Test Honda HR-V Sport 1,5 VTEC Turbo M/T
Honda HR-V je takové roztomilé vajíčko, které splňuje v podstatě všechny atributy moderního crossoveru – je hezká, dobře jezdí, nabízí chytrá řešení a solidní vnitřní prostor. A ve světě se jí také výborně daří. U nás jsou její prodeje ale spíš průměrné. Honda chce oživit zájem o auto příchodem vrcholné verze Sport, která se mi konečně dostává do rukou v té správné konfiguraci – s manuální převodovkou.
Rozeznat verzi Sport od té běžné vůbec není těžké. Automobilka malý crossover vybavila armádou individualizačních prvků, díky kterým je na první pohled jasné, že před vámi stojí nejvyšší specifikace. Výrazné přední lipy, nástavce prahů, rozměrné křídlo a dvojice koncovek výfuků dodaly kulaťoučkému autíčku notnou dávku sebevědomí, a v kombinaci s kovově šedou barvou se jedná o opravdu pohledný kus auta. Snad jen bez těch černých kol bych se obešel. Velice pěkný detail jsou rafinovaně maskované zadní dveře. Klika je ukryta ve sloupku a díky pověstnému Japonskému zpracování jsou k sobě jednotlivé díly sešroubovány s takovou precizností, že si sotva všimnete spáry dveří. HR-V tak vypadá téměř jako kupé, a okatě tak odkazuje na svojí první legendární generaci, která se jako kupé skutečně prodávala.
Otevření dveří odkryje sympatický interiér. Honda chytře schovala co šlo pod kůži (mimochodem tento odstín se mi opravdu líbí), a dodala tak vnitřku prémiový nádech. Celá středová konzole je natočena na řidiče ke kterému promlouvá skrze dotykovou obrazovku stařičký Android čtvrté generace. Operační systém je vážně špatný a nemá cenu se tu o něm bavit, prostě si připojte telefon a využijte plné podpory Apple Carplay, nebo Android auto. Myslím, že s příchodem této platformy už Honda na vývoj vlastního systému rezignovala. Asi to není vyloženě špatně – váš smartphone bude nejspíš vždy o krok napřed před automobilovými infotainmenty. Hned pod displejem je panel klimatizace, který je celý dotykový ale díky velkým tlačítkům se ovládá dobře a i přes svoje lesklé provedení překvapivě dobře odolává opatlávání.
Co už moc patlání neodolá, je středový tunel vznášející se mezi řidičem a spolujezdcem. Řešení je to velice elegantní, vzdáleně připomínající aktuální NSX, ale má taky své nevýhody. Například si není kam dát telefon. Ten musí být v kapsách po straně tunelu, kde na něj nevidíte. Asi to není až takové drama, ale pokud trpíte jako většina populace nomofobií, nebude to pro vás dvakrát pohodlné. Další pižkou na kráse jsou budíky. Je škoda, že Honda nepoužila digitální štít ze Civicu. Běžné analogové přístroje v kombinaci s monochromatickým palubním počítačem působí trochu archaicky, a vcelku bych ocenil také bezklíčový přístup.
Celkově je ale interiér skutečně povedený a díky dobře zvoleným materiálům a skvělému zpracování je to opravdu příjemné místo. Skvěle se zde také pracovalo s prostorem. I přesto, že je HR-V dlouhé pouze 4,3 metru nabízí nečekaně prostoru vzadu. Před koleny mi zbývá ještě alespoň 15 centimetrů a ani na místo nad hlavou si nemůžu stěžovat. Na kufr zbylo skvělý 448 litrů a díky chytrému řešení sklápění sedadel, kdy se sedák „zasune“ do podlahy vznikne absolutně rovná ložná plocha a objem se zvětší na 1533 litrů. HR-V tak může zcela bez problémů složit i jako rodinné auto, které nabídne dostatek prostoru i přepravní kapacity a díky rozumným rozměrům skvělou manévrovatelnost.
Pod kapotou se nachází dobře známý přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,5 litru a výkonu 134 kW a 240 Nm- manuál má 20 Nm k dobru oproti CVT. Při váze vozu kolem 1,4 tuny to stačí ke sprintu na stovku za 7,8 sekundy. Bez dlouhých řečí – mám tento motor rád. Je ukázkově kultivovaný, má příjemný zvuk a s chutí se vytáčí. Hnát se celým spektrem otáčkoměru má navíc smysl, protože výkon s narůstajícími otáčkami příjemně graduje. Vím, že zarytí fandové značky mu nemůžou odpustit přeplňování, ale automobilce se i přes přítomnost turba povedlo této jednotce vtisknout její DNA. Na rozdíl od atmosférických předků motoru nechybí síla ani v nízkých otáčkách a má velice silný střed.
Mezi malými motory rozhodně patří k nejlepším. Skvěle je na tom motor také se spotřebou a absolutně maže potřebu dieselu. I ve městě se s ním dá držet na sedmi litrech a při dlouhých cestách se dá dostat pod šest litrů na sto kilometrů. Konečně jsem si také mohl HR-V vyzkoušet s tou správnou převodovkou. Nedávno jsem testoval verzi s CVT a právě převodovka byla jediná část auta, kterou jsem kritizoval. Hondě by se mělo zakázat vyrábět cokoliv jiného, než manuály, protože jejich skříně jsou absolutně skvostné a potěší každého fandu do řízení. Šestikvalt je doslova hodinářská práce. Všechny rychlosti zapadají s milimetrovou přesností, pohyb v kulise je nádherně mechanicky vymezen a ke změně rychlosti stačí jen několikacentimetrový pohyb zápěstím. Řazení v tomto autě je prostě slast, a samotné sladění převodoky s motorem je také výtečné. Honda by mohla pořádat workshopy pro ostatní automobilky na téma manuálů. Díky manuální převodovce máte konečně celé auto pod svojí kontrolou a přídomek Sport začíná dávat daleko lepší smysl.
Převodovka byl poslední dílek skládačky ke skvělému motoru a podvozku. Na tom totiž Honda také usilovně pracovala. Na obou nápravách nalezneme něco, co automobilka nazývá „performace dumper“ a jedná se o podobné řešení, jako u superbiků. Je to jakýsi malý tlumič, který reaguje na vibrace karoserie a tlumí je. Auto se tak stává stabilnějším a neprovokuje ESP, které vám poté nemá tolik potřebu mluvit do řízení. Reálný přínos této technologie je opravdu těžké posoudit, ale auto je v oblouku ukázkově stabilní a můžete si s ním dovolit to, co s málo čím v dané kategorii.
Další vychytávkou jsou pasivně adaptivní tlumiče, u kterých sice nemůžete měnit tuhost pomocí tlačítka, ale sami přizpůsobují charakteristiku povrchu vozovky. Kouzlo spočívá v tom, že v každém tlumiči jsou dva pískty – jedem menší a druhý větší – kde ten menší pochytává drobné nerovnosti a ten větší se (logicky) stará o vetší výmoly. Výhodou tohoto řešení je, že auto je na špatném povrchu příjemně komfortní, ale v zatáčkách nepůsobí rozbředle. Díky dvojí charakteristice tlumičů také moc nemusíte řešit povrch, po kterém zrovna jedete.
Auto drží jako přilepené i na dost rozmlácené silnici a působí opravdu jistě. Předek auta je tak skvěle naladěn, že do zatáček se můžete vrhat v nepochopitelných rychlostech a nedočkáte se nedotáčivosti. Ta navíc přichází čitelně a dá se srovnat povolením plynu. Na kategorii crossoverů jezdí HR-V Sport opravdu špičkově a troufnu si říct, že co do zábavy za volantem nemá sobě rovného. Dobrou zprávou je to, že se inženýři nenechali až moc lákat rychlou jízdou a auto je opravdu příjemné i na dlouhé cestovaní. I bez deseti přednastavených režimů jízdy má malá Honda dvě naprosto rozdílné tváře a bude jen na vaší náladě, kterou z nich zrovna využijete.
A co za to? HR-V sport s manuálem začíná lehce pod 690 tisíc. V této ceně máte už v podstatě všechno od full led světlometů, tempomatu, vyhřívaných sedadel, protikolizního systému, automatických dálkových světel, parkovací kamery, a tak dále, a tak dále. Cenu si tak dokáže s přehledem obhájit. Za svoje peníze dostanete moderní crossover se vším všudy. Nabídne bohatý vnitřní prostor, skvělý motor a převodovku a jako bonus vás to všechno bude bavit. Kdo tohle nabídne?
Honda HR-V Sport je opravdu povedená. Nabídne spoustu prostoru, povedený motor, skvělou převodovku a vynikající jízdní vlastnosti. Na ostatní crossovery můžete zapomenout, tohle je ten jediný, který svět potřebuje.
Plusy
– Skvělý motor
– Výborný podvozek
– Jízdní vlastnosti
– Vnitřní prostor
– Výborný manuál
Mínusy
– Pomalý a nelogický infotainment
– Chybějící keyless přístup
« Test ojetiny KIA Cee’d 1,6 CRDi. Jedno z nejspolehlivějších aut z druhé ruky Platí nové změny v bodovém systému a sankcích »
