Test Škoda Superb iV Laurin&Klement
Kvůli stále přísnějším emisním limitům už automobilkám pomalu docházejí nápady, jak prodloužit život spalovacím motorům. V podstatě zbývá poslední možnost, jak splnit normy: tou je elektrifikace. A zatímco na úplnou elektrifikaci všech modelů si ještě nějaký ten pátek počkáme, ta částečná se od tohoto roku bude týkat v podstatě všech modelů všech automobilek. Škoda není výjimkou, a představuje první verzi Superbu, která dosáhla na „elkové“ značky. Tou je model iV, který kombinuje elektromotor a běžný spalovací čtyřválec. Může takové řešení nahradit léty ověřený diesel? Ano … a ne. V podstatě obě odpovědi jsou stejně tak správně, jako i špatně.
Superb (stále ještě nedávno) prodělal facelift, který byl poměrně rozsáhlý. Upraveny byly světla (poprvé Matrix LED), maska i celý přední nárazník, a už tak povedené auto se povedlo příjemně omladit. Díky nové tváři působí Superb daleko sebevědoměji. Změny v zadní části se nesly v podobném duchu. Největší změnou jsou zmíněná přepracovaná LED světla, která nyní působí honosněji. Mezi další změny patří chromová linka přes celý kufr a taky chybějící znak na pátých dveřích – namísto něj je zde pouze nápis Š K O D A. Superb třetí generace byl od uvedení na trh opravdu pohledné auto, ale až díky faceliftu konečně působí tím správným důstojným zjevem, který koresponduje s jeho pověstí lidové limuzíny. V kombinaci s fantastickou barvou Emerald Green otočí nejednu hlavu, a i hierarchicky výš postavený koncernový brácha Passat musí vedle omlazené Škodovky sklonit hlavu.
Interiér poté svým krémovým čalouněním krásně doplňoval zelený lak, a společně tak vytvářely až téměř aristokratický nádech. Auto ve výbavě Laurin & Klement bylo samozřejmě nacpáno všemi výbavovými lahůdkami, takže šlo o opravdu velice příjemné místo, kde trávit svůj čas. Ale ani přesto, že šlo o nejušlechtilejší verzi výbavy, bych Superb neoznačil vyloženě za luxusní vůz. Spíš takový příjemně domácký. Vše působí velice draze a hezky, ale nemáte pocit, že si před nástupem musíte sundat boty. Zpracování a zvolené materiály jsou velice dobré. Líbí se mi především výplň dveří pošitá kůží. Celkově je interiér Superbu velice povedený a působí opravdu solidně.
Ergonomie je samozřejmě také velice povedená. Tady už se léta nic nemění – a ani není potřeba. Jedinou výtku mám k plně dotykovému ovládání infotainmentu. Senzorová tlačítka po straně nemají vibrační odezvu, ani mezi nimi není žádná drážka, takže prst se nemá čeho chytit a při každé operaci musíte oči na chvíli pustit z vozovky, abyste si nepomačkali něco, co nechcete. Samotný systém je vcelku svižný a logický, jen by se mi líbilo, kdyby se ubralo na barvičkách. Třeba Passat má prostředí graficky střídmější, tudíž tolik neruší.
Pochválit musím kožená sedadla. Jsou vyhřívaná i odvětrávaná a naprosto ukázkově drží tělo. Výrazné boční vedení zabraňuje pohybu v zatáčkách, ale nijak netlačí. Sedadla výtečně podepírají, takže ani po téměř pětisetkilometrové cestě jsem nebyl nikde otlačený, ani jsem neměl žádnou větší potřebu se protáhnout. Snad jen kdyby se dala spustit trochu víc k zemi, takhle z auta trochu trčím. Nicméně na místo si rozhodně nemohu stěžovat – jen mám rád, když jsem v autě trochu zapadlý. Velice dobrý je také výhled z vozu, ale nakonec si neodpustím jednu malou výtku. Tou je volant. Ano, má ideální průměr, dobře se drží a nenajdete na něm žádné hloupé zploštění, jen je škoda, že Superb nemá svůj vlastní – alespoň pro verzi Laurin & Klement. Vždyť stejný najdete i ve Fabii. Je to detail, ale právě detaily dělají v této kategorii největší rozdíly.
Zadní sedadla, královská disciplína Superbu již od první generace. Tolik místa před koleny nenabídne ani BMW 7, ani Mercedes třídy S. Taky mě potěšil fakt, že Škoda naslouchala kritice a zadní sedadla výrazně vylepšila. Druhé generaci byl vyčítán krátký sedák, který i přes velký prostor pro nohy dělal z dlouhých cest utrpení. V aktuální generaci je sedák již dostatečně dlouhý, sedadla příjemně drží tělo, a i se svými 190 centimetry nemám problém v žádném směru. Sedadla jsou samozřejmě vyhřívaná. Z auta je cítit velké zaměření právě na zadní místa. V oknech jsou roletky, najdete zde USB C konektory (klasické USB je pouze vepředu) i plnohodnotnou 230V zásuvku. Sedí se zde opravdu dobře a vím, že to hodně lidí neslýchá rádo, ale v žádném jiném autě této kategorie se nebudete tolik cítit jako v opravdové limuzíně. Zavazadlový prostor poté trochu utrpěl zástavbou baterie, a přišel o 140 litrů obejmu. I tak nabízí Superb iV slušných 485 litrů. Baterii musela ustoupit také nádrž, ta nyní nabízí o 15 litrů méně, tedy 50 litrů.
O pohon „půl-elektrického“ Superbu se stará dvojice motorů. Tím hlavním je přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,4 litru a výkonu 115 kW a 250 Nm. Sekunduje mu elektromotor integrovaný do převodovky s výkonem 85 kW a 330 Nm. Jak nás již Japonské automobilky naučily, výkony se nedají jednoduše sečíst. Systémový výkon soustavy je tak 160 kW a 400 Nm, což stačí 1750 kilogramů vážícímu vozu ke sprintu na stovku za 7,7 sekundy a maximální rychlosti 224 kilometrů za hodinu. Zelený tedy je, pomalý rozhodně ne. Šťávu do systému dodává vzadu umístěná baterie o kapacitě 13 kWh (využitelných 10,3 kWh), která váží 135 kilogramů.
Dle tabulek by měl Superb zvládnout až 63 „bezemisních“ kilometrů, v reálu se maximum pohybuje těsně nad padesáti – což spoustě lidí stačí na celý týden dojíždění do práce. Baterii lze dobít několika způsoby. Buď z wall boxu, kde vám to zabere nějaké 3 hodiny, nebo z domácí sítě kde si pak počkáte asi o 2 hodiny déle. Palubní nabíječka má výkon 3,6 kW. Auto se samozřejmě lehce dobíjí i rekuperací. Také ale existuje možnost, že auto necháte pouze dobíjet jízdou – nebude tak využívat elektromotor, a začne sbírat odpadní teplo a ukládat ho v podobě energie. V takovém režimu ale veškerá práce zbyde na čtyřválci, a počítejte, že to poznáte na spotřebě, která stoupne asi o 30%.
Soustava poskytuje spoustu výkonu, a díky tomu z elektromotoru -tedy okamžitě dostupnému – má také skvělou pružnost: i odjezdy z křižovatek jsou velice efektivní. Elektrický člen v podstatě vygumoval prodlevu motoru a převodovky, a pocitově je tak iV svižnější než dvoulitrový diesel. O přenos výkonu na kola se stará šestistupňový automat, ke kterému asi nemám výtky – prostě dělá svojí práci a nemá žádnou potřebu vám o tom dát vědět. To, že se vozíte na vlně elektřiny, ještě přidává Superbu na důstojnosti. Jízda je sametová a tichá. Nemusíte se ani bát, když vám dojdou baterie. Pak přechází auto do režimu hybridu, a funguje v podstatě jako každá běžná Toyota – až na absenci planetové převodovky. Ostatně od úrovně nabití akumulátoru se také odvíjí spotřeba. Když jsem jezdil s nabitou baterií, dařilo se mi po městě jezdit pod 2,5 litru na 100 kilometrů (motor se tu a tam zapne i v elektrickém režimu), mimo město jsem se poté pohyboval kolem 5,5 litru.
Když jsem vůz používal v čistě hybridním režimu, jezdil jsem město na hranici 4 litrů, mimoměstská dobrodružství si poté řekla o 6,5 litru. Posledně zmíněné spotřeby jsem dosáhl při cestě, kdy v autě byly 3 kusy člověka o celkové hmotnosti přes 300 kilo (nejsme žádná ořezávátka). Cesta měla téměř 500 kilometrů, v poměru 60/30/10 – dálnice/okresky/město. Spotřeba tak není špatná, ale mimo městské pojíždění ani nikterak zázračná. Běžný diesel umí o trochu méně a základní 1,5 TSI umí v podstatě to samé. Při základní ceně o 17 tisíc vyšší než diesel a asi o 150 tisíc vyšší než benzínový základ si tedy musíte předem udělat jasno, která verze vám přinese největší užitek.
Pokud pro vás auto slouží jako dělník, diesel bude stále nejlepší volba. Pokud jezdíte spíš kolem komína, a dlouhé cesty se vás týkají pouze párkrát za rok, může vám dobře posloužit základní benzín. Z výhod PHEV verze bude těžit především ten, kdo tráví hodně času ve městě, nebo dojížděním. V takovém případě pro vás bude auto extrémně úsporné, a v Praze nebudete muset řešit modré zóny. Díky elektrickým značkám také nemusíte kupovat dálniční známku, což samo o sobě ušetří spoustu peněz. Před nákupem je ale opravdu důležité dát si fakta vedle sebe. Protože Superb iV může být velice výhodný, i velice nevýhodný zároveň.
No, a jak Superb jezdí jsem si nechal až na úplný závěr. Proč? Asi to pro vás bude šok, ale jezdí úplně stejně, jako kterýkoliv jiný. Se vším dobrým i špatným, co k tomu patří. Čeká vás tedy především klidná, ničím nerušená plavba ve velice dobře odhlučněné kabině. Jediná obava pramenila z vyšší hmotnosti. Plug-in hybridní provedení je totiž nejtěžší ze všech nabízených variant. Oproti základu přibralo téměř čtvrt tuny a oproti dieselu s pohonem všech kol – který mimochodem pro verzi iV není dostupný – je stále o nějakých 100 kilogramů těžší.
Naštěstí se obavy velice rychle rozplynuly. Přidaná váha se nijak negativně neprojevila na tlumení nerovností, a v zatáčkách oproti dieselu také není znát rozdíl. Nejlehčí patnáctistovka je sice agilnější a na předku jistější, ale jinak se není potřeba hmotnosti bát. Superb je stále výtečný společník na každou cestu. Podvozek je naladěn do pohody a maximálního komfortu. I když mu v zatáčkách jistota nechybí a téměř vůbec netrpí na náklony karoserie, je z něj cítit, že nejlépe se cítí v klidném tempu. Když přistoupíte na jeho hru a nebudete ho zbytečně tlačit do něčeho, k čemu nebyl stvořený, tak v něm najdete až nečekaně příjemného parťáka. Ba dokonce si myslím, že Superb není tak snadné si oblíbit na první dobrou. Čím víc času v něm strávíte, tím víc si uvědomíte, jak je to po všech stránkách povedené auto. Ve výbavě Laurin & Klement se dá hovořit o ukázkovém lidovém luxusu, a já se vlastně ani nedivím, proč si majitelé své Superby tak moc oblíbili.
Škoda Superb třetí generace je po čertech povedené auto. Poté, co prodělalo facelift je ještě o kousek lepší a sebevědomější. Výtečnému vnitřnímu prostoru sekunduje velice dobrý jízdní komfort a skvělá výbava. Pokud jde o verzi iV, musím říct, že na první dobrou udělala Škoda výtečnou práci. To ale neznamená, že všichni musí sešrotoval diesely a běžet pro „áj-ví“. Tohle auto totiž může pro jednu skupinu lidí fungovat výtečně, zatímco pro druhou vůbec. Rozhodně má svoje místo v nabídce automobilky, ale není pro každého. Jeho pořízení je potřeba správně rozmyslet. A upřímně, ani bych tak neřešil uhlíkovou stopu jako to, jestli vám dokáže ušetřit nějaké peníze. A proto si netroufnu plošně Superb iV doporučit. Dokud si nedosadíte jeho vlastnosti do rovnice vlastního života, může být stejně tak dobrý, jako špatný.
Škoda Superb iV je plug-in hybridní prvotina automobilky, a hned povedená. K tradičním vlastnostem Superbu přidává moderní pohonné ústrojí, které potěší Bruselského byrokrata i koncového zákazníka. Před jeho pořízením je ale potřeba udělat si pořádek v tom, k čemu vám vlastně bude sloužit.
Plusy
– Design
– Zpracování
– Komfort
– Spotřeba
Minusy
– Vyšší posaz
– Zmenšený kufr
« Test Volkswagen T-Roc R Češi si letos raději kvůli dovolené pořídí automobil, než letenky »
