Test Aprilia RS 660: Vstupenka do léčebny
Supersporty byly vždycky mojí srdeční záležitostí. Doby, kdy jsem ještě sedlal Hondu 900RR Fireblade jsou dávno pryč. Od té chvíle už jsem notně zpohodlněl a dnes mám nejraději jízdu napříč Evropou buď na Goldwingu, BMW 1250RT nebo něčem podobném. Pořád se mi ale supersporty líbí ze všech motorek nejvíc a hodně velká část toho kluka v barvami hrající kombinéze ve mně zůstala. Když jsem se dozvěděl, že mě na test čeká Aprilia RS 660, vzrušující pocity z mládí začaly vyplouvat na povrch.
Přišel den D, jedu si vyzvednout vytouženou Aprilku a už když jí poprvé vyvezou z prodejny, vím, že už hned první věc je špatně. Její barva. Červeno-fialové lakování RSV 250 z roku 1994 Lorise Reggianiho mě totálně dostalo. Chvíli přemýšlím, jestli si jí mám vůbec půjčovat, protože jí nebudu chtít vrátit a zavřou mě kvůli tomu do lochu. Dobře, teď už se nedá odmítnout a nenechávám se vůbec přemlouvat. Už když si poprvé sednu, připadá mi jako bych na motorce ani neseděl. Zvyklý z monstrózních cestovních endur poslední doby a jejich gigantických nádrží mít nohy skoro do praku jsem až zaskočený tím jak je Rso v oblasti rozkroku uzoučké. Stehna mám skoro u sebe a když si zase stoupnu na zem, pohazuji si jejími 183kg provozní hmotnosti jako s trekovým kolem.
Ledková světla jsou vážně povedenou designovkou. Nic nenasvědčuje tomu, že by se tady na použitých materiálech nějak šetřilo. Barevný TFT displej je přehledný a poskytuje mraky údajů. Jízdní režimy se dají prakticky přepínat i za jízdy. Stačí k tomu jen zvolit požadovaný režim a na chvíli zavřít plyn. K dispozici jsou jak tři přednastavené tovární režimy, tak i dva, které si můžete upravit k obrazu svému. Je to například okruhový Time Attack nebo silniční Individual. Všechny elektronické asistenty si tady nastavíte přesně k obrazu svému a pro nekonečné ladiče a hračičky to bude doslova ráj.
Chycení za řídítka zajistí až hluboký předklon. Nastavím si zrcátka a koukám, že je v nich pěkný výhled. Ruce mi zakrývají asi jen třetinu jejich plochy, což je dost dobrý. Alespoň prozatím. Probudím k životu Italský dvouválec a už jeho zvuk na zvýšený volnoběh je mi hodně sympatický. Není to žádná uměle vyvolaná brutalita ani žádný tichošlápek. K Aprilce se tuze hodí, na nic si nehraje, ale dává tušit, že stádečko 100 koní má rozhodně chuť do života.
Tak jak RSo vypadá lehce na místě i při prvním nasednutí, potvrzuje i po prvních pár metrech jízdy. Za poslední léta jsem si na takovou lehkost motorky úplně odvykl. Je to pro mě skoro něco nového. Nijak nepřekoňovaná mašinka je doslova jako baletka. Její motor si s ní pohrává s pozoruhodnou lehkostí a nebojím se toho, že až roztočíme klikovku na plno, budu mít pocit nedostatečnosti. Motor jako správný dvouválec tahá pěkně odspodu, líbí se mi oproti podobně obsahově velkým čtyřválcům, že nemusím točit tolik, abych se poměrně svižně svezl. Rozhodně to není tak jako u čtyřválce dole a uprostřed nic moc, nahoře všechno. Je to řekl bych dole dobrý, uprostřed ještě lepší a nahoře extáze.
Už v předchozím testu jsem se poměrně rozplýval nad malým Tuonem. Byla to jedna z nejlepších středních mašin na kterých jsem kdy jezdil. Oplakal jsem na ní ale chybějící quickshifter. No a tady? Tady je nejen quickshifter, ale i sportovní posez. Nejsem žádný rebel, který by se vyžíval v porušování zákonů, ale nezlobte se na mě, na téhle motorce se vážně podle předpisů jezdit nedá. Nebo možná dá, ale leda by jí řídil někdo po lobotomii. Celý test jsem spíš jezdil v režimu…doufám že tady zrovna stát nebudou, jinak budu poměrně dlouho jezdit autobusem. Jedním slovem ježdění na RS 660 je návykové a z rychlých motorkářů dělá opravdové psychouše. Jak jednou vyzkoušíte vytočit motor k omezovači, zařadit o kvalt výš a pokračovat tak dál a dál až k maximálce, budete to chtít udělat zas a znova. Do poslední chvíle jet kudlu do zatáčky, pak jít tvrdě na brzdy a začít to kopat bez spojky dolů. Nic zábavnějšího ve světě silničního ježdění neznám.
Často mě dost vytočí, když dojedu na svém oblíbeném úseku někoho, kdo vypadá, že zrovna jede do nejbližší sámošky pro vejce. V nejlepším má na hlavě ještě klobouk a na palubce kývacího psa. Tady mě to ale vlastně bavilo. Opakované brzdění a zběsilé rozjezdy jsou na malé Aprilce skutečnou drogou. Quicksihter funguje jako švýcary a dokonce jsem s ním byl spokojenější než u Hondy nebo BMW. V současné době je to podle mě nejlepší quickshifter na trhu. Kvalty tam skáčou skoro samy, není potřeba velký tlak na řadičku, nekonají se žádné falešné neutrály a nemám pocit, že bych dělal něco, co se převodovce nelíbí.
Celkové sladění motorky je naprosto dokonalé. Jedna věc je udělat kvalitní a zábavný motor, ale věc druhá je umět ho zkrotit dobrými brzdami a navléct do dobrého rámu s kvalitním podvozkem. Aprilia RS prošla rukami těch nejlepších továrních jezdců a tak si buďte jisti, že tohle všechno jako jeden italský balíček funguje bravurně. Aprilka je lehce ovladatelná, ve vysokých rychlostech (vymáčkl jsem z ní lehce přes 230) dokonale stabilní a i při intenzivním brzdění je cítit, že pořád jede tam kam chci i když jedu skoro jen po předním kole. Překlápění v rychlých utažených zatáčkách dělá doslova sama. Stačí se jen podívat kam chci jet a RSo tam prostě jede. Není moc motorek se kterými byste v serpentinách roztančili takovou polku a buďte si jistí, že právě na takovéhle mašině jde pěkně nalohat nadupaným litrům, kde nejsou extrémně rychlé a rovné úseky.
Podobně jako u menšího Tuona i tady nikdy nemůžete získat pocit, že by jste si koupili nějakou hovadinu. Motorka má výkon tak akorát, aby jste si prostě zmrzlinu vylízali až na dno kornoutu a pak ten kornout ještě celý sežrali. Za svoje peníze si vážně užijete vše do poslední koruny. Motorku můžete (a taky že budete) ždímat do poslední molekuly a nemusíte mít přitom pocit, že je to jízda rovnou na hřbitov. Z Aprilie RS 660 jsem měl pocit když jsem ji vracel ten, že bych chtěl vrátit čas o 20 let zpátky. Škoda že takové motorky nebyly tenkrát. Asi bych se domů vracel vážně jen vyspat a občas si vyměnit trenky, pokud bych už ale tou dobou nebyl někde na odvykačce. Jízda na RSu je totiž vysoce návyková a rozhodně nevhodná pro slabší povahy.
« Zlaté časy automobilového průmyslu střídají časy změn Škoda oslavila 120 let motorsportu: Její posádky zcela ovládly Rally Bohemia 2021 »
