Test ojetiny Opel Insignia SportsTourer 2.0 CDTi
Insignia je pro Opel stěžejní model – v době svého vzniku totiž automobilku vytáhl ze dna a lámal prodeje. Mohl za to zajímavý a ve své době neobvyklý design, robustní karoserie a poměrně luxusní výbava a zpracování interiéru. Nyní se na trhu ojetých vozů pohybuje za velmi solidní peníze, kdy verzi před modernizací můžete koupit do čtvrt miliónu. Necelý půlmilion vám pak bude stačit na faceliftovanou verzi, kterou jsem si do testu vybral já. Je to ve své podstatě zánovní auto, které se narodilo před dvěma lety a najelo pouhých 63000 km. A na autě to bylo znát, vonělo ještě novotou. Za cenu obyčejného “holého” hatchbacku tak dostanete pořádný kus auta s velmi dospělými jízdními vlastnostmi. Prostě takový ten rodinný ideál.
Facelift Insignii posunul o podstatný krok dál. Design karoserie je sice více uhlazený a měnily se jen detaily jako přední světlomety, maska a nové jsou také zadní LED světlomety. Mnohem větší změny se však udály v interiéru. Přepracována byla kompletně celá palubní deska a najdeme zde opravdu povedené ukazatele doplněné o velký 4,2 palcový displej palubního počítače mezi nimi. Středový tunel se zbavil velkého množství tlačítek a ergonomie se tak výrazně vylepšila.
Testovaný model byl v prostřední výbavě, a tak ve středu auta byl pouze menší display informačního systému, avšak plně dostačující. Potěšil rychlými reakcemi a hezkou grafikou. Multifunkční volant s ovládáním palubního počítače, telefonu a tempomatu má optimální průměr a tloušťku. Nechybí ani vyhřívaná sedadla nebo volant. Interiér ve výsledku působí moderně, luxusně a je prostorný.
V našich končinách je vezení prázdného vzduchu národní disciplínou, a tak věřte, že v Insignii SportsTourer svezete 710 litrů prázdnoty a po sklopení sedadel až 1860. Zajímavým řešením je otevírání víka zavazadlového prostoru, které se kompletně otvírá i se světly a rohy karoserie. Vzniká tak naprosto dokonalá nakládací plocha s perfektní možností manipulace. Vtipným detailem jsou druhá zadní světla, uložena po stranách vnitřku kufru, která začnou fungovat po otevření. Takže ano, navíc je to i praktické auto a daleko praktičtější než Passat, Mondeo nebo Superb.
Jízda
To je disciplína, ve které tento vůz naprosto exceluje a může si podat ruku třeba s takovou Mazdou 6! Možná byste to od téměř dvoutunového kombíku nečekali, ale Insignia se na okreskách umí sakra rozvášnit. Podvozek je opravdu brilantní a funguje výborně. Průjezd technickými úseky, esíčky a utáhlými zatáčkami zvládá výborně, bez citelných náklonů a s pocitem, že vlastně o nic nejde. Podvozek je naladěn v ideálním poměru sport/komfort a patří k tomu nejlepšímu, co mimo prémiový segment střední třídy, můžete koupit.
U auta tohoto druhu je však nejdůležitější komfort, který nabízí a tady Insignia opravdu potěší. Nerovnosti filtruje výborně, nepřenáší žádné rázy a je příjemně plavná. Testovaný model byl přitom vybaven základním podvozkem, bez aktivních tlumičů. Dobré je i řízení, které nabízí příjemný odpor a auto na něj reaguje velmi ochotně. Automatická převodovka není ta z nejmodernějších, ale řadí hladce a netočí motor zbytečně do otáček. Občas se však neubrání lehkému škubnutí.
A co absence pohonu všech čtyř kol? Upřímně, bez čtyřkolky jezdí Insignie lépe. Vůz je vyváženější, nemá prodlevy na přenosu výkonu na silnici a systém Haldex neobtěžuje řízení. Český trh je pohonem 4×4 posedlý jako málokterý v Evropě a přitom reálné využití, kdy souvislá vrstva sněhu na vozovce by se dala ročně na dny napočítat na prstech dvou ruk, velmi malá. Na suchém nebo mokrém asfaltu nemá čtyřkolka systému Haldex žádné výhody, a tak je zcela zbytečné si ji kupovat. Insignia se s ní stane tupější a ztratí notnou část své agility. Pokud nebydlíte na vrcholcích nejvyšších českých hor, neblázněte. A i tam by pro vás mělo daleko větší smysl nějaké SUV s vyšší světlou výškou a stálým pohonem.
Samotný motor je pak také velmi příjemný. Jednotka 2.0 CDTi nabídne výkon rovných 120 kW a s poměrně těžkým autem nemá nejmenší problém. Dynamika je velmi solidní a potěší zejména utlumení motoru a jeho kultivovanost. Spotřeba je také dobrá, po městě jsem jezdil do 8 litrů a mimo něj do 6.
Po technické stránce je náš vůz naprosto v pořádku a odhaduji dalších 100 000 kilometrů bez výrazných investic. Na bazaru jsem si prohlédl celkem tři insignie, přičemž žádná nenesla známky výrazného opotřebení či technických problémů. Při koupi si však dávejte pozor na stav turbodychadla, systém vstřikování a kvůli vyšší váze na opotřebení brzdových kotoučů, destiček a tlumičů.
Závěr
Ojetý Opel Insignia tedy dává smysl, a to velký. Vždyť za těch 6 let je na svém cenovém minimu a už prakticky nemá kam dále padat. To znamená, že na takovém kupu ani nijak výrazně neproděláte. Auto navíc nabídne bezkonkurenční přístup do kufru a výborné jízdní vlastnosti.
« Zájem o prověření historie aut loni narostl o 24 % Test Hyundai i30 N Performance: Chilli hothatch »
