Test Mazda 6 2.2 Skyactiv-D. Ke koncernu zády
Mazda 6 nikdy nebyla velký rváč. Nikdy se neměla a ani vlastně nechtěla utkat na poli velkých německých značek, přímo na jejich domácí půdě. Někdo ale řekl dost. Někdo řekl dost a rozhodl se zaútočit novými modely. Takovými, které budou ctít novou designovou školu, budou využívat nové technologie a budou atakovat Němce zpracováním, technikou a cenami.
Vydejme se nyní krátce do minulosti. Je tomu už přes 7 let, kdy se na světových autosalonech prezentoval koncept Mazda Takeri. Elegantní sedan, již tenkrát nazývaný předobrazem Mazdy 6 nové generace, sklidil nevídaný úspěch. Jeho tvary učarovaly všem světovým novinářům, nás nevyjímaje, a všichni vyhlíželi produkční verzi. Jaká byla radost, když se Mazda 6 opravdu objevila a nesla si všechny prvky, jež Takeri předpověděla.
Ač jsem nikdy neměl to privilegium Takeri vidět naživo, podle fotek soudím, že se nová Šestka liší jen minimálně. Nic na tom nemění ani fakt, že v případě mnou testovaného vozu se jedná o rodinnou variantu kombi, jejíž padající linie střechy dodává autu krásnou boční siluetu. To, že je tento konkrétní exemplář kombík, znamená možná víc než by se mohlo zdát. Mazda se rozhodla obě karosářské verze pojmout zcela rozdílným způsobem. Zatímco sedanu ponechala břímě limuzíny s pořádnou dávkou místa na zadních sedačkách, kombi má roli typického rodinného auta s velkým kufrem. O to se postaral rozvor, jehož hodnota u sedanu je 2830 mm, zatímco u kombi jen o 8 centimetrů menších 2750 mm. Výsledkem je tak méně místa vzadu a delší kufr o základním objemu 522 litrů. Po sklopení sedaček potom vzniká ložná plocha zcela dostačující k přespání a prostor o objemu 1648 litrů.
Šestka nedávno prodělala už druhý facelift, která její atraktivitu dále akcentoval. Je tu více chromu, hlavně na přední části, kde byl zvýrazněn rámeček masky chladiče. Vůz dostal i novou a více protaženou kapotu, která navazuje až na nově tvarované světlomety s technologií Full-LED. Přepracovaný byl také přední nárazník a několik dalších minoritních detailů. Tak čistě a krásně tvarovaný vůz budete ve stejné třídě hledat jinde jen těžko.
Modernizovalo se i uvnitř, i když jen decentně. Mírně přepracovaný je středový panel, v němž je větší dotekový displej nebo moderněji vypadající ovládání automatické klimatizace. Kromě toho lze nově využívat nejen vyhřívání sedadel, ale také jejich odvětrávání. Nový je i kolébkový volič jízdních režimů a otočný ovladač multimediálního systému, který snad až příliš připomíná iDrive od BMW. To však nemění nic na tom, že se jedná o nejlepší technické řešení takového ovladače na trhu. V kapličce před řidičem je nyní i velký digitální displej zastupující roly palubního počítače a nebo třeba otáčkoměru. V čelním okně pak nechybí kvalitní Head-Up displej.
Japonci nikdy interiérům příliš nehověli. Jsem překvapen. Ne, nejsem překvapen, jsem nadšen! Provedení interiéru je parádní, stejně jako jeho ergonomie. Sedačky jsou pohodlné a zároveň tuhé na delší cesty. Volant pošitý příjemnou kůží má tlačítka multifunkce rozložena tak, že se nad tím musel někdo zamyslet. Ani po delším zkoumání počáteční euforie nemá moc důvodů opadnout. Do kapes ve dveřích se přesně vejde 1,5 l PET lahev. Celá palubní deska je z měkčeného materiálu, ovládací prvky i dekory působí kvalitním a hodnotným dojmem.
Kovové klíče a jejich protikusy ve sloupku volantu jsou dávno pasé. Teď frčí bezklíč a startování tlačítkem. Jedním takovým tedy nahazuji vznětový čtyřválec a hned chápu jakými technologiemi chtějí Japonci položit Němce na lopatky. Technologie Skyactiv-D, tedy jakýsi balíček technických vychytávek, používá výhradně motory s nezvykle nízkým kompresním poměrem.
Výsledkem je mnohem klidnější chod i výkonová křivka motoru a hlavně údajně nižší spotřeba. Minimálně s prvními dvěma fakty nelze nesouhlasit. Klidný čtyřválec svojí dieselovou příslušnost nedává příliš najevo a místo klasického traktorového chodu, doprovázeného vibracemi a pazvuky přenášenými do kabiny se dočkáme jen klidného pobrumlavání, které si příliš nezadá s některými benzínovými kolegy.
Diesel 2.2 má i ve své slabší, 150 koní variantě obdivuhodnou dynamiku. Díky svojí technické pokročilosti je turbodíra sotva znatelná a i ve vyšších rychlostech umí 1430 kilogramů těžké kombi vystřelit s nevídaným elánem a nezávisle na otáčkách. Když už jsme u otáček, motor snáší celé spektrum zcela bez odmlouvání a přijde-li ke slovu kickdown a vytáčení na hranici červeného pole, začínající pěti tisíci, ani zde neprotestuje a hrne se mu vstříc. Při tom jej doprovází i příjemná zvuková kulisa, kdy mechanický projev a zvuk ze sání, k nerozeznání od šestiválcových agregátů, jen příjemně proniká k posádce. Spotřeba se po týdnu ustálila na 6 litrech a jednalo se zejména o dynamicky nadprůměrné nároky.
Dost bylo popojíždění po městě, sledování spotřeby a úrovně nabití i-ELOOP kondenzátoru. Konečně vytahuji Mazdu mimo město na okresky a nechávám podvozek pod karosérií z vysokopevnostní oceli předvést svojí show. Po několika zatáčkách v ostřejším tempu jsem fascinován tím, jak moc je celý vůz vyladěný. Vyvážené a až obdivuhodně hravé a komunikativní řízení je perfektním doplňkem k podvozku, jehož zprvu pohodlné nastavení nepustí kastli s nízkým těžištěm do větších náklonů.
Mazda prostě nezaklekává jako konkurenční kombíky a co víc, úroveň jakou je potlačena přirozená nedotáčivost je nevídaná. Místo obligátního „zvuku zklamání“ a čumáku, letícího vstříc krajnici, drží auto do poslední chvíle stopu, aby se následně začalo plynule přetáčet! Taková charakteristika nejen, že sportovní radovánky nezamítá, ona k nim přímo vybízí.
Jen z málo testovaných aut jsem byl tak překvapen, jako právě z Mazdy 6. Kombi a sedany s neokoukanými elegantními tvary zajistí pozornost, pokročilé a nutno říci že opravdu funkční technologie vše ostatní. To vše navíc za ceny, kterým nemohou vozy z německých dílen konkurovat. Testovaný vůz v druhé nejvyšší výbavě, slabším, ale přesto silným dieselem a automatickou převodovkou, vyjde na ceníkových 759 tisíc s DPH. K tomu je třeba přičíst už jen navigační systém a máme rodinný vůz se sportovní duší, jehož existenci musí německý koncern jen velmi špatně rozdýchávat.
Plusy
Dokonalý vzhled
Útulný interiér
Bohatá výbava
Přijatelná cena plně vybaveného vozu oproti konkurenci
Kultivovaný motor
Nízká spotřeba
Velmi jistý podvozek
Rychlé řízení
Minusy
Nákladnější servis oproti konkurenci
Absence silnějšího motoru
Absence pohonu všech čtyř kol u benzinových motorů
