Test ojetiny Mercedes-Benz A180: Dostupný luxus
Kdo by neznal áčko? Dnes a denně se s ním setkáváme v ulicích a jedná se o takovou nenápadnou bublinu pro holky. No, počkejte, ale tohle přece bublina není. Rozchod kol inspirovaný tramvají tady taky nevidím. Je to vlastně áčko? Tak přesně tyhle myšlenky se mi honili hlavou, když jsem si šel starší Mercedes-Benz třídy A do AAA Auto převzít.
K mému překvapení se ze staršího áčka vyklubal model z roku 2016, tedy minulá generace téměř ze sklonku své výroby. Měl jsem tak tu čest vyzkoušet zánovní vůz ve verzi s benzínovým motorem o objemu 1,6 litru. A slovo zánovní je tady bezpochyby namístě, protože na přístrojové desce svítila velmi příjemná hodnota 36 tisíc kilometrů. Díky tomu, že byl tento vůz de facto nový, je takřka nemožné jej hodnotit z pohledu ojetiny a budu se proto věnovat spíše celkovému zhodnocení dané testované verze.
Design
Jak už jsem zmínil v úvodu, jednoznačným překvapením byl model po designové stránce. Ne že by byla předchozí verze obzvlášť ošklivá, ale byla rozhodně spíše funkční než sexy. Mercedes potřeboval rozšířit portfolio o kompaktní vůz s rozumnou cenovkou, aby nemusely dámy vozit děti do školky v přece jen méně prestižní Škodě nebo Volkswagenu. Výsledek tohoto snažení byl jednoznačně úspěšný a na tehdejším trhu se jednalo v první i druhé generaci o relativně líbivé autíčko, ale doba nám přece jen pokročila a i v kompaktním segmentu se nyní setkáváme s auty, které si mohou dovolit řídit i chlapi, aniž by museli kamarádům vysvětlovat, že to auto vlastně není tak úplně jejich.
Ačko, tedy jeho třetí generace, se tohoto trendu ujalo se vší vervou a stojí proto přede mnou skutečně krásný Mercedes. Kdo by to byl před pár lety řekl, že? Designovou devizou áčka však není pouze exteriér, ale konečně se Mercedes vzpamatoval i v oblasti interiéru, a to nejen v případě třídy A, a vytvořil perfektně zpracovanou a útulnou kabinu, která vás příjemně obklopí, což ocení především řidiči, kteří se i v malém áčku chtějí cítit jako ve „sporťáku“.
Interiér je velmi líbivý a dominuje mu především praktičnost. Velmi kladně hodnotím volant, jehož ergonomie a obšití jsou výborné. Ovládací prvky jsou přehledné a poměrně jednoduché, středový LCD displej je ovládán pomocí sdruženého otočného ovladače před loketní opěrkou a velkým plusem je jeho rychlost. Dokonce i přibližování a oddalování mapy probíhá v podstatě okamžitě. Fajn je i rozsah nastavení, které probíhá přímo na palubním počítači mezi budíky. Stejně jako u všech moderních Mercedesů dominují interiéru velké kulaté výdechy ventilace a v tomto případě také již zmíněný multimediální středový display ve tvaru tabletu. Komplexně to vypadá velmi dobře a zpracováno je vše na výbornou. Problém trochu nastává s místem pro posádku vzadu…
Největším plusem celé kabiny je však naprosto ukázkový posed za volantem a fakt, že ačko patří mezi ta auta, která si jakoby obléknete. To znamená, že vás interiér příjemně obklopí, vše máte po ruce a cítíte se tu dobře. Za vnitřní “intimčo” může i nízký profil všech oken, což sice zhoršuje viditelnost ven, ale umocňuje dobrý pocit uvnitř.
Pod kapotou
Mnou testovaný model byl, jak jsem již uváděl, vybaven benzínovou šestnáctistovkou vytvořenou v kooperaci s Renaultem. Tento motor jsem současně miloval i nenáviděl. Jeho 90 kW se na papíře zdá být velmi průměrnou hodnotou, ale dejte jej do malého a lehkého auta a veškerá průměrnost okamžitě zmizí. V akceleraci a pružné rychlosti nejen drží krok se zbytkem českého provozu, ale snadno jej i překonává, což mě velmi příjemně překvapilo zejména na dálnici, kde jsem přece jen očekával, že se menší výkon projeví jako hlavní slabina. Stejně tak je radost do tohoto áčka tankovat, bude to pro vás takový svátek, jelikož se u čerpacích stanic moc často objevovat nebudete. Při klidných dlouhých cestách není problém atakovat i hodnoty pod pěti litry na 100 kilometrů. Ve městě ale počítejte spíše se sedmi.
Proč tedy říkám, že jsem jej nenáviděl? Dvěma slovy – hlučnost a ještě jednou hlučnost. Ihned po prvním nastartování poznáte, že tato pohonná jednotka nebude z dílny Mercedes. Ano, její chod je plynulý a klidný, takže žádné výrazné vibrace nebo dokonce třesení se bát nemusíte, ale hlasitost a zvuk jsou bezpochyby neméně důležité parametry. Zvukový projev má nevalný. Při rychlostech nad 70 km/h se naštěstí tento nepodařený industriální koncert vytrácí, ale v městském provozu se jej jen tak nezbavíte. Motor navíc působí mdle v nízkých otáčkách, než se malé turbo nadechne. Odezva na plyn také není zrovna nejlepší.
Na silnici
Áčko existuje v několika podvozkových a motorových verzích, které zásadně ovlivňují i jeho chování na silnici. Rovnou předesílám, že pokud byste se rádi přece jen občas svezli rychleji i v zatáčkách, testovaná verze pro vás nejspíš nebude to pravé. Když se snažíte auto trochu více „tlačit“, odmění se vám značnou nedotáčivostí vzhledem k měkkému odpružení. Na druhou stranu se však určitě nejedná o ryze nebezpečnou jízdu. Áčko se silnice drží velmi dobře a poradí si bez problémů i s ostrými úhybnými manévry, jen váš pocit z takové jízdy nebude možné označit za sportovní.
V případě, že ale potřebujete elegantní „hltač“ dálničních kilometrů anebo pohodlné městské vozítko, v obou případech bude áčko sloužit velmi dobře. Zmiňované měkké naladění podvozku vám dovolí se s grácií přenést i přes nehezké části našich silnic, aniž by vaše ledviny přemýšlely o emigraci a i přes svou velikost je díky delšímu rozvoru a především širšímu rozchodu kol výborným společníkem i na dlouhých cestách.
Doporučujeme
Při výběru je třeba se vážně zamyslet, jak moc potřebujete šetřit pohonné hmoty vzhledem k tomu, kde plánujete jezdit. Verze 180 CDI dokáže pracovat s až směšně nízkou spotřebou, což je také bezpochyby jejím velkým lákadlem. Nicméně pokud se budete pohybovat spíše po městě a tedy v nižších rychlostech, budete se muset smířit se značně hlučným projevem motoru.
Určitě bych doporučoval svézt se i ve verzi se zážehovou šestnáctistovkou nebo dvoulitrem, který nabízí srovnatelný výkon, ale s podstatně příjemnější hlasitostí. Život je otázkou priorit a to při výběru áčka platí dvojnásob. Základní A160 je zbytečně uškrcená, silnější A180 už na třídu A stačí. Všechny verze můžete mít i s automatem, ale od dvouspojkové skříně nečekejte plynulost a kultivovanost. V kombinaci s přeplňovaným downsizovaným motorem občas zmatkuje a buď se pořádně nerozjede, nebo vám hrabou přední kola, nic mezi tím.
Manuál je asi lepší řešení, ale automat nezakazujeme. Jen pamatujte, že potřebuje každých 5 let nebo 100 000 km novou olejovou náplň. Výměna mechatroniky a sady spojek, pokud to bude někdy potřeba, se tu kupodivu dá vyřešit dokonce o trochu levněji než u konkurenční 7DSG koncernu Volkswagen. Zatímco někteří majitelé ojetých Rapidů nestačili zírat, že po nich chtěl servis za opravu DSG skoro padesát tisíc, oprava převodovky 7G-DCT v malém Mercedesu vyjde na něco málo přes třicet. Praxe ukazuje, že při dodržování servisního intervalu vydrží spojky v Mercedesu přes 150 000 km. Ani řetězové rozvody nezlobí, to by musel být řidič neskutečný hulvát a motor utrápit extrémním podtáčením. A protože pod 1 500 otáček se foukaná jednašestka skoro nehne, i tohle nebývá častý jev.
Odvozený dvoulitr, který se prodával ve verzích A220 a A250, jede o poznání lépe a ani spotřebu nemá nijak výrazně vyšší. Šestnáctistovka umí jezdit za šest a půl, dvoulitr klidně i za sedm, pokud se snažíte. U něj jste ale až do července 2015 nemohli mít manuál a většina aut bude mít sportovní, rozuměj nepohodlný podvozek.
U ojetých vozů se také dobře seznamte s úrovní výbavy. Je v dnešní době velmi překvapivé, že si někdo připlatí dešťový senzor, který bych osobně oželet dokázal, a naprosto zapomene na tempomat, bez kterého si život už představit neumím. I toto ovšem souvisí s tím, kde bude auto trávit většinu svého času a v centru Prahy přece jen tempomat asi příliš nevyužijete.
Závěr
Ačkoli může některá moje kritika vyznívat až příliš tvrdě, jedná se spíše o doporučení, k čemu kterou verzi kupovat. Měkký podvozek a diesel? Dlouhé cesty a dálnice. Tady bude áčko ve své cenové relaci neporazitelné a nabídne i krásný punc německé konstruktérské kvality. Do města si kupte benzín, nejen že se v městském provozu výhoda nižší spotřeby u dieselu vytrácí, ale především se vyhnete nutnosti špuntů do uší a brzkého servisu.
Nedá se říci, že by bazary a inzeráty přetékaly nabídkou. Ceny aktuálně začínají u 250 000 korun za vozy z prvních let výroby a opravdu vysokým nájezdem okolo 200 000 km. Nafťák se slušnou výbavou bude stát pořád 350 tisíc, i když už jeho nájezd atakuje 150 000 km.
Auto s nájezdem do 50 000 km s benzínovým motorem seženete do 350 000 tisíc korun, ale bude mít velmi skromnou výbavu a některý se základních motorů. Nicméně to úplně vadit nemusí. Zhruba dvě třetiny aut na trhu mají automat (vždy sedmistupňová dvouspojka), čtyřkolka je poměrně velká vzácnost a ani není důvod po ní toužit. Mírnou převahu v nabídce mají diesely. Je tedy jasné, že Mercedes třídy A dokáže uspokojit široké spektrum řidičů, jen vybrat ten pravý.
« Kvůli Covidu přibývá nekalých praktik při prodeji ojetin do bazarů Nejvíce elektromobilů je v Praze, plynových aut v Moravskoslezském kraji »
