Kia na nové modely Cee’d poskytovala, se dá usuzovat, že kvalitě svých výrobků opravdu věří. Veškeré rozmístění ukazatelů na palubní desce či na přístrojové kapličce je intuitivní a přehledné. Nechybí sada velkých tlačítek a otočných spínačů pro ovládání topení, ventilace i klimatizace, velmi dobrou čitelnost poskytuje displej navigace s dostatečným rozlišením.
Svou pohodlnou pozici za volantem nacházím velmi rychle a díky velmi lehké spojce (která zabírá tak nějak uprostřed) řadím jedničku. Už nyní mě tato Kia velmi příjemně překvapuje, protože dráhy řazení jsou na vůz tohoto segmentu velmi krátké, přesné a dokonce je cítit i mírný mechanický odpor. Hlavice řadící páky navíc padne perfektně do ruky a nejednou se vám stane, že se přistihnete při řazení a podřazování, i když to vlastně nebude nezbytně nutné.
Pohonné jednotky druhé řady v podstatě navazovaly na ty ověřené z předchozí generace, přesto nabídly řadu inovací jako vylepšený průběh točivého momentu a nižší spotřebu paliva. Galerie motorů v době, kdy druhá generace Kii Cee’d spatřila světlo světa, vypadala přibližně takto: benzinový čtyřválec s nepřímým vstřikováním 1.4 CVVT a s výkonem 73 kW, jehož točivý moment je 137 Nm při 4 200 ot./min. Rozdává radost svým kultivovaným projevem, nízkou hlučností a skvělou pružnosti. Dalšími pány na holení jsou 1.6 CVVT (88 kW) a přímovstřikový benzinový 1.6 GDI (99 kW), který uspokojí příznivce rychlejší jízdy a vyššího výkonu. Vznětové agregáty zastupuje spolehlivý turbodiesel 1.6 CRDi se širokou škálou výkonu: 66, 81 nebo 94 kW.
Kia v roce 2013 představila i sportovnější verzi modelu s názvem Kia Pro_Cee’d GT, kterou obsluhuje přeplňovaný zážehový čtyřválec Gamma T-GDI s výkonem 150 kW. U něj je potřeba si dávat pozor na historii a celkový stav. Raději předpokládejte, že už bude mít něco „nalétáno“. S většinou motorizací dostanete i šestistupňovou manuální převodovku. Řazení je krátké a ostré jako břitva, ale současně snadné a plynulé. Spojka vás bude poslouchat na slovo. Nejsilnější dieselové pohonné jednotky bývají opatřeny šestistupňovými automaty a motor 1,6 GDI dvouspojkovou skříní DCT.
Dobře naladěný podvozek se zadním nezávislým zavěšením kol poskytuje solidní komfort i na rozhrkaných silnicích. Ať se děje, co se děje, auto pořád udržuje slušnou stabilitu, chová se dostatečně čitelně a stopu drží líp než ohař. Samozřejmě to není žádný sporťák a už vůbec ne v testovaném dieselu s výkonem 81 kW. Ten byl však zcela dostatečný a nabízel solidní pružnost, nicméně auto s ním bylo z podstaty věci těžké na předek a tudíž i nedotáčivé. Osobně mně překvapil spíše komfort podvozku, který patří k nadprůměru třídy. Pokud bych měl vyřknout jedinou negativní věc, která stojí za zmínku, bude to slabší odhlučnění kabiny. Zejména na dálnici to nebylo úplně příjemné. Vynahradí vám to však velmi nízkou spotřebou pohybující se kolem 5 litrů.
Na to, abych vám tady vypsal věci, na které si dát u ojetiny pozor, je příliš brzy. Je to poměrně nové auto a časté závady se zatím příliš neprojevily. Určitě se však vyhněte příliš ojetým kusům nebo s příliš opotřebovaným interiérem, podle čehož poznáte, že v něm zrovna slušný a starající se člověk nejezdil. O všech ojetých vozidlech platí, že jsou takové, jak se o ně staráte. Když si dáte záležet s výběrem, nemůžete udělat chybu.
Většina motorů je spolehlivá a pokud mají pravidelný roční servis, nemá se na nich nic moc co pokazit. Pozor ale na to, jak se k přímovstřikové jednotce chováte. Potřebuje občas pořádně prohnat, jinak v ní hrozí rychlejší tvorba karbonových nánosů na ventilech a na stranách pístu. U dieselu si dejte velký pozor na jeho servisní historii a minulost. Přeci jen se na něm oddalované výměny oleje a necitlivé zacházení projeví. Bohužel už druhou generaci Cee’du nedostanete bez filtru pevných částic, ale moc problémů s ním nebývá, pokud se auto neprovozuje jen ve městě.
« Test ojetiny Škoda Superb: Radost i starost Test Volkswagen Caddy Maxi 2.0 TDI DSG: Rodinný sluha s kompromisy »
