Test BMW Z4 sDrive20i: Radost z pohybu
Třetí generace roadsteru Z4 se vrací ke svým kořenům a chce nabídnout především radost z jízdy. Pokud bych zašel do hloubky, na počátku stál model Z1, který ztělesňoval krystalickou podobu sportovního otevřeného vozu. Následující Z3 v tom pokračovala a stala se vůbec nejprodávanějším “zetkem” mnichovské značky. První generace Z4 byla spíše její evolucí, v té druhé ale BMW zkusilo kombinovat vlastnosti roadsteru a cestovního GT. Z4 tedy přišla o plátěnou střechu, kterou nahradila skládací kovová. Tím nabrala na váze. Postupem času ukázala, že role malého otevřeného GT jí nesvědčí a současná generace se tak vrací na prvopočátek a apeluje především na ryzí jízdní zážitek.
Prozradí to už placatý tvar auta. Z4 je nízká a široká s vystouplým zadečkem. Je o 85 mm delší než předchozí generace (měří 4324 mm), o 74 mm širší (nyní 1864 mm) a o 13 mm vyšší (1304 mm). Zkrácení rozvoru o 26 mm na 2470 mm, stejně jako širší rozchod kol 1609 mm vpředu (+98 mm) a 1616 mm vzadu (+57 mm) zlepšují agilitu v zatáčkách. Zásadním prvkem je však návrat plátěné střechy, díky čemuž Z4 mezigeneračně zhubla několik desítek kilogramů.
Kabina se sedadly je opět umístěna co nejvíce vzadu a dlouhá kapota se širokými ledviny dojem placatosti ještě více umocňuji. Nový designový jazyk značky budí rozporuplné reakce, ale mě se moc líbí. Naživo auto vynikne mnohem více a působí tvarově daleko vyváženěji. Komplikované linky se totiž poměrně těžce zachycují na fotografii. Testovaný kus, který má M sportovní paket a slušivou matně šedou barvu s antracitovými koly, je magnetem na oči.
Velký posun zaznamenal i interiér, který už není přehlídkou funkční strohosti. Základní architekturu přebírá od současné generace řady 3 a vypadá opravdu dobře. To znamená, že máte k dispozici plnohodnotný Head-Up displej, ve vrcholné verzi je k dispozici přístrojový štít s displejem o velkosti 12,3″ kombinovaný se středovým displejem o velikosti 10,25″ a nechybí ani hlasové ovládání, asistované řízení (semi-autonomní) nebo parkovací asistent, který si pamatuje dráhu a sám podle ní vyparkuje.
Zajímavostí je přesunutí startovacího tlačítka k řadící páce a kolem ní je nové prostředí ovladače iDrive. Kvalita zpracování je naprosto špičková a to samé platí i pro použité materiály. V interiéru jsem nenašel vůbec nic, co by mi nějakým způsobem vadilo. Pochválit musím i sedadla, která příjemně drží tělo, jsou ukotvena nízko a navíc nabídnou i pohodlí. Mínusem tak může být jen slabý vnitřní prostor ve všech směrech a minimum odkládacích prostor, ale je to sportovní roadster, ne stěhovák.
Testovaný kus byl bez příplatkového digitálního štítu za volantem. Klasické analogové budíky vypadají moc dobře a nechybí ani rozměrný palubní počítač. Možná se mi tato konfigurace líbí více než zvláštní a nekonfigurovatelná grafika příplatkového displeje.
Další zvláštností byla kombinace motorizace a převodovky. Jedná se totiž o základní verzi sDrive20i, který nabízí dvoulitr B48 s dostatkem síly 145 kW (197 koní) a hutný zátah (320 Nm již od 1 450 ot./min). Zrychlení na stovku proběhne za 6,6 sekundy a vůz uhání až 240 km/h. Žádný lenoch to tedy není. Motor se nechá ochotně točit až k červenému poli a správný čas přeřazení indikují diody za volantem. Zvuk je přitom správně jadrný a hutný. Aby také ne, stejný motor používá i MINI u svých sportovních verzi Cooper S.
Měl jsem strach z manuální převodovky, BMW niky delikátním ručním řazením nevládlo. Naštěstí je vše v pořádku a manuální skříň má krátkou hlavici, která padne skvěle do ruky a velmi krátké jsou i dráhy s příjemným odporem. Práce s řazením na okresce je tak uspokojující a hezky vás propojí s autem. Kvůli absenci monstrózního výkonu šestiválce vám manuál poskytne i vyšší hravost. Auto jde přes spojku krásně hodit do boku, což by s automatem tolik snadné nebylo. Celkově mě hravost základní Z4 velmi překvapila. Nebrání se vrtět zadečkem a na okresce plné zatáček můžete vůz ždímat do posledního koně, což je často daleko větší zábava, než mít strach z překoňované bestie pod zadkem, jako tomu je v případě Z4 M40i.
Spotřeba se, v rámci českých rychlostních limitů, umí ustálit dokonce kolem 6 litrů. Pokud za to budete brát, jen málokdy se odběr paliva přehoupne nad desetilitrovou hranici. Se staženou střechou do auta téměř nefouká a jde jezdit i při poměrně nízkých teplotách.
Obrovský posun je cítit i na podvozku. Tlumiče s hydromechanickými dorazy fungují naprosto brilantně. Auto je bez adaptivního odpružení standardně nastaveno poměrně tuze a výrazně kopíruje povrch vozovky, se kterým však stále udržuje kontakt a neodskakuje. Ve městě vás možná komfortem nepřesvědčí, ale to ke sportovnímu autu patří. Čtyřválcová Z4 je navíc o více než metrák lehčí než vrcholná šestiválcová verze, takže působí lehkonohým dojmem, ochotněji se vrhá do zatáček a hbitěji mění směr. Řízení překvapilo svou strmostí a ostrostí, až jsem si chvíli musel zvykat. Stačí pohyb zápěstím a Z4 se s nadšením vrhá do zatáčky.
Díky ideálnímu rozložení váhy 50:50 mezi obě nápravy je auto dokonale ovladatelné a stabilní. Tomu přispívá i nízko uložené těžiště. Zadní náhon se projeví při prudké akceleraci ze zatáčky, kdy vůz přechází do čitelného powerslidu. Pokud přestřelíte nájezdovou rychlost, půjdete po předku, ale limit je opravdu daleko.
Právě podvozek je klíčovým prvkem, který novou Z4 posouvá do teritoria opravdových sportovních vozů. Pryč je poskakování a jistá neohrabanost, nová generace je poctivé sportovní auto, které nabídne dávku zábavy, skvělý manuál a velmi sympatickou základní motorizaci.
Plusy
– převodovka
– motor a zvuk
– kvalitní interiér
– odhlučnění
– podvozek
– spotřeba
Mínusy
– stále slabý vnitřní prostor
« BMW Group píše novou kapitolu budoucnosti mobility Test Mercedes-Benz GLS 400 d 4MATIC »
