Test Harley-Davidson Heritage Classic
Cestovat na motorce se dá různými způsoby. Někdo oželí více pohodlí a volí sportovnější náčiní, někdo chce co nejvíce komfortu a míra náklonu je pro něj až na “xtém” místě a jiný chce cestovat s klidnou myslí a ještě stylově. K tomu by mohla být ta správná volba Harley-Davidson Heritage Classic.
Za cenu 660 tisíc bez příplatkové barvy a tempomatu včetně DPH si nekupujete žádné slisované kelímky od jogurtu, ale pořádný kus železa. S chromem se tady opravdu nešetřilo a může vás hřát pocit, že jste si díky tomuhle stroji z podzemí naší Země urvali notný kus železné rudy jen a jen pro sebe. Slícovanost všech dílů je perfektní a na motorku bych se vydržel dívat celé hodiny. Plastů je tady opravdu jen nejnutnější množství. Vlastně bych ani nepřemýšlel o garáži a jako nejlepší místo pro ustájení bych volil minimálně obývák.
My jsme dostali testovací kus v krásné modrozelené barvě, navíc ještě s příplatkovým tempomatem. Ten se ovládá pohodlně jedním tlačítkem na levém řídítku. Je s podivem, ale několik výrobců ještě dodnes tohle nepochopilo a jsou schopni umístit ovládání tempomatu i na pravou stranu. Vychytávka je to perfektní a v dnešní době bych už motorku na cestování bez tempomatu nechtěl. Používám ho relativně často.
Samostatnou dominantou je motor Milwaukee Eight s obsahem 144 kubických palců (1868 kubickým centimetrů) s obrovskými chladícími žebry. Proporcionálně mi Classic přijde úplně přesně velikostí to, co bych si na stylové cestování pořídil. Ani velký, ani malý. S krásnými a objemnými koženými brašnami, s poměrně dobrým místem pro spolujezdce a v případě jízdy sólo i s možností naložit na mašinu ještě nějakou tu bagáž navíc. Barva mi přijde originální a neotřelá a v tomhle případě bych s volbou příplatku rozhodně neváhal. Kdekoliv jsem se s Harykem objevil, barva byla jeden z nejvíce kvitovaných atributů. Jde o opravdu krásně a poctivě zpracované dílo a asi jediné, co bych si na něm vyměnil, by bylo čelní plexi za kompletně čiré. Černá plocha ve spodních dvou třetinách se mi nelíbila a zbytečně zakrývá zepředu pár dílenských skvostů, které bych rozhodně rád vystavil na odiv.
Po usednutí za řídítka mě mile překvapila jejich pohodlná vyšší pozice, plotny umístěné v ideálním místě a krásně měkce polstrované sedlo. Osobně jsem na motosedla velká “fajnovka” a jen tak mi něco nevoní. Ani po půlce sezóny si nemůžu zadek pořádně osedět a někdy si připadám jako princezna na hrášku, protože ta sedla, která jsou pro ostatní pohodlná, tak mě začínají po pár hodinách štvát. Tady jsem ale hned zpočátku vkládal do Heritage velké naděje. Ergonomie trojúhelníku hlavy rukou a kotníků je nastavená na největší možnou pohodičku. Jízdní pozice je velmi příjemná, ale ne zkoprnělá a dá se za jízdy i lehce měnit. Řadící páka je v ideální poloze, pouze u zadní brzdy mi vadilo její vyšší umístění a nutnost zvedat při jejím používání nohu z plotny.
Celá palubní deska je vlastně jen jeden budík na nádrži, který je primárně tachometrem a v jeho spodní části je displej, který vám zobrazí jen pár nejnutnějších údajů jako třeba otáčky motoru nebo denní počítadlo. Žádné zbytečnosti se zde nekonají.
Motor je na pohled umělecké dílo a je velkou dominantou HDčka. Naskakuje na první škubnutí a jeho zvuk je majestátní. Vibruje celou motorkou a já mám naježené chlupy až na zadku. Jeho zvuk je hutný a respekt vzbuzující, ale zároveň se nejedná o úplně extrémní praskot. Prostě ideální level pro vás i pro okolí. Nikoho rozhodně nebudete štvát ostrým vybuchováním a své okolí spíš příjemně naladíte klasickou hudbou chopperu. Nejsem úplně zastáncem řvoucích výfuků a tady jsem si celý den vážně jen liboval. Koncovky navíc oplývají mraky chromu, jsou tvarově krásné a kombinace jejich odsazeného zakončení je prostě super.
Řadím za jedna a rychlost zaskakuje s klasickým Harelyím lupnutím. Spojka je trochu tužší, ale při její velikosti dosahující téměř automobilových rozměrů se to dá pochopit. Ovladatelnost na místě je velmi dobrá. Pár kilo navíc je samozřejmě znát, ale zažil jsem mnohem horší stroje, kdy jsem měl z otáčení na parkovišti vyloženě trauma. Jakmile se Heritage rozjede, váha zmizí a o kilech navíc už nevíte vůbec nic. Zátah je doslova mamutí a já jsem rád, že je sedlo za zadkem posazené nahoru a já nemusím vlát za řídítky. Nemusím motor vytáčet do závratných výšin a kolem 3000 už řadím. Nemá moc význam motor točit výš, protože tam už nárůst výkonu stejně takový není, z výfuků už se neline tak boží zvuk a ani pro okolí už nevypadáte jako někdo, kdo to má v hlavě srovnané. Řazení je opravdu chlapskou záležitostí a Haryk vyloženě vyžaduje poměrně surové řazení. Jinak s vámi kamarád nebude. Rychlosti zapadají přesně a lupanec s každým přeřazením není s přibývající rychlostí skoro slyšet. Jde jen o zvyk prvních pár kilometrů. Jediné, co mi na motorce vadilo, bylo řazení neutrálu. Při stání na semaforu jsem se snažil vyřadit z jedničky a lup dvojka. Dobře zkusíme to opačně z dvojky na neutrál a lup jednička. Ať jsem se snažil najít neutrál všemi možnými způsoby, nakonec jsem to po několika pokusech vzdal a zůstal stát na červené se zmáčknutou spojkou.
Po pár kilometrech se dostávám na dálnici. HDčko velmi ochotně akceleruje, dává na odiv svůj mamutí krouťák a kolem 160 km/h se mnou už turbulence začínají pohazovat do stran a motorce i mě se to přestává líbit. Začínám zpomalovat. Nápor větru se kolem 130 km/h razantně snižuje a já zjišťuji, že tohle jsou jeho vody. Na kochačku je 130 stejně moc a jedná se jen o nejnutnější přesun po dálnici. Jeho rybníčkem jsou okresky a tady je rozhodně tím nejzkušenějším sumcem. Rychlost kolem 90-100 km/h je balzám na duši. Podvozek je krásně měkoučký, záplaty a výmoly na nižších třídách silnic můžete úplně ignorovat a skutečně se můžete v pohodlí vydat i do těch nejzapadlejších končin s těmi nejhoršími silnicemi. Plotny vypadají poměrně nízko, ale pokud pojedete normálně, není to žádný problém. Já jsem si v zatáčce škrtnul jen párkrát a to ještě většinou na nerovné silnici, kdy zrovna podvozek propružil dolů. Brzdy zvládají motorku s přehledem a ani jednou jsem neměl problém v účinnosti. Hodně mě potěšilo sedlo, které je opravdu krásně pohodlné a celodenní ježdění bylo prostě za odměnu.
Nejezdil jsem na moc motorkách, ze kterých bych slezl po celém dni a další ráno bych měl chuť jezdit zase. U H-D Heritage Classic je to ale jinak. Bavil mě úplně každý den, po celý testovací týden a objevil jsem místa, kterých jsem si dříve ani nevšiml. Nejen že jízda byla naprosto pohodová a stylová, ale ještě jsem pár lidem kolem vykouzlil úsměv na rtech, což bylo tou největší odměnou. Ani se nedivím. Vidět takový skvost a ještě v téhle barvě na silnici, taky bych se neubránil obdivu.
« Test Mercedes-Benz GLC 220d 4Matic Nová Škoda Octavia G-TEC nabízí pohon na zemní plyn »
