Koupě ojetého vozu bez důkladné kontroly technického stavu je riziková
Kontrola technického stavu patří mezi stěžejní momenty při výběru ojetého vozu. Zákazník musí mít vždy na paměti, že kupuje již použitý produkt, u kterého samozřejmě platí, že z drtivé většiny není garantované navrácení peněz. To platí dvojnásob, pokud kupující pořizuje auto takzvaně „z ulice“. Kupující má totiž jen minimum možností, kde a jak si konkrétní fakta ověřit. Oproti tomu profesionální prodejci mají pro výkup přesně definovaný postup. Co vše lze zkontrolovat u ojetiny, aniž by zájemce musel s vozem na zvedák?
Fyzických vad může mít ojeté vozidlo vzhledem k počtu součástek, ze kterých se skládá, celou řadu. I bez toho, aby měl kupující možnost najet s autem na zvedák, může prověřit už pouhým okem mnoho aspektů. „Soukromí inzerenti a malé autobazary mají často jen velmi omezené možnosti, jak kupujícímu zprostředkovat kvalitní ojetý vůz. Právě na to často čeští řidiči u čerstvě pořízených ojetin doplácejí,“ popisuje náročnost procesu výkupu ojetiny Karolína Topolová, generální ředitelka a předsedkyně představenstva AURES Holdings, provozovatele sítě autocenter AAA AUTO a dodává: „Kvalitně nastavené výkupní procesy, dostatečné technické zázemí ale i velký důraz na odbornost výkupních techniků jsou nezbytným předpokladem pro obchod s ojetými auty.“
Barvu laku se doporučuje zkontrolovat lakoměrkou a vizuálně za denního světla nebo pod zářivkami, a to na všech dílech karoserie. Je třeba všímat si broušení tmelicích a kitovacích hmot pod lakem a drobných nesrovnalostí. Pozornost je rovněž dobré věnovat okolí světel, směrových světel a těsnění oken. Důvodem oprav a přelakování částí karoserie může být často i koroze, pozor tedy na všechny odloupávající se a drolící se části laku.
Důkladnou kontrolou by měly projít i originální spoje karoserie. Po opravě totiž většinou není možné uvést je do původního stavu, tmel je hrbolatý, nepravidelný a často je proveden z jiného materiálu. Nezapomeňte otevřít i zavazadlový prostor. Spoje jsou strojové, proto by mělo být vše symetrické.
Velké riziko může představovat elektrické vybavení vozu. Pečlivě proto kontrolujte i základní fungování, např. zda svítí všechna světla, a to včetně brzdových a směrových. Elektrické ovládání okének musí být plynulé a bez rušivých zvuků. Klimatizaci vyzkoušejte i za jízdy, nejen s nastartovaným motorem na místě.
U pneumatik a náprav by měl „sedět“ směr vozu v podstatě perfektně. Jakýkoliv atypický odklon kol je podezřelý. V důsledku toho se nepravidelně sjíždějí pneumatiky, což ohrožuje bezpečnost pasažérů.
Nejdůležitější pasáží při technické kontrole vozu je motor. Ten by měl být čistý a suchý, bez viditelného prosakování oleje, špatných svárů a šroubů. Naskočit by měl napoprvé. Soustřeďte se na jeho chod. Nechte ho běžet na volnoběh a poslouchejte, zda se neozývají neobvyklé zvuky (klepání, škubání). Motor by měl držet stejnou úroveň otáček bez znatelného kolísání.
Další oblastí kontroly jsou případné odlišnosti reálného stavu vozu od zápisu ve velkém technickém průkazu, jako jsou nehomologované ochranné rámy na masce, odlišné ET (zális) kol, jiná světla, neschválené folie proti slunci apod. Nechtěný je i tunning a chiptunning, které snižují prodejnost vozu a tím jeho hodnotu.
« Vyzrát na kuny a hlodavce v motorovém prostoru není jednoduché Stát chystá přísnější kontroly seniorů za volantem »
