Autojournal.cz

TEST Hyundai i40 2.0 GDI kombi

8. 4. 2012 • Hyundai, Novinky, Testy

Hyundai i40 máme v redakci už podruhé. Jeho první test s dieselovou 1.7 CRDi dopadl velmi dobře, a tak jsem se na jeho další variantu těšil a to hlavně z toho důvodu, že jde o nejsilnější motorovou variantu a ještě k tomu benzínovou. Model i40 byl představen loni, v testech sklízí převážně pozitivní hodnocení, ale i tak se mu dostává posměšků a neoprávněné kritiky od zarytých odpůrců korejských automobilů žijících minulostí. Ale to mu samozřejmě v žádném směru na ničem neubírá, může se směle postavit svým konkurentům ze střední třídy a dává najevo, že se s ním musí počítat.

Krátká příď, mohutné boky, výrazné prolisy, a střešní spoiler opticky prodlužující střechu vytvářejí dynamický dojem. Zaujme i pojmutí tvaru pásu diod pro denní svícení a dále spoiler předního nárazníku, který přední části na vzhledu docela přidá. Deseti-paprsková kola jsou obuta do pneumatik o rozměru 215/50 R17. Design exteriéru je celkově opravdu povedený. Nijak se nevymyká evropské designové škole a věřím, že v cílové skupině se najde jen velmi málo lidí, kteří by mohli upřímně říct, že se jim auto opravdu nelíbí.

A v povedeném designu pokračujeme i interiérem. Palubní deska se drží ostřejšího tvarování stejně jako karoserie, a to je moc dobře. V jejím středu je dotykový displej navigace, rádia a couvací kamery. Miluji modro-bílou kombinaci podsvětlení budíků a ovládacích tlačítek, takže mně už tady po designové stránce nemá co zkazit dojem. Prostornost ve všech směrech je na výbornou. Vyhřívaný kožený volant s ideálním průměrem a možností nastavení ve 2 osách padne dobře do ruky. Najdeme na něm ovládání tempomatu, rádia, palubního počítače, telefonu a tlačítko pro hlasové ovládání. Pod volantem jsou pak pádla pro manuální ovládání automatické převodovky a tlačítko vyhřívání volantu. Pokud se při jízdě chystáte používat volič automatické převodovky jako opěrku pravé ruky, tak vám bude jeho umístění vyhovovat. Na sedadle řidiče lze elektricky nastavit pojezd, výšku, úhel opěradla, vyboulení v oblasti zad a úhel podepření stehen spodního sedáku. Po tomhle výčtu jen symbolicky připomenu, že ideální pozice za volantem opravdu není žádný problém. Vyhřívaná sedadla sází spíše na pohodlí, a tak je potřeba počítat s horším bočním vedením. Interiér poskytuje bohaté odkládací prostory a středová schránka pod palubní deskou obsahuje 12V zásuvku, iPod/USB a AUX přípojku. Námi testovaný vůz byl vybaven inteligentním klíčem, což znamená startování tlačítkem, odemykání a zamykání pomocí tlačítka na klice řidiče a spolujezdce, nebo pouhým vzdálením se od vozidla, a to vše bez nutnosti vytáhnout klíč z kapsy.

Na zadních sedadlech se ani vyšší postavy nemusí obávat delšího cestování a i zde je hodně prostoru. Jen bych doporučil cestování pouze ve čtyřech, jelikož prostřední sedadlo je spíš symbolické a má hodně tvrdé a nepohodlné opěradlo. Je to dáno tím, že se v něm skrývá opěrka s držáky nápojů. Za hlavovými opěrkami zadní lavice je praktická síťka bránící pohybu lehkému nákladu na roletce zavazadlového prostoru. Další místo, kde se nešetřilo prostorem, je kufr o objemu 553 l, resp. 1719 l při sklopení zadních sedáků. Praktickou věcí je posuvná zábrana proti pohybu nákladu v kufru. Pod dvojitou podlahou se nalézá plnohodnotná rezerva.

Jak bylo zmíněno v úvodu, k pohonu slouží benzínový motor. Konkrétně jde o povedený atmosférický dvoulitrový čtyřválec s výkonem vyšroubovaným na 180 koní a kroutícím momentem 213 Nm. V dnešní době, kdy jsou v módě až stupidní emisní limity a „radši tam necpeme 5x turbo, než mu nechat objem 2.5 litru“, je to pomalu rarita, zvlášť když představuje strop nabídky. Tímto bych chtěl značce Hyundai poděkovat, že se nedrží stáda. Ale zpět k motoru. Po nastartování je v nízkých otáčkách příjemně tichý. Nižší kroutící moment oproti dieselový agregátům není při běžné jízdě až tak patrný. Jeho nedostatek se projeví až při nutnosti náhle zrychlovat, ale tento problém se dá jednoduše vyřešit sešlápnutím plynu na podlahu. Motor rozhodně není líný do otáček a nechá se bez problémů točit až ke svému maximu výkonu v 6500 ot./min. To vše je doprovázeno krásným zvukovým projevem. Že to ale znamená vyšší spotřebu? A koho to zajímá! Těch 180 koní se musí z něčeho živit a ve skutečnosti cena za příjemnější a zábavnější svezení oproti dieselu není až tak vysoká. Při běžné kombinované jízdě se s tímto 1,5 tuny těžkým kombíkem dá jezdit za 8 l/100 km. Při slabší chvilce během cesty noční krajinou, kdy mi ke kompletnímu svátečnímu řidiči chyběla jen klasická zmijovka, jsem se dostal dokonce na 6.0 l/100 km. Jinak jsem si ale i40 užíval do sytosti a to znamenalo průměrnou spotřebu kolem 11 l/100km, jenže ručička otáčkoměru se ve své první polovině rozsahu otáček moc neohřála.

Podvozek je naladěný na pohodlí. I když se lehce pohupuje, tak přesně drží zvolenou stopu a nerovnosti tlumí dobře. Podobně je na tom i řízení a jeho chování by se dalo jedním slovem popsat jako nerozptylující. Mně osobně přijde přeposilované a ocenil bych lepší cit, ale při jízdě do práce nebo s rodinou na výlet prostě tohle nepotřebujete a mnohem více oceníte snadnou manévrovatelnost a lehkost řízení. Brzdy jsou bez připomínek. 6-ti stupňová automatická převodovka má sice pomalejší reakce, ale při běžné jízdě to neznamená vůbec žádný problém. Výkon motoru využívá dobře, řadí podle toho jak šlapete na plyn a neprovádí žádná nepředvídatelná přeřazení. Mimo město jsem stejně používal spíše pádla pod volantem. Je to zábavnější a hlavně se to projeví na nižší spotřebě.

SPORT. Plnohodnotný pohodlný rodinný kombík má na středovém panelu tlačítko SPORT! Já vím, je to móda a za chvíli to budou dávat i na automatické pračky, ale kdy už konečně pochopíte, že na rodinných kombi, MPV, SUV atd. není nic sportovního? Od toho jsou úplně jiná auta, která tohle slovo mohou hrdě nést klidně i ve svém názvu, ale ne rodinné kombi s předním náhonem a výkonem pod 200 koní. Já bych tuhle provokaci vyřešil názvem tlačítka „Little more dynamic“, ale máte tu SPORT, řekli jste si o to sami, tak jdeme sportovat. Podle očekávání se po stisknutí nic neděje, pouze na plně automatický režim převodovky lehce povyskočí otáčky. Že by aspoň lepší odezva na plyn? No, nepřijde mi. A tak mačkám ještě tlačítko k vypnutí ESP a ve vyšším tempu se vydávám na krásnou lesní okresku plnou utažených zatáček. Pamatujete si na nerozptylující řízení? Teď už mě docela rozptyluje, že nedostávám od předních kol žádné informace. Stejně tak pohodlný podvozek a sedadla s horším bočním vedením jsou právě teď spíš na obtíž. Největším zklamáním je ale převodovka v režimu řazení pod volantem. Pokud motor točí více než 3500 ot./min, tak převodovka nepodřadí, ani kdyby jste jí slibovali zlato a drahé kamení. A to znamená propastný nedostatek při sportovní jízdě, když potřebujete podřadit před zatáčkou, aby jste měli na výjezdu maximální výkon, kterého se Vám zde nedostane. Chápu, že je to nejspíš nějaká pojistka proti přetočení motoru, zvlášť pro dieselové verze, ale já mám zapnuté tlačítko SPORT sakra! Jinak po celou dobu jízdy sleduji, že auto se chce spíš přetáčet, než aby následovalo svůj předek ze zatáčky po tečně ven. Tohle prostě musím zkusit. Najíždím do rychlé pravé a utahuji řízení k apexu víc, než vyžaduje ideální stopa a i40 mě odměňuje přetáčivým smykem. S úsměvem na rtech srovnávám auto a zapínám ESP, protože tady je od zábavy k slzám až moc blízko.

Úkolem předposledního, rádoby sportovního odstavce není shodit i40, ale vyzdvihnout její skutečné kvality pohodlného vozu, které plní velice schopně. Za svoje peníze dostanete kvalitní vůz s bohatou výbavou a musím přiznat, že se mi ji těžko vracelo. Pokud uvažujete o koupi vozu z tohoto segmentu, tak by jste se o ni měli vážně zajímat. A pokud na Vás taky působí tlačítko SPORT jako červená barva na býka, tak zvolte radši model Genesis.

Plusy

–          pohodlná jízda

–          vnitřní prostor

–          komfort

–          celkový design

–          bohatá výbava

–          objem zavazadlového prostoru

Minusy

–          pomalá převodovka

–          přetáčivé chování v zatáčkách

–          boční vedení sedadel

–          velmi tvrdé opěradlo zadního prostředního místa

Foto: Josef Mrázek (www.josefmrazek.com)

Základní cena vozu: 564.990,- Kč (1,6 GDI, 99 kW, Classic)

Základní cena testovaného vozu: 614.990,- Kč (2,0 GDI, 130 kW, Experience)

Cena testovaného vozu:  735.990,- Kč (2,0 GDI, 130 kW, Experience)

Technické údaje

« Roush představil úpravy pro Mustang 2013 Renault zvažuje konkurenci pro Passat a Insignii »