Test Renault Captur TCe 150 EDC. Pro nenáročné
Těsně před představením nové generace Capturu jsem dostal příležitost otestovat vrcholnou variantu té současné. Kombinace malého crossoveru s výkonným motorem zněla slibně. Vesměs jsem na něj slýchal chválu a auto samotné zaujalo opravdu hodně zákazníků. Jenže když se něco líbí všem, tak to bývá taková „hra na jistotu“ – a já radši auta, která mají vlastní identitu. Je tedy Captur opravdu tak dobrý, nebo je někde zakopaný pes?
Při obcházení kolem auta nebylo až tak těžké odhalit důvod oblíbenosti. Říkejte si, co chcete, ale vzhled stále prodává. Auto může být sebelepší, ale když bude vypadat jak po ráně lopatou, tak si ho domů nenastěhujete. A Captur boduje sympatickou boubelatou karoserií s miloučkým výrazem. Kombinace červené barvy se stříbrnou střechou zapůsobila i na mne. Velice se mi líbí, jak rafinovaně designéři bojují s problematickým bočním profilem. Díky oplastování, které svým tvarem kopíruje výrazný prolis dveří, se podařilo rozbít velkou masu plechů dveří a auto z boku vypadá příjemně dynamicky. Zbytek je již tradiční mix odcházejícího designového jazyka Renaultu, který se podařil alespoň trochu oživit použitím full led světlometů a nových světel pro denní svícení. Je to zkrátka takové univerzálně hezké auto, kterým může jezdit jak paní či pán domu, tak i odrostlé výsledky jejich splněné reprodukční povinnosti.
Než se dostanu dovnitř, jdu mrknout na kufr. Výrobcem udávaných 377 litrů nezní špatně, ale moc se mi tomu nechce věřit. Do kufru je poměrně malý otvor a má vysokou nákladovou hranu. Také je poměrně krátký (aby ne, Captur měří jen 4122mm). Pokud se tedy vydáte na dovolenou ve více lidech, budete potřebovat rakev na střechu. Na nákup a pojížďky kolem města je ale dostatečný. Pozvolna se přesouvám na zadní lavici. Mimochodem jsem rád, že Renault na rozdíl od Clia, se kterým Captur sdílí základ, použil pro druhý pár dveří standardní kliky a ne ty ukryté ve sloupku. Na zadních sedadlech je místa vcelku dost – především v porovnání s Cliem. Bohužel se zde nesedí moc dobře. Lavice je tvrdá, má krátký sedák a není prakticky vůbec tvarovaná. Hodí se spíš na kratší přesuny. Tradiční českou disciplínu – auto maraton na Makarskou – budete muset absolvovat s častými zastávkami.
Přední sedačky také nejsou žádná hitparáda. Prakticky nemají boční vedení, jsou ploché a uvítal bych lepší bederní oporu. Po delší cestě mě z nich bolel celý člověk. Také je poměrně těžké najit ideální polohu za volantem, pořád z auta trochu trčím a volant je nízko. Ale auto je zaměřené na klidnou jízdu, takže si po pár kilometrech zvyknete. Nicméně pochválit musím velice dobrý výhled ven. Díky tenkým sloupkům a slušnému prosklení mám skvělý přehled o tom, kde auto končí.
Nepatřím zrovna mezi fandy designu palubní desky, a středová část z pianového plastu mi vyloženě vadí. Ale vzhledem k cenové hladině Capturu zde vládnou vcelku příjemné materiály. Výplně dveří a horní část palubní desky jsou vyrobeny z měkčených plastů, které jsou příjemné na pohled i na omak. Staří už se zde nezapře a občas si něco vrzne, ale celkově je to příjemné místo se solidní ergonomií. Palubní systém by už také zasloužil omladit. Jeho grafika je zastaralá a ovládání vám prvních pár dní nebude dávat smysl. Naštěstí funguje vcelku svižně a žít se s ním dá. Rozhodně se ale těším na novou generaci. Interiér ale dle mého za exteriérem zaostává. Je zde více vidět snaha držet auto v rozumné cenové hladině a moc neumí maskovat své stáří. Na druhou stranu nabídne dostatek prostoru.
Pod kapotou se nachází nový přeplňovaný motor o objemu 1,3 litru a překvapivě nejde o tříválec. Jednotka je vybavena filtrem pevných části a produkuje 150 koní a 250 Nm dostupných od 1700 otáček za minutu. Motor samotný je tím nejlepším na celém autě. Přítomnost jednoho válce navíc se projevila především na kultivovanosti. Již nemáte pocit, že je pod kapotou mixér. O nastartovaném motoru sotva víte, je prost veškerých vibrací a projevuje se sympatickou ochotou ke zrychlování ve středním pásmu otáček. Vysoký výkon slibuje solidní zrychlení, ale i tak s Capturem nikdy nebudete kralovat odjezdům ze semaforu. Jednoduchá konstrukce podvozku nedokáže všechen ten výkon přenést na silnici a při pokusu o svižný rozjezd opustíte křižovatku ve stylu „One tire fire“. Potentní motor umí také v nízkých rychlostech poměrně výrazně tahat za volant – což je samozřejmě sranda, ale nevím, jak to ocení umírněnější řidiči. Kde se ale výkon motoru projevu skvěle, je pružné zrychlení. Tady vidím jeho největší přínos.
Captur se tak rázem staví do zcela nového světla, protože můžete beze strachu z táhlých stoupání opustit městské aglomerace. Lehoučký crossover se tak stává šampionem v předjížděcích manévrech, nebo nabírání rychlosti za značkou konec obce. Dokonce i při dálničním tempu máte stále dostatek výkonu v zásobě. Spárován je s dvojspojkovou převodovkou, která svojí práci dělá slušně, řadí hladce a logicky. Bohužel symbióza těchto dvou prvků není zcela dokonalá a převodovka občas zbytečně mění rychlost i- ale jedná se o výjimečné případy. Rozhodně ale potěší, že tahle dvojka umí brzdit motorem, což u takto malých jednotek není samozřejmé. Potěší také spotřeba. Celý týden jsem měl trochu naspěch, takže jsem jezdil jak střelci, co po centru rozváží jídlo – a stejně se spotřeba ustálila na 6,6 litrech. Do jízdy bylo zahrnuto asi 300 kilometrů dálnic, podobná porce po okreskách a desítky kilometrů ve městě. Tato hodnota mi tedy přijde velice dobrá. Pokud se vaše cesty omezují na kratší vzdálenosti, tak si myslím, že můžete s klidem sáhnout i po slabší motorizaci a ušetřit nějakou korunu. Tento motor je vhodný pro lidi, pro které bude Captur víc, než jen příměstské vozítko.
Podvozek odpovídá ražení auta. Zapomeňte na okreskové blbnutí, vysoký výkon zde nevyužijete. Auto je dost nedotáčivé a v oblouku mu chybí jistota. Především pokud jedete po horším povrchu. Tady se dočkáte nepříjemného poskakování. Jedinou cestou pro vás tak bude zvolnit tempo. A poté se podvozek ukáže jako příjemně komfortní. Auto se jen tak lehce pohupuje po nerovnostech a většinu jich před vámi dokáže zamaskovat. Cesta vám bude v klidu ubíhat a tak nějak vám nebude nic vadit. Do nějakých sto kilometrů v hodině je také interiér solidně odhlučněn. Nad tuto rychlost už je auto poměrně náchylné na aerodynamický hluk. Skvěle se budete cítit také ve městě. Zde podvozek funguje skvěle a auto se otočí doslova na pětníku. Při pohybu úzkými uličkami, nebo garážemi se bude cítit jako doma.
Renault Captur jsem stále nějak nemohl zařadit. Pořád mi něco připomínal a já nemohl přijít na to, co. Až mi to najednou došlo. Captur je automobilový ekvivalent rozpustného kafe. Proč? Je to prostě řešení pro nenáročné. Pokud chcete po ránu nějakou horkou tekutinu, která vám trochu nastartuje den a popožene vás na záchod, tak vám asi bude stačit. Pokud si budete chtít opravdu pochutnat, radši zajdete do nejbližší výběrové kavárny. S Capturem je to stejné. Pokud hledáte prostě jen obyčejné auto, které dělá, co má (v klidu vás odveze z A do B a nebude vás to moc stát) tak je Captur skvělý. Nic víc od něj nečekejte. Prostě vám bude nějakou dobu sloužit a až přijde čas na výměnu, tak na něj po čtrnácti dnech zapomenete. A vadí to něčemu? Nemyslím si. Byť si to my, benzínoví šílenci, neradi připouštíme, tak naprostá většina lidí bere řízení je jako nutnost a auto pouze jako nástroj přepravy. A jako takový je Captur skvělý. Pořídit se dá od tří set tisíc a i s nejsilnějším motorem se vejdete bezpečně do půl milionu. Na jeho oblibě tedy není nic tajemného. Prostě normální auto za dobré peníze.
Renault Captur je příjemným společníkem na každý den, má skvělý motor, komfortní podvozek a moc nezatíží vaši kapsu. Je to skvělá volba pro nenáročné, pro které je auto především dopravní prostředek.
Plusy
– Design
– Komfortní podvozek
– Cena
– Motor
– Spotřeba
Mínusy
– Sedadla
– Horší kvalita interiéru
– Průměr v každém směru
« Kurzy pro řidiče dávno nejsou jen škola smyku. Pomáhají předvídat na cestách i šetřit benzín Reportáž: Rally Bohemia 2019 »
