Test Honda HR-V Sport 1,5 VTEC Turbo. Zábavné vajíčko
Aktuální HR-V je pro Hondu obrovský úspěch. Auto se díky skvělým jízdním vlastnostem a bohatému vnitřnímu prostoru prodává výborně. Na našem trhu to ale zdaleka není tak růžové. Čeští zákazníci dávají přednost modelům domácích značek a Honda se tak rozhodla zájem o HR-V oživit příchodem sportovní varianty s motorem z Civicu. Na spojení slov „sportovní“ a SUV jsem sice alergický, ale musím přiznat, že na malou Hondu jsem byl opravdu zvědavý.
Díky bohu za reálný svět! Protože při prohlížení HR-V v tom virtuálním jsem byl poněkud rozpačitý z vejcovité karoserie. Na fotkách auto moc nefungovalo, a ani kupa sportovních doplňků to nezachránila. Když jsem ale poprvé stál před malým crossoverem s nádhernou bílou perletí a černými spoilery, začínal jsem si k ní nacházet cestu. Lesklá černá maska s mračítky alá Civic dodala roztomilému HR-V trochu vážnosti.
Výraznější otvor v nárazníku s černým lízátkem, pořádné nástavce prahů, dvojice koncovek výfuku a rozměrné křídlo dělají ze Sportu pěkně nazlobený bonbon. Japonci se umí u ladění sportovního designu poměrně odvázat (někdy až moc), ale u HR-V Sport se naštěstí drželi v rozumných mezí a auto nevypadá jak mokrý sen osmnáctiletého tunera (Type-R, dívám se na tebe). Sportovní vzhled jen podtrhují rafinovaně zamaskované zadní dveře. Díky klesající linii oken a klice schované ve sloupku auto vypadá ze všech úhlů jako kupé. Auto je poskládáno tak kvalitně dohromady, že spára zadních dveří je sotva postřehnutelná, což jen umocňuje pocit z absence druhého páru dveří. Taková Tesla by si měla pár HR-Véček nakoupit a studovat slícování jednotlivých karosářských dílů.
HR-V není se svými 4,3 metry žádný obr, ale po nahlédnutí dovnitř musím smeknout před skvělou prací s prostorem, protože HR-V nabídne daleko více místa, než někteří větší konkurenti. Už samotný kufr se základním objemem 448 litrů mě překvapil. Navíc je skvěle přístupný, má nízkou nakládací hranu a víko se otevírá tak vysoko, že se pod něj postavím i se svými 190 centimetry.
Stejně dobře je na tom místo na zadních sedadlech. Před koleny mi zbývá ještě dobrých 15 centimetrů a drobnou rezervu mám dokonce nad hlavou. Umím si představit, že dva dospělí zde bez problémů přežijí dlouhou cestu. Skvělá funkce sedadel je i to, že při složení se sedák posune o kousek dopředu a zajede pod nohy, čímž vytvoří naprosto rovnou ložnou plochu kufru.
Přední sedadla jsou tradičně „Honďácky“ povedená. Kombinace vínové kůže a černé látky je opravdu krásná i praktická (v létě vám to negriluje zadek) a sedačka je dobře tvarována. Výrazné boční vedení vás spolehlivě udrží na místě i při okreskovém dovádění, zároveň je však sedák dostatečně komfortní i pro běžné denní přesuny. Trochu mi jen vadí nastavování sklonu opěrky pomocí „katapultu“. Klasické kolečko je dle mého daleko lepší, ale i přesto je nalezení ideální pozice za volantem otázka několik sekund. Z auta je výtečně vidět a volant si mohu přitáhnout dostatečně k sobě, což mám rád. Samotný interiér mě mile překvapil. Palubní deska, středový tunel i opěrky jsou potaženy kůží a vytváří tak na palubě opravdu luxusní atmosféru. Zpracování je na perfektní úrovni a ve své třídě těžko hledá konkurenci. Nejkrásnější detail je vysoký středový tunel, který navazuje na panel klimatizace. Zde bohužel vyhrál design před funkcí a nezbylo místo na telefon, ten si musíte odložit do kapes po stranách tunelu. Pro notorické kontrolovače notifikací nic moc.
Uprostřed palubky trůní displej infotainmentu, který pro Hondu tradičně obstarává Android starší generace. Systém nepůsobí nijak moderně a především není vůbec intuitivní – Japonci jsou bohužel v operačních systémech dlouhodobě pozadu. Vysvobozením je podpora Apple CarPlay a Android auto. Přijde mi, že příchodem těchto služeb spousta výrobců na vývoj vlastního infotainmentu rezignovalo- a neříkám, že je to vyloženě špatně. Jsem zvědavý, kdy se dočkáme prvního auta, které bude bez operačního systému a bude mít pouze obrazovku sloužící k zrcadlení smartphonu.
U varianty Sport naštěstí nezůstalo pouze u ověšení spoilery, ale trochu testosteronu se dostalo i pod kapotu. Tam se nastěhovala nejvýkonnější patnáctistovka VTEC a výkonu 134 kW a 220 Nm (manuál má o 20 Nm víc). Auto vážícímu jen lehce přes 1400 kilo to stačí ke sprintu na stovku za 8,6 vteřiny (manuál 7,6) a maximální rychlosti 215 kilometrů v hodině. Pomalá tedy určitě není. Motor jako takový je dobře známý z jiných modelů značky a patří mezi nejlepší malá turba. Má minimální prodlevu na povely plynu, výkon graduje s otáčkami a je radost ho vytáčet. I přes přítomnost přeplňování v sobě nese jasné DNA značky. Skalní fanoušci sice stále opěvují starší atmosférické jednotky, ale doporučuji tento motor vyzkoušet, je opravdu povedený.
V mém případě dělala motoru společnost převodovka CVT. Úroveň zklamání při tomto zjištění byla neměřitelná. Ne, že bych měl něco proti CVT. Nejspíš jsem jeden z mála lidí, kterému její použití u některých modelů nevadí, ale u sportovně laděného auta je to rána na solar. Zatímco motor a podvozek mají velký potenciál a chuť sportovat, tak převodovka má velkou chuť hlavně podtáčet motor. Její největší zájem je v co možná nejplynulejší jízdě a změna převodového poměru neprobíhá zrovna rychle ani ve sportovním režimu. K nějaké akci jí prostě nepřemluvíte a vyhovovat bude klidnějším jezdcům. Ale jestli patříte mezi ně, tak vás asi nebude zajímat verze Sport a raději ušetříte peníze a vezmete atmosférickou patnáctistovku. Rozhodně doporučuji sáhnout po mechanicky dokonalém manuálu, který vám s každou milimetrově přesnou změnou rychlostního stupně přivodí malou extázi.
Malou extázi mně osobně přivodil alespoň podvozek, a to především jeho skvělé technické řešení. SUV a crossovery jsou na tom obecně hůř s pevností karoserie a jsou tak náchylnější na kroucení a různé vibrace. Honda se proto rozhodla použít „performance dumper“ jak tomuto řešení říká. V podstatě se jedná o dva tlumiče (mezi každou nápravou jeden), které absorbují kmity karoserie a dávají tak autu lepší stabilitu v zatáčkách a lepší akustický komfort. Jedná se o podobné řešení, které používají superbiky pro tlumení řízení. Další zajímavostí je použití SDC tlumičů, což jsou pasivně adaptivní tlumiče, které sice neumožňují měnit charakteristiku pomocí tlačítka, ale díky dvojici pístků sami upravují charakteristiku podle podmínek. Menší pístek tlumí menší vibrace a pomáhá auto zklidnit na drobných nerovnostech a ten větší zase výraznější nerovnosti. Výsledek tohoto řešení je ukázková stabilita při sportovní jízdě při zachování velice dobrého komfortu. Tyto technické řádky nadchnou asi jen příznivce Jamese Maye – jak tedy funguje HR-V v reálném světě?
Výborně! Rovnou říkám, že HR-V Sport patří jízdními vlastnostmi na špičku třídy. Při běžném pojíždění po městě je auto nečekaně komfortní a s přehledem filtruje naprostou většinu nerovností. Městem se pohybuje s naprostou tichostí a posádka si může užívat velice povedené hudební soustavy. To nejzajímavější se ale děje mimo město. Honda si s naladěním podvozku opravdu pohrála a auto umí bavit daleko víc, než by v této kategorii mělo být reálně. Podvozek je krásně komunikativní a snese opravdu hodně. Nejvíc se mi líbila jeho schopnost držet ukrutné tempo i na špatném povrchu. V oblouku je příkladně neutrální a náklony karoserie jsou jen takové, aby vám dali lépe vědět o přenosech váhy. Dohnat auto na hranici nedotáčivosti chce už dost odvahy, nebo nedostatek odhadu při nájezdu. Ale Honda předokolky prostě umí a stačí jen lehce povolit plyn, auto odlehčí záď a předek krásně utáhne zatáčku. Řízení sice není tak vypiplané jako u Civicu, ale pořád je úžasně přesné a citlivé. Projíždět zatáčky s tímhle autem je prostě radost a málokterý crossover umí takhle odměnit řidiče. Ale nemusíte se bát, že je to jen vyhraněný divočák. Auto umí hrát i na daleko klidnější notu a ukrajování dlouhých vzdáleností zvládá se stejnou noblesou. Jízdní vlastnosti mě opravdu dostaly.
A kolik za to všechno vůbec? Honda si cení HR-V Sport minimálně na 689,900,- což je prakticky stejná cena, jako za Škodu Karoq s patnáctistovkou TSI. Jenže zatímco Škoda na této ceně začíná a není problém přiblížit milionu, HR-V je za tuto cenu plně vybavené, včetně full LED světlometů, předkolizních systémů a spousty dalšího. Za svoje peníze dostanete opravdu vyzrálý a kvalitní produkt se skvělými jízdními vlastnostmi. Nevím jak vy, ale u mě si auto cenu plně obhájí.
Honda HR-V Sport boduje především skvělým motorem a výbornými jízdními vlastnostmi. Ale překvapí také prostorným interiérem se skvělým zpracováním. Jen pro sebe něco udělejte a vyhněte se převodovce CVT.
Plus
Skvělý motor
Výborný podvozek
Jízdní vlastnosti
Vnitřní prostor
Mínus
Pomalý a nelogický infotainment
Ospalá převodovka CVT
« Jak se vyrovnat se stresem při řízení ve vedru? Chlaďte se, odpočívejte a zapomeňte na řízky Pořídit, či nepořídit auto s dvouspojkovou převodovkou? Toto jsou hlavní klady a zápory »
