Test Kia Stinger GT 3,3 V6 AWD T-GDI. Němcům natruc
Byly doby, kdy byla Korejská auta cílem posměchu – nutno říct, že většinou oprávněného. Šlo o volné kreace na téma automobilu, které nevypadaly dobře, nejezdily dobře a dalo se na ně spolehnout asi jako na předpověď počasí. Byly to malé ostrůvky zoufalství, ke kterým s poslední nadějí pádlovali trosečníci topící se v bahně neprověřených ojetin. Jenže tahle doba je pryč. Korejské automobilky jsou ukázkou toho, jaké ovoce může přinést odhodlání nevzdat se a tvrdě makat. Dnes mají v každém segmentu auto, které nejen, že dobře vypadá a jezdí, ale také je sakra konkurenceschopné. A protože mají tyto firmy stále chuť dokazovat, co umí, tak se pustily do vod, kde by je nikdo nečekal. Začaly lovit v revíru Německé prémie. Jak se to povedlo, jsem zjišťoval za volantem nejsilnějšího Korejského vozu – Kia Stinger GT s dvakrát přeplňovaným šestiválcem.
A máme to tu. Auto z Koreje, které mě svým vzhledem posílá do kolem. Auto z Koreje, které mohu adorovat před svými přáteli bez toho, aby rozporovali mojí příčetnost. Stinger GT je vážně nádherný kus auta. Jedná se o majestátní Gran turismo se vším, co k tomu patří. Je na něm vidět, že si tvůrci opravdu věří a nechtějí se držet při zdi. Karoserie chytře prodává tvary, které musí udělat radost každému fandovi sportovních, svalnatých „GéTéček“. Až nečekaně rozkročená a placatá karoserie se výrazně rozšiřuje směrem k zádi takovým způsobem, že byste sotva čekali druhý pár dveří. Auto kombinuje agresivní příď s elegantní zadní částí. Právě vzadu se nachází asi jediný prvek, který mě na karoserii vyloženě ruší, a to červená odrazka zasahující hluboko do blatníku. Opravdu se jedná pouze o odrazku, a já nerozumím smyslu tohoto prvku. Dalším kontroverzním prvkem jsou všudy přítomné falešné nasávací otvory. Ale tady asi nelze vinit Kiu.
Stáli jste někdy poblíž moderního BMW, Audi, Mercedesu? Tam jste kolikrát rádi alespoň za skutečný výfuk – doba je taková. Stinger získává body k dobru alespoň tím, že koncovky výfuku a žábry pro odvod horkého vzduchu od brzd na předním blatníku jsou skutečné. Mně to rozhodně neodkáže zkazit radost z povedeného auta. Takovou třešničkou na dortu jsou krásná devatenáctipalcová kola, která vypadají, jak když mají centrální matici a ukrývají rudé třmeny brzd Brembo. Za co designéři rozhodně zaslouží pochvalu je to, že Stinger v sobě nese jasné DNA značky, ale zároveň vypadá jako prémiový produkt. Možná se to zdá jako hračka, ale vtisknout prvky značky, kterou lidé považují za levnou, do luxusního vozu není sranda a chválím za odvahu zachovat si tvář i v segmentu, kde se hraje na image daleko víc, než jinde.
Jelikož jsem od interiéru nečekal v podstatě nic, tak mohl pouze překvapit. Jsem realista a je mi jasné, že když je auto o skoro tři čtvrtě milionu levnější, než konkurenční BMW, nemůžu čekat stejnou kvalitu. Ale parta lidí kolem vývoje Stingeru nejspíš přibrala do týmu kouzelníka, protože interiér byl pro mě obrovské překvapení. Ale než se nacpu za volant, jdu zkusit zadní sedadla. U každého auta s karoserií čtyřdveřového kupé mě zajímá, jestli mají tyto místa vůbec smysl. Ve Stingeru mají. Místa je zde až nečekaně hodně, před koleny mám rezervu ještě slušných 15 centimetrů a světe div se, mám rezervu i nad hlavou. Samotná sedadla jsou také výtečná. Nenajdete zde obyčejnou lavici, ale dvě výrazně tvarovaná křesla, do kterých vám zapadne tělo a nádherně drží (prostřední sedadlo je pouze pro extrémně urgentní případy).
Také je dobře vidět ven, sedadla jsou vyhřívaná – zkrátka vše přesně tak, jak má být. Problém nastává s nastupováním, nebo vystupováním. Záď klesá dost výrazně a sedadla jsou hodně nízko. Připravte se tedy na pořádnou gymnastiku – při nastupování navíc dost překáží zadní sloupek, který zakrývá asi 10% sedadla (podívejte se do galerie), takže moje rada je jednoduchá. Zapomeňte na důstojnost, k autu si stoupněte zády a postě do něj spadněte, když už budete na místě, nebude si na co stěžovat. Konkurenční Volkswagen Arteon je na tom, bohužel, úplně stejně.
Nastupování dopředu se naštěstí obejde bez podobných eskapád. Sedačka se navíc po otevření dveří odsune, aby byl celý proces co nejsnažší. Nastupování asi nebude vyhovovat lidem s bolavými kyčlemi, protože se sedí opravdu hodně nízko, ale sedačky jsou skvělé. Výborně podpírají na všech místech, kde mají. Tělo drží dostatečně pevně na místě. Snad jen by mohly být o něco měkčí, ale u Korejských aut už jsem se s tím nějak naučil počítat. Samozřejmě jsou elektricky nastavitelné ve všech směrech, mají výhřev i odvětrávání a celodenní cesta v nich není žádný problém. Pochválit musím také samotnou pozici za volantem. Sedí se nízko, nohy máte natažené před sebe a volant (mimochodem také nastavitelný elektricky) přiražený blízko u těla, oči jsou v linii s kapotou a cítíte se příjemně zapojeni do děje.
Pracoviště řidiče je také nanejvýš příjemné místo. Na design palubní desky jsem si sice musel chvíli zvykat, ale po pár dnech jsem jí vstřebal a vše bylo v pořádku. Máte před sebou krásný malý volant se silným věncem, tradiční analogové budíky cejchované do 300 kilometrů v hodině, mezi kterými si našel místo velký displej palubního počítače se skvělým rozlišením. Skvěle zpracovaný je také plnohodnotný head-up displej, který si nic nezadá s řešením od BMW. Vše je po ruce, ergonomie je výborná a samotné zpracování je na prvotřídní úrovni. Kvalita materiálů a zpracování se směle může rovnat s prémiovou třídou.
Všechny materiály působí hodnotně, co šlo je potaženo kůží (a pozor, Kia použila dokonce kůži nappa!), hudba hraje ze špičkové soustavy Harman Kardon, jednotlivé díly jsou k sobě slícovány špičkově. Jestli vám někdo bude tvrdit, že Kia nemůže být stejně kvalitně zpracována jako BMW, nebo Audi, tak má možná pravdu, ale Stinger dosahuje při nejmenší 90-95% stejné úrovně, což mi přijde při této cenové hladině jako facka Němcům. Interiér za exteriérem opravdu v ničem nezaostává a cítím se zde skvěle. Samozřejmě zde najdeme všechny nejmodernější jízdní asistenty a prvky bezpečnosti.
Tím nejlepším ale na autě není to, jak vypadá, nebo jak se v něm sedí. Tím nejlepším je jeho srdce – a to dvakrát přeplňovaný šestiválec o objemu 3,3 litru. Motor produkuje 269 kW a 510 Nm dostupných už od 1300 otáček za minutu! Tato jednotka je tak potentní, že přes 1,8 tuny vážící kolos vystřelí na stovku kolem pěti sekund a zarazí ho až omezovač na 270 kilometrech v hodině (je vám jasné, proč je omezovač posunut o 20 kilometrů v hodině oproti Němcům). Motor má vskutku mamutí sílu a je zrovna vcelku jednou jakou rychlostí jedete, nebo kolik máte zrovna otáček. Každé seznámení plynu s podlahou odmění působivým zátahem doprovázeným lahodným zvukem „vé šestky“. Dynamika tohoto auta je něco, co mě udivovalo po celou dobu testu. Ať už šlo o sprinty z místa, nebo pružné zrychlení Kia předváděla zátah srovnatelný se sportovními vozy. Samotný motor je skvělý.
Nejvíc mu sedí střední otáčky, ale při výletu napříč otáčkoměrem umí výkon jemně gradovat, takže nepůsobí nijak tupě a pocitově vám svůj výkon dá opravdu ochutnat. Charakter motoru se může plynule měnit od jemné aristokratické demonstrace síly až po surovou, síru plivající bestii. Při běžné jízdě je ale motor sametový a chová se naprosto samozřejmě – to je něco, co ve čtyřválci nikdy nezažijete, a já jsem rád, že Korejci stále nabízí takové motory. Spojený je výhradně s osmistupňovým automatem vlastní konstrukce, který pro mě byl celkem překvapení. V ničem si nezadá s konkurencí. Při běžné jízdě pracuje tak delikátně, že změnu rychlostního stupně nezaznamená ani to necitlivější pozadí, naopak ve sportovním režimu umí „kopat“ téměř, jako sekvence. Logika i rychlost řazení je velice dobrá a na povely pádly reaguje vcelku slušně – díky obřímu točivému momentu ale není potřeba řadit zběsile nahoru a dolu. Po týdnu se apetit auta ustálil lehce nad 11 litry a to jsem velice často využíval jeho potenciál. Ve městě počítejte s něčím kolem 14 litrů, při dlouhých cestách se dá podívat i pod 10. Na takové auto zcela odpovídající hodnoty.
Podvozek zapadá do celé skládačky jako poslední dílek. Vše zmíněné výš by bylo k ničemu, když by Stinger nedokázal jako pořádné GT jezdit. Adaptivní podvozek má sice tužší nastavení, ale nikdy jsem se nedostal do situace, že bych si řekl, že je moc tvrdý. Je to přesně ten kompromis, který mám rád. Auto dokáže být plavné a komfortní, ale zároveň vás zcela neodřízne od dění pod koly. Dává vám stálý pocit jistoty a kontroly nad autem. Podvozek je samozřejmě adaptivní a v nastavení Sport+ už je to na denní ježdění trochu moc, ale pokud se před vámi otevře nádherná klikatá cesta, budete křičet blahem ve všech pádech Korejštiny.
Naštěstí se dá celé auto konfigurovat nezávisle, takže klidně můžete zvolit nejostřejší naladění motoru, ale nejměkčí nastavení podvozku, což vám dává absolutní svobodu v personalizaci vlastního jízdního stylu. Modelový rok 2019 se dočkal také jedné zásadní novinky. Tou jsou přítomnost samosvorného diferenciálu mezi zadními koly. To posouvá už tak skvělé jízdní vlastnosti ještě o kousek dál. Čtyřkolka preferující zadní nápravu vám v kombinaci se špérou opravdu vykouzlí úsměv na tváři. Při jízdě na okreskách je cítit, jak se celé auto opírá do zadku a je nádherně čitelné. Samozřejmě nečekejte hbitost hot hatchů – pořád se jedná o těžkou čtyřkolku, ale auto umí být opravdu zatraceně rychlé, a co je důležité – bude vás bavit! Výtečně je také nastaven posilovač. Řízení je příjemně tuhé a dokonce umí poskytnout i trochu informací od předních kol. O brzdění se starají čtyřpístkové brzdy Brembo na které je absolutní spoleh a celý kolos dokáží zastavit téměř na místě.
Jako správné GT musí umět Stinger také polykat kilometry na dálnici. Tady je auto naprosto ukázkově stabilní, ani rychlosti daleko nad 200 kilometrů v hodině mu nedělají problém a odhlučnění je také na skvělé úrovni. Ani nevíte, jak rád bych při psaní tohoto testu sedl do Stingeru a vydal se po vlastní ose na Francouzskou riviéru, užíval si dlouhé lány dálnic i horské průsmyky. Přesně tuhle touhu řídit ve vás správné GT má probouzet, a Stinger to umí dokonale.
Kia Stinger je auto, které by měl každý milovník benzínu oslavovat. Nabízí nadbytek výkonu, skvělý motor i zpracování. Jízdu v něm budete milovat a věřte nebo ne, ale otáčí se za ním kupa lidí. Je to možná poslední dostupné GT s pořádným motorem, tak kupujte, dokud jsou. Automobilka za něj chce 1,4 milionu, což je asi o 100 tisíc méně, než na co si Volkswagen cení dvoulitrový Arteon, a o téměř tři čtvrtě milionu méně, než za BMW 440i v odpovídající výbavě.
Kia Stinger GT je auto, které se mi nesmazatelně vrylo do paměti. Jedná se o naprosto ukázkové vysoce výkonné GT, které nabídne prémiovou kvalitu za velice neprémiovou cenu. Zahoďte předsudky a kupte si jedno, dokud to jde.
Plusy
– Design
– Skvělý motor
– Kvalita materiálů a zpracování
– Jízdní vlastnosti
– Cena
Mínusy
– Horší nastupování dozadu
« Tankovat prémiové palivo nemusí být jen placebo efekt. Vyzkoušeli jsme, kdy se to vyplatí Jak probíhá ekologická likvidace vozidel »
