Test Volkswagen Multivan 6.1 Comfortline 4Motion DSG DR: Svět bez hranic
Jak dlouhou cestu musel ujít Volkswagen Transporter od dob legendárního Bulli za 70 let až k dnešnímu vycizelovanému Multivanu je dobře patrné už při prvním usednutí za volant. Že to byla cesta správná rozhodně není pochyb. To že na ní vytrval se jasně vyplatilo a hrdě se může ucházet o post krále malých cestovatelských dodávek.
Volkswagen Transporter a všechny jeho další odnože jako Multivan, Caravelle nebo California jsou v dnešní době už tak profláknuté modely, které není v motoristickém světě třeba představovat. Je to podobné jako byste barmanovi chtěli vysvětlovat co je Coca Cola nebo Bacardi. Není divu, že už neodmyslitelně patří na naše silnice. Vždyť zrovna v minulém roce tato ikonická krabička oslavila už 70 let a značka VW je na tohle výročí náležitě pyšná. Nejen že se s oslavou tolika let vrátilo například dvoubarevné lakování, ale napříč všemi odnožemi Transportera najdete na karoseriích i nejrůznější plakety.
Jednou z neodmyslitelných modifikací VW Transporter je samozřejmě i jedna z nejžádanějších verzí VW Multivan. Mě se dostal do ruky rovnou v našlapané verzi Comfortline, s dvakrát přeplňovaným dvoulitrovým TDičkem, příplatkovým zvýšením výkonu ze 146 na 150kW, sedmistupňovou převodovkou DSG a s pohonem všech kol 4Motion. Byl jsem zvědavý na srovnání s klasickým Transporterem. S klasickým Transporterem jsem před pár lety jezdil poměrně pravidelně trasu Praha – Brno a strávil s ním za tu dobu pěkných pár tisíc kilometrů. Už tehdy mě na něm prostě něco bavilo a přinášel o trochu víc než klasické dodávky.
Volkswagen podává Multivana jako naprosto odlišné auto. Na první pohled to samozřejmě tak vypadat nemusí, ale s podrobnějším zkoumáním se začínám přesvědčovat o tom, že pokud něco vypadá stejně, ve výsledku to může být černá a bílá.
Na klasickém „dodávkovém“ tvaru toho samozřejmě moc změnit nejde a svoje hlavní rysy si samozřejmě Multivan ponechat musí. Modernou už je ale prosycené kompletní LED osvětlení vpředu i vzadu. Dvoubarevné retro lakování je odkazem na Bulli před sedmdesáti lety a z moderního Multivana dělá ne tak nudnou krabičku. O mnoho zajímavější království ale ukrývá uvnitř.
Tady bych se o označení „dodávka“ skutečně hádal, protože tohle s tímhle názvem nemá skutečně nic podobného. Multivan by si zasloužil nějakou novou kategorii podobnou označení luxusního expresu. Základní tvář klasického Transporteru vidět je, ale tím to asi tak končí. V první řadě mě po usednutí přivítají luxusní sedačky kombinující alcantaru a kůži. Nastavitelné jsou ve všech směrech a s plnotučnou bederní opěrkou. Ač si můžu odložit levou ruku na obrovský rám dveří, přesto nechybí loketní opěrky na obou stranách. Celá podlaha je oblečená do koberce až se bojím, abych nenašlapal a luxusní atmosféru dotváří decentní ambientní osvětlení. Všude kolem je velké množství odkládacích prostorů a schránek, držáky na nápoje a několik nabíjecích portů pro mobily.
Pracoviště řidiče pak postrádá svůj poslední kousek “dodávkovosti” svými dvěma obrovskými displeji a kvalitou čišícími materiály. Panel přístrojů dostal obrazovku o velikosti 10“ a infotainment dotykový 9,2“. Pro pořádek VW tento model označil jako 6.1 čímž označil facelift šestkové řady, ale změn proběhlo tolik, že mohl Multivana klidně označit jako sedmičku. Digitální kokpit Mutivanu neskutečně prospěl a jen podtrhl luxusní třídu, do které se už pěkných pár let řadí. Grafika je povedená a moderní, infotainment je zpracovaný velmi přehledně a nemá miliardu otravných podmenu. Pokud by poté trochu zrychlil v některých reakcích je naprosto dokonalý.
Multivan vás samozřejmě nebude chtít rozmazovat jen použitím kvalitních materiálů a atmosférou navozující pocit luxusního hotelového apartmánu, ale bude si vás chránit i armádou svých bezpečnostních systémů a hýčkat naprosto jiným chováním na silnici, než jsme u dodávek zvyklí.
Už prvních pár desítek metrů jízdy je jasné, že blíž než dodávce má Multivan k luxusní limuzíně. Jeho podvozek je v komfortním režimu příjemně měkký a plavný. I když má samozřejmě o mnoho víc práce oproti osobáku kvůli extrémnímu rozvoru, bojuje statečně a na pohodlí nic neubírá. Ve sportovním režimu pak citelně přituhne, ale nejsem si jistý, jestli tohle bude režim, který někoho uspokojí. Mulťák je celkově totiž naladěný tak, že bych volil spíš režimy Comfort a Comfort+. O řazení se stará sedmistupňový dvouspojkový automat. Ty tam jsou doby, kdy si DSGčko dopřálo nějaké to cuknutí. Řadí absolutně jemně a i v kritické fázi studeného oleje a přeřazení z jedničky na dvojku si hlídá naladění na komfortní notu.
Pohodlné řízení je zásluhou elektromechanického serva, které nahradilo hydrauliku. K dispozici jsou další systémy jako adaptivní tempomat, asistent udržování jízdního pruhu, nebo dokonce kompenzace bočního větru. S parkováním pak pomáhá zadní kamera nebo všudypřítomné senzory a pokud se na velikost Multivana necítíte, pomůže vám s tím parkovací asistent, který zvládne dokonce i přívěs o hmotnosti 2500 kg. Dešťový senzor nebo automatické přepínání dálkových světel už jsou pak jen třešničkou na dortu.
Multivan samozřejmě něco váží a proto bych asi nevolil jeho úplně nejslabší motorizaci. K dispozici je oblíbený a spolehlivý dvoulitrový turbodiesel ve třech variantách. Nejslabší o výkonu 90 koní 110koní a 250Nm, prostřední 150 koní a 340Nm a nejvýkonnější 199 koní a 450Nm. Testovací kus byl v poslední zmíněné verzi, tedy v nejsilnější variantě. Projev motoru je klasický VW tak jak ho mám rád. Jeho projev je poznat i na zvuku, který zůstává pořád stejný, jen je o mnoho lépe odhlučněný. S velkým Multivanem cvičí jako s lehkonohou baletkou a předjíždění se nestává nebezpečným manévrem. Není potřeba nic extra dopředu plánovat a po sešlápnutí plynu je k dispozici výkonu stále dost jak na dálnici tak i na okreskách. Za to si samozřejmě rád řekne o pár litrů mastného moku a po testovacím týdnu se spotřeba ustálila na 9,5 litrech/100km. Někomu to může připadat jako hodně, ale vezmu-li v potaz, že se v našem případě jednalo o čtyřkolku a nejezdil jsem úplně nejlehčím terénem navíc naložený krámy a po Šumavských kopcích, je to hodnota dobrá.
Ta pravá multivaní přidaná hodnota se ale skrývá až za předními sedačkami. Do zadního apartmánu buď můžete pohodlně prolézt čistou nohou mezi předními sedačkami, nebo samozřejmě nastoupit klasicky bočními elektrickými dveřmi. Celá podlaha i boky karoserie jsou potaženy kobercem a kvalitními plasty, tak jak se na pětihvězdičkový apartmán sluší. Jakousi „druhou řadu“ pro cestující tvoří dvě samostatná křesla. Nejen že se dají donekonečna posouvat po vtipně vyřešených kolejích integrovaných do podlahy, ale můžou se samozřejmě i nekonečně polohovat, otáčet do protisměru nebo úplně sklápět a suplovat stolek, nebo dotvářet podporu pro nohy při lůžkové úpravě. Zadní trojlavice se pak posouvá stejným stylem v kolejnicích jako prostřední sedačky a tím se dá v okamžiku zvětšovat nebo zmenšovat zavazadlový prostor. Do toho pak vede přístup přes zadní samozřejmě elektrické dveře, které se vyklápí nahoru a nouzově pak svojí velkou plochou můžou posloužit jako přístřešek.
Nadšené nomády už při popisu konfigurace určitě napadají nejrůznější místa, kam se s luxusním Multivanem vydat. Mě samozřejmě vymýšlení cíle nedalo spát taky. Rozhlížím se dál po kabině a nad hlavou řidiče objevuji na stropním panelu zaklínadlo. Nezávislé horkovzdušné topení, které má na rozdíl od toho teplovodního tu výhodu, že může makat celou noc. Tím bylo rozhodnuto! Vzhledem k tomu, že v době Covidové jsou stále zavřené hranice, hotely i sjezdovky, padla jasná volba na běžky. Přespání v Multivanu na Šumavě najednou začalo nabírat reálnějších obrysů. Do Multivanu se všech krámů vejde víc než dost. Několik párů běžek nezabere skoro nic a pod zadní lavicí jsou navíc další praktické kastlíky na spoustu drobností. Sklopení zadní lavice je otázka vytažení jedné páky a zatáhnutí za madlo. Stačí několik okamžiků, otočit sklopit a přisunout prostřední sedačky a je hotovo. Rozhodně netroškařím a do Multivanu stěhuji rovnou peřiny na pohodlné přespání pro dva.
Cesta do Želené Rudy je dokonalým mixem přímo pro Multivan. Kus po dálnici a zbytek po okreskách zakončených hladkým asfaltem a serpentinami. Do cíle jsme dojeli naprosto odpočatí a závěr dne zakončili po běžkování příjemně unavení v peřinách na lůžku VW. Téměř neslyšné nezávislé topení pak celou noc jen příjemně vrnělo a ranní probuzení opět na Šumavě prostě nemělo chybu.
Volkswagenu Multivan rozhodně patří první příčky mezi osobními dodávkami. Svým komfortem se přibližuje spíše osobním vozům, šikovně maskuje jeho dlouhý rozvor a nabídkou příplatkové výbavy a možnostmi konfigurací máte prostor k rozmařilosti téměř neomezený. Od základní předokolky s nejslabším motorem, se zaklikáváním dalších políček dostanete třeba až na námi testovanou nejsilnější, 4Motion verzi za cenu 2 017 000 korun. Rozhodně není z kraje nejlevnějších, ale Multivan je parťák skoro na celý život.
Plusy
– Obrovská praktičnost
– Velký výběr doplňků
– Pohodlný podvozek
– Silný motor
Mínusy
– Vyšší cena příplatků
