Test Peugeot 2008 1.5 BlueHDI GT Line: Odsouzen k úspěchu
Peugeot 2008 se v první generaci dokonale trefil do chuti trhu. Automobilka ušila auto přesně na míru aktuálním požadavkům zákazníků, a okamžitě se z něj stal jeden z nejlépe prodávaných modelů značky. Teď přichází v druhé generaci, která přináší odvážnější design a základ z aktuálního držitele ceny Auto roku – Peugeotu 208. Existuje nějaký důvod, proč dát přednost zvednuté verzi právě před úřadujícím šampionem?
Druhá generace Peugeotu 2008 dala sbohem knedlíkovitým tvarům předchůdce a převzala směr po modelu 508 a 208, který časem prosákne do zbytku nabídky. Stojí tak přede mnou sebevědomý, dynamicky tvarovaný crossover, jehož karoserie doslova přetéká různými lomy a prolisy. Denní svícení ve tvaru lvích tesáků, úzká okna a dnes už pro Peugeoty tradiční světelný podpis zadních svítilen dávají autu sportovní nádech okořeněný Francouzským šarmem. Musím uznat, že v testované červené barvě vypadá opravdu výborně. Automobilka sice v posledních letech trochu hledala vlastní identitu, ale u nových modelů se jí konečně podařilo najít ten správný směr a její vozy jsou dobře rozpoznatelné.
Interiér je potom taková „pežotí“ klasika – buď ho milujete, nebo nenávidíte, nic moc mezi tím není. Automobilka si stále stojí za svým konceptem „i-cockpitu“ který rozděluje lidi na dva tábory. Budíky na vrchu palubky, maličký volant v klíně. Já s tím osobně nikdy neměl až tak výrazný problém. Ano, byly modely, které byly trochu na hraně – především (stále) aktuální 308 – ale u 2008 nemám nejmenší problém najít pozici za volantem tak, abych viděl na budíky a nedřel si volantem stehna. A to mám prosím pěkně 190 centimetrů. Interiér je jinak shodný s tím z 208, až na jeden zásadní rozdíl. 2008 je výrazně prostornější. Do 208 už jsem se zkrátka pohodlně nevešel.
Pravou nohu jsem měl zmáčknutou mezi sloupek řízení a středový tunel, tu levou zase přimáčknutou dveřmi. V 2008 nic takového nezaznamenávám, a během pár sekund si dokážu posaz nastavit do ideálu. Malý volant padne dobře do ruky, vadí mi jen jeho zvláštní tvar. Při ručkování jsou ploché hrany nahoře a dole trochu otravné. Jinak je vše v pořádku. Digitální přístrojový štít vidím celý, oceňuji především široké možnosti personalizace a intuitivní ovládání. Sedačky z výbavy GT line jsou jedním slovem boží. Jsou úžasně komfortní, mají dobré boční vedení a dokonce masáž. Z auta je i dobře vidět, jediné slabé místo je šikmo přes pravý blatník. Kvůli sportovnímu designu má auto nízká okna, a mezi zpětným zrcátkem a displejem infotainmentu tak zbyla velice malá škvíra, skrze kterou občas musíte spíš odhadovat, co se před vozem děje. Když už jsem nakousl infotainment, tak jde o klasiku od PSA, která už působí zastarale. Logika ovládání není zrovna příkladná, rychlost také ne, a ve finále ani zobrazovací schopnosti displeje. Naštěstí systém komunikuje s rozhraním Appla CarPlay, takže aspoň to ovládání se dá snadno řešit.
Celkově ale interiér velice mile překvapí zpracováním a zvolenými materiály. Vrchní díly palubní desky je zdoben prošíváním, ten střední je potažen kůží (samozřejmě falešnou) se vzorem vzdáleně připomínajícím uhlíkové vlákno. Většina plastových ploch je měkčených, a autu se velice dobře daří navodit jakýsi prémiový pocit. Jde o místo, které působí dostatečně speciálně na to, aby dokázalo držet krok s extravagantním designem exteriéru. Bohužel se Peugeot nevyvaroval několika ergonomických kopanců, jako třeba nastavování teploty skrze podmenu v infotainmentu, ale to by nebyl Francouz, kdyby něco z použitelnosti neobětoval stylu.
Prostor na zadních sedačkách vlastně není vůbec špatný. Na nohy je místa dost pro všechny, nad hlavou si lidé pod 185 centimetrů také stěžovat nebudou. Jen je kvůli malým oknům z auto hůř vidět. Kufr pojme v základu 434 litrů, po sklopení o 1000 víc. Pro malou rodinu je prostoru dost.
Pod kapotou testovaného kousku se nachází nejsilnější diesel. Tím je čtyřválcová patnáctistovka o výkonu 96 kW a 300 Nm. Pro mě je tento motor dobře známý. Již jsem ho testoval v celé plejádě modelů, a nemohu proti němu říct křivého slova. Malý motorek má překvapivě kultivovaný chod, ochotně a bez zbytečného čekání reaguje na povely plynu, a spotřebou umí taky udělat radost. V tomto provedení se páruje výlučně s osmistupňovým automatem, který je s motorem sladěný velice dobře, a pokud vám to peníze dovolí, tak vám doporučuji dát mu přednost před manuálem. Jde sice o obyčejný hydroměnič, ale je dostatečně rychlý, řadí logicky, a hlavně velice citlivě. Změny rychlostí budete sotva vnímat. Také oceňuji, že nepodtáčí motor. Tahle dvojka si v průměru řekne o něco kolem pěti litrů. Nad šest jsem se nedostal ani ve městě, a při klidné jízdě po okreskách se ukazují hodnoty začínající čtyřkou. Pokud chcete používat 2008 pro rodinu a rádi si užijete nějaký ten výlet, bude to pro vás skvělá volba. Pokud ale auto využíváte spíš na kratší trasy, popřípadě dojížděním za prací, volil bych raději tříválcovou dvanáctistovku. Je to velice povedený motor, který bez problémů jezdí do šesti litrů, oproti dieselu je o metrák lehčí, a především je ve variantě s 96 kW a automatem i o nějakých 50.000 levnější. S lehčím motorem taky působí čiperněji na silnici.
Nicméně ani testovaný diesel se na silnici nenechá zahanbit. 2008 totiž jezdí opravdu moc pěkně, dokonce se nebojím říct, že 208čku, ze které vychází, strčí do kapsy. Je to především kvůli velice dospělému jízdnímu projevu. Podvozek poskytuje vynikající komfort a je velice dobře odhlučněný. Pořád si ale zachovává spoustu jistoty a na klikatých úsecích umí být dokonce překvapivě agilní. Auto dobře zvládá práci s vlastní hmotou, tlumiče i přes svůj medový charakter nenechávají karoserii zbytečně naklánět, a rychlé pohotové řízení je vám skvělým parťákem při vedení auta. Schopnost držet se zvolené stopy i ve vysokém tempu mě udivila.
Stejně dobře funguje 2008 jako společník na dlouhé cesty. Je klidný, nenucený, nikam vás nežene, a opět to zopakuji – jeho komfort je na skvělé úrovni. Dokonce je jedno, po jakém povrchu zrovna jedete: sedí mu vše od hladkého asfaltu až po typické české okresky. Ani na nerovnostech v zatáčce se nenechá rozhodit. Je to takové to auto, do kterého sednete a hned mu rozumíte. Může tak fungovat skvěle i pro méně zkušené nebo začínající řidiče. Pochválit taky musím brzdy, ty mají velice dobrý účinek, pozvolný nástup, a dobře se dávkují. Po jízdní stránce autu asi nemám co vytknout. Možná to není zrovna nejemotivnější auto na planetě, ale k tomu ani nebylo stavěno. Jeho smysl je být především univerzálním daily, a jako takové je skvělý.
Peugeot 2008 je dokonalá ukázka toho, jak se dělá globálně úspěšné auto. Skvěle vypadá, má kvalitní interiér, a tak dobré jízdní vlastnosti, až překvapí. Zároveň je to také ukázka toho, že celá automobilka jde nahoru. Už nejde jen o „toho levného Francouze“ který slouží jako alternativa, když máte hluboko do kapsy. Tento model rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co daná třída nabízí. A abych odpověděl, na otázku z úvodu – má smysl mu dá přednost před Autem roku, modelem 208? V mých očích rozhodně ano. Peugeot 2008 je jedním z mála případů, kdy postavení hatchbacku na chůdy přineslo lepší auto. Je prostornější, praktičtější, a lépe jezdí. Vlastně s ním mám pouze jeden problém. A tím je testovaná verze. Takto nakonfigurované auto totiž cenou přeleze šest set padesát tisíc, a to je na kompaktní crossover poměrně odvážné. V mých očích dává větší smysl verze s levnějším benzínem a ve střední výbavě, která se může pohybovat o nějakých sto tisíc levněji, ale tohle už je na rozhodnutí každého.
Plusy
– Design
– Kvalita materiálů a zpracování
– Komfortní podvozek
– Spotřeba
Mínusy
– Horší výhled z vozu
– Vyšší cena
« Volkswagen Golf R oficiálně: 320 koní a driftovací režim 1 z 12 řidičů hraje za volantem hry »
