Test Opel Astra ST 1.5 dCTI
Opel Astra se nabízí již v sedmé generaci, která nedávno prošla faceliftem. Patří mezi stálice nižší střední třídy, ale aktuálně se nabízí pouze s tříválci – a to i v případě testované dieselové patnáctistovky. Může takové spojení fungovat, nebo to bude jízda první třídou do propadliště dějin?
Na první pohled není Astra žádná královna krásy. Je to prostě příjemně vyhlížející, obyčejné auto. Což ode mne dnes uslyšíte vícekrát. Máloco na trhu totiž tak dobře vystihuje výraz „obyčejné auto“ jako právě Astra. A teď to rozhodně nemyslím jako urážku, ona totiž dělá z normálu vysoký standard. Jejímu neurážlivému vzhledu dominují Matrixová světla IntelliLux (která umí obsvicovat objekty na vozovce) a klínovitý tvar přídě. Jako každý jiný hatchback, který je přetvořen na kombi, vypadá auto jako by mělo malý batůžek, jehož plochu se Opel snaží rozbít alespoň chromovou linkou. Karoserie Astry se ale honosí výtečnou aerodynamikou, a se součinitelem odporu vzduchu Cx0,25 patří k nejlepším ve třídě.
Aktuální generace Astry byla představena již před pěti lety, a uvnitř je to trochu znát. Někde se stáří projevuje pozitivně – jako v případě absence trčícího tabletu. Na jiných místech už by to zasloužilo trochu „uklidit“. Například jen samotná konzole ovládání klimatizace má 16 tlačítek. Já osobně patřím mezi velké zastánce tlačítek, ale tohle už by sneslo trochu učesat. Jinak je interiér příjemné místo se solidním zpracováním, kde převládají kvalitní materiály, byť na některých místech lze najít levnější tvrdší plast – ale to je v této kategorii zcela běžný jev.
Velice dobře je na tom Astra s vnitřním prostorem. Se svými 190 centimetry mám ve všech směrech téměř přebytek místa, z auta je výborně vidět a pochválit musím především špičková anatomická sedadla s certifikátem AGR. Nejsou moc trvá, ani moc měkká, tělo drží přesně tam, kde mají, a sebedelší cesta v nich není problém. Zamrzí snad jen absence nějaké rozumné odkládací přihrádky na mobil.
Skrze obrazovku k vám promlouvá infotainment IntelliLink, který mě téměř šokoval svojí rychlostí. Tak bleskové rychlosti odezvy se dočkáte leda u prémiových výrobců nebo Tesly. Navíc systém vypadá moderně a jeho ovládání je logické. Kéž by jej PSA adoptovalo do všech svých modelů… Pravdou bohužel je, že postup bude opačný, a Opel časem dostane o poznání pomalejší a horší francouzský infotainment, škoda. Další displej naleznete v kapličce přístrojů, kde se o práci dělí středový displej a tradiční analogové ukazatele. Zobrazované informace jsou přehledné a ovládání snadné. Systém sice není tak komplexní, jako ten u vozů koncernu Volkswagen, ale svoji práci odvádí dobře. Velice si cením, že Opel krom běžných informací dává řidiči přehled také o teplotě oleje. Životně důležitý údaj, o který se kolikrát nepodělí ani výrobci sportovních vozů.
Na zadních sedadlech pak najde dostatek místa asi každý. Před nohama mi zbylo dost i na to, abych si dal nohu přes nohu, a nad hlavou byla rezerva víc, než dostatečná. Navíc je zadní lavice dobře tvarovaná, takže ani dlouhá cesta dvou dospělých zde nebude problém. Jako správný kombík také Astra nabídne skvělou přepravní kapacitu. Kufr pojme v základu 540 litrů, po sklopení sedadel dokonce 1630.
Snad jedinou výtku k životu uvnitř schytá šíleně silná klimatizace. Pravděpodobně také pozůstatek americké nadvlády. Bylo jedno, jak jsem jí nastavil, pokaždé jsem si připadal jak v mrazáku. A to i v případě, že jsem klimatizaci nastavil na o dva stupně vyšší teplotu, než byla venkovní. Tady se vám nákup opravdu nezkazí. Ani kdybyste nakoupili 2000 kilometrů od domova.
Teď ale konečně k tomu nejdůležitějšímu. Tím je motor. S tříválci pod kapotou už jsem se tak nějak smířili. Dlouhodobé zkušenosti navíc ukazují, že tato konfigurace nemusí nutně znamenat krátkou životnost. Jenže tříválec u vznětového motoru je na našem trhu něco ojedinělého. Naštěstí se nejedná o žádný downsizing. Každý válec má objem půl litru, takže jde o patnáctistovku (pouze o deci méně, než o končícího čtyřválce). Výkon je pak slušných 90 kW a 300 Nm dostupných od 1750 otáček. Astra Sports Tourer není žádný cvalík, váží pouze 1320 kilogramů, takže na nedostatek výkonu si určitě nelze stěžovat. Stovky dosáhne za 10,5 sekundy a v rozletu se zastaví až daleko za hranicí dvou set kilometrů v hodině.
Tolik k papírovým hodnotám. Jenže papír toho snese dost. Jak se motor chová v reálném světě? No, při studeném startu je poměrně těžké obhajovat rozhodnutí zbavit se jednoho válce. Motor naskočí s výrazným otřesem a ustálí se na ne zrovna lichotivém volnoběhu. To ovšem platí jen dokud jste venku. Interiér totiž platí za výborně odhlučněný, a dunění studeného motoru sem doléhá pouze vzdáleně, až po pár metrech prakticky úplně zmizí. Pocitově jsem uvnitř motor vnímal méně, než koncernovou klasiku 2.0 TDI.
Co mi ale udělalo největší radost je fakt, že zde nejsou ani stopy po vibracích. Motor vrní klidně a kultivovaně. Za jízdy je motor příjemně klidný a dostatečně pružný. Tříválce se totiž projevují živějším projevem v nízkých otáčkách, a především se motor také rychleji zahřeje. Do jisté míry tak tato konfigurace eliminuje jednu ze slabin dieselů – nechuť ke krátkých jízdám. Celkově mi motor přišel povedený a chybějící válec mi rozhodně nedělal těžké spaní. V mém případě byla jednotka spojena s manuální šestipňovou převodovkou. Ta má přesné (i když trochu delší) dráhy a s motorem si rozumí dobře. Jen má delší rychlosti, a při rozjezdech se tak nesmíte bát dát motoru trochu „napít“. Při klidné jízdě nebyl problém jezdit kolem 4 litrů, a ani ve městě spotřeba nepřelezla číslici 6.
Pokud jde o jízdu, tak v sobě Astra nezapře svoje americké kořeny. Je to totiž rozený cesťák se zálibou v komfortu. Už samotná převodovka dává tušit o cestovních choutkách. Jednotlivé rychlosti jsou totiž velice dlouhé, a vy se tak moc nenařadíte. S trojkou si vystačíte celý den při ježdění po městě, čtyřka vám bez problémů vystačí do devadesátky a při dálniční stotřicítce se motor převaluje na šestku jen těsně nad dvěma tisíci otáček. Podvozek volí podobně ležérní přístup k životu. Přes nerovnosti se jen tak přelívá, o těch krátkých se ani nebude obtěžovat vás informovat. Je opravdu příjemné svézt se v autě, které ví, kde je jeho místo a nehraje si na žádné pseudo sportování (byť název je trochu zavádějící).
Astra je, a chce být, hlavně příjemným rodinným společníkem a nestydí se za to. Díky aerodynamicky chytře řešené karoserie ladně klouže vzduchem, na dálnici neruší hlukem větru, a kilometry vám tak ubíhají úplně netušeně. Když z dálnice sjedete, asi z vás Astra nebude ždímat emoce, ale rozhodně v ní budete mít velkou důvěru. Díky tuhé karoserii se měkčí ladění tlumičů neprojevuje nijak negativně na jízdní stabilitě v zatáčkách. Auto se nijak výrazně nenaklání, a podvozku nedělá problém držet všechna kola v kontaktu s vozovkou. Jízda je tak na první pohled nudná, ale opravdu efektivní. Díky lehce gumovému řízení budete mít pocit, že auto dělá opravdu hodně věcí samo. Vůbec se totiž neobtěžuje informovat vás o dění pod koly. Prostě jen jedete, a za hodinu, dvě, tři, nebo deset jste na místě, a divíte se, jak vám to pěkně uteklo.
Opel Astra ST je auto. Kdybych na začátku napsal takovou větu, v podstatě byste se dozvěděli vše, co potřebujete. Není nijak emotivní, není ani nijak extra zajímavá, jen prostě sakra příjemná. Podvozek je jak peřinka, moderní výbavou nešetří, je v ní místa na rozdávání a s tříválcovým dieselem se žije opravdu dobře – navíc nemá moc velký apetit. A tohle jsou ty hlavní aspekty, které auto prodávají. My novináři se sice můžeme rozplývat nad tím a oním řešením podvozku, nad tím jak to a to auto umí předat zpětnou vazbu a jaký má nadupaný motor. Pravdu ale je, že naprostá většina lidí hledá auto jako sluhu, který bude dělat to, co chtějí, a na oplátku bude chtít maximálně jednou za čas vyměnit olej. A z toho pohledu je nová Astra prostě dobrá. Nic víc, nic míň. Opel si jí cení minimálně na 485 tisíc, v případě testované verze o necelých 100 tisíc víc. Ať je jaká je, pro mne bude vždy symbolem obyčejného (v dobrém) auta, a jedním z prvních adeptů na odpověď, až za mnou zase někdo přijde s otázkou „Hele, a co ty by sis koupil jako normální auto?“.
Opel Astra ST je ideál rodinného cestování. Místa je v ní požehnaně, nový tříválcový diesel je úsporný a až překvapivě příjemný, a podvozek je ukázkově komfortní. Pokud rádi cestujete, tohle může být odpověď na vaše otázky.
Plusy
– Komfort
– Nízká spotřeba
– Praktičnost
– Vnitřní prostor
Minusy
– Příliš silná klimatizace
– Málo odkládacích ploch
« Test legendy Dodge Viper SRT-10 Test ojetiny Škoda Octavi Kombi 2.0 TDi 4×4 »
