Test Ford Mustang GT 5.0: Libový frajer
Americká legenda, auto z plakátů, hrdina spousty filmů i videoher. To je Mustang. Zakladatel celé kategorie Ponny car, a pro mě osobně zhmotnění představy o Americkém sportovním autě. Do rukou se mi dostala šestá generace před faceliftem v té nejzajímavější variantě – osmiválec, manuál, a ještě ke všemu specifikace pro americký trh. Jak mu chutnají naše okresky?
Legenda Mustangu se začala psát v šedesátých letech, kdy si chtěl Ford vylepšit image výrobce nudných aut pro důchodce. Rozhodl se tak vyrobit sportovní auto pro mladé s přijatelnou cenou. V roce 1964 byla představena první generace Fordu Mustang, a okamžitě se stal senzací. Osmiválce pod kapotou, slušné jízdní vlastnosti, nezaměnitelný styl, a především – mohl si ho dovolit téměř každý. Mustang zaznamenal takový úspěch, že se ho v jednom roce prodalo téměř 600 tisíc kusů. Umíte si to představit? Takový zájem o nepraktický sportovní model? Amerika na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byl zkrátka jiný svět, který se těšil z nekonečného blahobytu.
Všechno šlo jak po drátkách, časem přibyly ostřejší verze, modelová řada se rozrůstala o modely jako Boss, Fastback, časem přidal svojí trošku do mlýna i legendární Shelby. Mustangy se začaly prosazovat na závodních tratích, a sen Fordu se vyplnil do poslední kapky. Pak se ale stalo něco nečekaného, a na USA přišla ropná krize. Na trhu už nebylo místo pro velké rozežrané bestie, a Mustang se tak v příštích třech generacích smrskl jen do smutného stínu té první. Šlo spíš o takovou z nouze ctnost a vycucávání slavného jména. Věci se začaly obracet k lepšímu až s představením páté generace v roce 2004, která se vrátila ke svalnatému retro designu, a Mustang po dlouhých letech opět začal vstávat z popela.
Pátá generace dokázala oživit zájem o značku a v podstatě tak vyšlapala cestu testované šesté generaci, která už tolik nestaví na retro designu, přesto je na první pohled snadno zařaditelná do rodiny cválajících hřebců. Pořád je tu nekonečně dlouhá kapota, tradiční silueta a svislé zadní svítilny odkazující na první generaci. Šestka našla skvělý kompromis mezi tradičním vzhledem Mustangu a moderními linkami. Dokázala tak vzbudit zájem jak u fanoušků značky, tak u lidí, kteří by běžně o Mustangu asi neuvažovali. Design se zkrátka povedl, a jde opravdu o krásné auto, které okatě demonstruje svoje Americké svaly.
Šestá generace chtěla být globálním autem, a jako první se oficiálně prodávala v České republice. Já tu dnes ale nemám Evropskou specifikaci, ale tu Americkou. Ta se v několika zásadních bodech liší – některé věci zkrátka (bohužel) nebyly po chuti byrokratům z Bruselu. Americká verze má vepředu denní svícení integrované do hlavních světel (pro EU jsou tam pouze odrazky), také má žábry na kapotě, které se k nám nedostaly kvůli ochraně chodců. Další změnou jsou výrazně menší zrcátka, a teď to hlavní – zadní lampy! Evropská verze dostala nevzhledná bílá světla, která ukradla jeden z hlavních retro prvků odkazující na historii značky. Americká je má celá červená, a podle mého skromného názoru to dělá obrovský rozdíl. Ještě jedna změna se nachází pod kapotou. Auta pro domácí americký trh mají o 20 koní vyšší výkon kvůli mírnějším emisním normám. A čím víc koní, tím víc koní!
O interiéru Mustangů toho bylo napsáno dost, a povětšinou ne moc kladně. Začnu ale tím dobrým. Palubní deska svým tvarem (opět) odkazuje na pevní generaci. Je z měkčeného materiálu s prošíváním, a dekor imitující nerez vypadá opravdu pěkně. V US verzi zde navíc najdete budíky ukazující tlak oleje. Na všechno je tu velký čudlík, a ergonomie je vlastně velice dobrá. Teď to horší. Celková zpracování interiéru je spíš průměrné. Tu a tam něco vrzne, lícování dílů není úplně stoprocentní. Není to tak strašné, jako v předchozích generacích, ale s Evropskými auty bych to raději nesrovnával. Jenže pro Mustang jasně mluví jeden argument – cena. V bazarech se dá pořídit za cenu Škody Scala, nový stojí asi jako Octávie. A má samosvor, a má osmiválec, a má přes 400 koní. Už víte, kam mířím? Tohle auto prostě musíte brát tak, že si kupujete motor, podvozek, brzdy a interiér k tomu máte zdarma.
Řidičská pozice je potom na můj vkus trochu moc vysoká, ale to se dá jednoduše řešit pořízením lepších sedaček. Ty sériové jsou zaměřené hodně na komfort – jsou to zkrátka taková pohodlná křesílka na cruisování po dálnici. Výhled z vozu je ale překvapivě dobrý, volant padne skvěle do ruky, řadicí páka je jen několik málo centimetrů vedle, a z auta je cítit, že chce jezdit. Pro nouzové případy jsou tu i zadní sedačky, které ale postačí lidem tak do 170 centimetrů. Potěší ale kufr, který nabídne přes 400 litrů – pro dva lidi je to zkrátka naprosto dostatečné auto do každé situace.
Jak jsem říkal, šestá generace měla ambice stát se globálním autem. Proto se nabízela s několika motory:, počínaje nafoukaným čtyřválcem, atmosferickým šestiválcem, a nakonec to jediné, co vás bude zajímat – atmosferickým pětilitrovým osmiválcem, který je ukryt i pod kapotovou testovaného kousku. Pětilitr Coyote produkuje 441 koní (EU verze 420) a 530 Nm. Sprint na stovku zabere něco kolem 4,5 sekund a maximálka je omezená na 250 kilometrů v hodině. Oblíbenou Americkou disciplínu sprint na 400 metrů zvládne lehce přes 12 sekund. Auto sice není žádný atlet, váží 1,8 tuny, ale pro motor tohle číslo vůbec není podstatné. Pryč už jsou i doby, kdy byly americké motory jen tupé primitivní kovové ingoty.
Coyote je ale moderní jednotka se vším všudy, má rozvod DOHC, variabilní časování vaček, a umí se roztočit na víc než 7000 otáček! Čísla ale vůbec nejsou důležitá. Tenhle motor totiž doslova přetéká charakterem. Jeho nespoutaná síla, hlad po otáčkách a maniakální řev je něco, co se vám zažere pod kůži. Kousek v testu byl samozřejmě ta nejchlapáčtější varianta, takže v manuálu. A ten je jedním slovem epický! Má kraťoučké, přesně vymezené dráhy. Řazení vyžaduje rozhodnost, a každé zaklapnutí rychlosti s sebou přináší uspokojivý pocit z dobře odvedené práce. Navíc je převodovka mechanicky tak dokonale přesná, že si nic nezadá s japonskými skříněmi. Mustang možná nemá ten nejlepší interiér, ale je to mechanicky tak úžasné a poctivé auto, že mu to velice rádi odpustíte.
Vlastně byste mu odpustili absolutně všechno už po prvním vzteklém vyštěknutí výfuku po startu. Zvuk se ustálí na hlubokém volnoběhu, ze kterého běhá mráz po zádech. S tímhle autem opravdu stačí strávit pár minut, abyste pochopili, proč má takový status. Vymačkávám spojku – ta má úžasně krátký a tuhý chod – řadím za dvě (auto se díky mohutné síle s klidem rozjede i na trojku, jednička je tu maximálně pro sprinty), a vyjíždím vstříc americkému snu. Na první dobrou mě překvapuje, jak je tenhle bouřlivák ukázněný. Motor se v klidu povaluje těsně nad tisícem otáček, každý metr vaší cesty je podbarvený hutným zvukem americké V8, a podvozek je nečekaně poddajný. V komfortním režimu zvládá žehlit nerovnosti stejně dobře, jako běžný sedan střední třídy. Chvilku si zvykám na dlouhatánskou kapotu před sebou, ale jakmile si auto trochu přečtu, je denní soužití vlastně zcela přirozené a příjemné. A to navzdory tomu, že ve městě přitahuje možná až moc pozornosti a jeho zvuk spoustu lidí vyloženě pohorší. To je asi jediná větší nevýhoda Mustangu.
Můžete být nejzlatější maminky chlapeček, ale lidi ve vás uvidí jen hulváta v kompenzačním autě. No co, ať si lidi dál myslí něco o pr*eli, nic mi nemůže být v tuhle chvíli víc jedno, nechávám město za sebou – on se tady stejně moc necítí. Zato na dálnici je samozřejmě maximálně sebevědomý. Americké cesty jsou jak podle pravítka, bylo by překvapení, kdyby tady znervózněl. Krátký pohled na spotřebu mi odhaluje další překvapení: zatím se společně plácáme na devíti litrech na sto. Úžasné, může tenhle den být ještě lepší? Může! Sjíždím na okresky kolem Berouna, které prověří každý podvozek na maximum. Různé poloměry zatáček, utahující se zákruty, horizonty, střídající se povrchy – prostě česká klasika, která ukáže každou chybku. Přepínám auto do nejostřejšího režimu, a hned je cítit, jak Mustang zpozorněl. Na sešlápnutí plynu mi motor odpoví naprosto okamžitou brutální akcelerací, která od nejnižších otáček nabírá na síle, aby potom kolem čtyř tisíc explodoval a s drtivou gradací mířil až za hranici sedmi tisíc. Chování motoru je pro mě šok.
Od amerického auta čekáte kladivo, ale tohle je nádherně precizní prácička, která je hladová po otáčkách, a to nejlepší ze sebe dostane těsně před omezovačem. Rozsah pracovních otáček je skutečně působivý, a už kolem dvou tisíc se dá mluvit o opravdu odhodlaném budování rychlosti, ale věřte mi – vydržte. Takový motor čekáte spíš v evropském sporťáku. Je naprosto úžasný. S každou otáčkou vzrůstá můj obdiv k tomuhle dílu. Na nedostatek výkonu si samozřejmě nemůžete stěžovat v žádném okamžiku. A ten zvuk. Naprosto dokonalá mechanická symfonie osmi jezdců apokalypsy. Nad pěti tisíci je řev motoru už tak naléhavý, že máte pocit, že se auto snad rozerve. Do žil se vám vlévají hektolitry adrenalinu, a každý metr na silnici je čiré potěšení. Kdyby tohle byla poslední věc, kterou uslyším před smrtí, tak odejdu zcela v pokoji.
Před technickým úsekem mám ale trochu respekt. Americká auta zrovna neproslula ochotou k zatáčení, a Mustang je na naše cesty poměrně velký. O to větší překvapení nastupuje po prvních zatáčkách. Auto s absolutní sebejistotu zakleklo, naprosto přesně vykroužilo každý oblouk a už se nadechovalo, aby mi drtilo záda o sedačku na další rovince. Obratnost Mustangu je opravdu nečekaná. Šasi je pocitově opravdu tuhé, podvozek výtečně zvládá pracovat s váhou auta a neustále dokáže držet kola v kontaktu s vozovkou – a to i na opravdu rozbitých úsecích. Vy tak máte k dispozici stále dostatek gripu a můžete si dovolit opravdu pozoruhodné tempo.
Takovou jistotu a přesnost jsem opravdu nečekal. Přerostlý amík se na našich klikatých cestách cítí jako doma, a ještě vás při tom bude královsky bavit. Kdo se bojí, že Mustang bude kvůli svému rodokmenu zákeřné monstrum, můžete být absolutně v klidu. On je vlastně velice přátelský a vstřícný, co se týče komunikace směrem k řidiči. Všechny verze jsou standardně vybaveny samosvorným diferenciálem – distribuce výkonu na zadní nápravu je tak přesná a rovnoměrná, a vy tak můžete výkon na silnici posílat s absolutní přesností. Nemusíte se bát nějakých skokových přívalů výkonu. Samozřejmě můžete každou zatáčku opustit v oblaku dýmu, Mustang totiž pálí gumy na požádání, ale musíte chtít, musíte mu to poručit. Nemusíte k němu přistupovat se zbytečným respektem. O každém odjetí zádě vás bude včas informovat.
Přední náprava navíc překypuje jistotou, vy ho tak do zatáčky můžete doslova hodit, a ona se postará o to, že se krásně stočí po čumáku. Když už to náhodou přeženete, dá se předek vrátit zpět do směru drobnou korekcí na plynu. Z vyváženosti jízdních vlastností mi prostě spadla brada. Šestá generace totiž chtěla topit evropské konkurenci, a k tomu je potřeba i sofistikovaný podvozek. Zadní náprava má krom špéry taky nezávislé zavěšení, a auto je vybaveno adaptivními tlumiči. Krotit tu sílu pomáhají brzdy Brembo, které fungují špičkově. Mají skvělý účinek, a výtečně se dávkují. Při okreskovém blbnutí jsem ani nezaznamenal vadnutí. Napadá mě jediná výtka. Ta putuje k řízení. Zatímco každý komponent působí chlapácky a tvrdě, řízení je hodně přeposilované a především úplně mrtvé. Rozhodně mu nechybí přesnost, s rychlostí taky nemám problém, jen se vůbec nedozvíte, co se vám děje pod koly. Tohle auto se musíte neučit číst přes zadek.
Ford Mustang šesté generace našel ideální recept na to, jak poskytnout čirou radost z drsného auta ze staré školy, a zároveň byl dostatečně civilizovaný a precizní na to, aby ho i rozmazlení Evropané brali vážně. Někdo může namítnout, že už zevšedněl, protože jsou na každém rohu, ale není to spíš dobře? Viděli byste radši další SUV? Mustang je navíc úspěšný zcela zaslouženě. Je to úžasný nástroj pro řidiče, který svoji čistou mechanickou duší potěší každého fandu aut. Motor je naprostý klenot, který svojí surovostí ukraden vaše srdce. Podvozek snese denní ježdění, zároveň je v něm dost jistoty na to, abyste mohli terorizovat svojí oblíbenou okresku. Puristy potěší dokonalý manuál a tuhá spojka. A pak je tu zvuk. Ten zvuk! Tohle z hlavy už nikdy nedostanu. Bylo to naprosto úžasné odpoledne, a Mustang se mi ukázal ve zcela novém světle. Tohle auto chce, abyste ho řídili, a vy se budete těšit na každou další cestu. Každý kilometr v něm je o emocích, o zážitcích – máloco umí vložit takové drama do prostého bytí. Má svoje mouchy, ale ty jsou vzhledem k přednostem zcela nepodstatné. Tohle je prostě Amerika v nejlepší formě.
Plusy
– Motor
– Jízdní vlastnosti
– Zvuk
– Spotřeba
– Baví, prostě baví!
Minusy
– Mrtvé řízení
– Zpracování interiéru
« Za mlhy vždy jen řádně osvětlený Konec letního času s sebou nese nebezpečí pro řadu řidičů »