Test Aprilia Dorsoduro 900. Super moto?
Na podzim jsme se dostali k testování Aprilie Dorsoduro 900. Na zimu však asi kupuje jen málo z Vás, takže jsme se rozhodli test ponechat až na začátek nové sezóny. A že je z čeho vybírat, pokud tedy nejste fanoušky velkých supermoto (i když jsou i větší – viz dvanáctka dorso), kterých je naopak spíše jako šafránu. Aprilia se však neztratí bez ohledu na to, kolik jí konkurence postaví do cesty protivníků
Design
Dorso se na pohled tváří rozhodně lehčí než ve skutečnosti je, což stylingu supermoto více než přispívá. 212 kg není na tenhle typ motorky zrovna málo a osobně bych byl raději, kdyby se hmotnost podařilo v budoucnu srazit pod dvě stě. Esteticky se ale podařilo lehkonohost zachovat.
Chválím inverzní provedení přístrojovky, která je skvěle čitelná a přitom display netrčí z černého rámečku. Malé ikonky ve spodní části ale přečtete tak maximálně při stání na červenou, buďme ale rádi za to, větší provedení „méně důležitých“ informací by totiž za jízdy zbytečně rušilo. Skvěle provedený je indikátor zařazené rychlosti, který postupně mění barvu z bílé na žlutou a poté na červenou a je v rychlosti určitě snáz čitelný než otáčkoměr.
Výfuky ústící pod sedlem spolujezdce jsou rozhodně efektní, ale efektivitu vám zaručí maximálně v zimě, jelikož topí víc než znatelně. Není divu, že od tohoto prvku výrobci hromadně upustili. Designově jim však není, co vytknout.
Technika
Technika se v roce 2017 posunula oproti předchozímu dorsu zase o kousek dál a původní 750 se vydala s novými 900 kubíky vstříc větší dvanáctkové sestřičce (která už nadále není k mání), i když si z hlediska výkonu polepšila o pouhé tři koníky. Krouťák nám ku podivu také o mnoho neposkočil 90Nm z původních 82Nm a to ještě o dva tisíce otáček výše, takže v pouhých číslech velkou revoluci nenajdeme. Stále se samozřejmě jedná o vodou chlazený vidlicový dvouválec, za což jsem rád, protože ačkoli Aprilia V4 umí, k charakteru dorsa by se příliš nehodil. Pokud bychom totiž šli ještě dál, tak správné supermoto musí být přece jednobuch.
Kde byla spíše tedy evoluce již znatelnější, je v elektronickém řízení motoru, kde došlo k optimalizaci v ruku v ruce s modernizací vstřikování, která rozhodně zpřístupnila jízdu v širším spektru otáček. S elektronikou se potkáváme také v podobě tří jízdních režimů a tří stupňů kontroly trakce, kterou lze naštěstí stejně jako ABS i zcela deaktivovat.
Podvozek se Aprilii podařilo nastavit jako skvělý kompromis mezi tuhostí a schopností se přenášet i přes stále ještě ne zcela rovné české silnice, k čemuž přispívají i sedmnácti palcová kola.
Jízda
Pro ty, kteří již měli se supermoto tu čest, je zbytečné psát, že dorso se cítí jako ryba ve vodě v druhé polovině otáčkoměru, ale pro ty, kdo se rozhodují i mezi naháčem, je nutno dodat, že ačkoli je současná devítistovka rozhodně příjemnější i v nižších otáčkách, rozhodně se do městského ploužení nehodí. Popojíždění v koloně, kterou nelze projet ani objet, je hotové utrpení. Jízda kolem dvou tisíc na jedničku je hodně uskákaná, pokud se vám nechce celou dobu jet přes spojku. Stejná váhová kategorie naháčů tento problém nemá.
Pokud se ovšem dostanete do trochu otevřenějšího prostředí, potom vám to dorso zcela vynahradí. Od pěti nahoru se totiž motor skutečně probudí a bez výrazných vibrací, byť je to dvouválec, se směle žene nahoru za doprovodu menší výfukové kanonády až zapomínáte na to, že se blíží omezovač.
Závěr
Dorsoduro i ve své menší inkarnaci stále zůstává velice atraktivní volbou a snad i více než kdy dříve díky větší přístupnosti v širším spektru otáček, nečekaně pohodlnému sedlu, které se u supermoto jen tak nenosí a rozhodně bych si dovedl představit každodenní soužití a ne jen víkendové šílenství. S obojím si totiž poradí nadmíru dobře, byť bych ji preferoval do prostupnějšího města, než kterým je Praha. Motor je dostatečně versatilní i na delší cesty, ale můžete narazit na menší potíž s vezením zavazadel a to i díky krásným, ale nepraktickým výfukům pod sedlem.
Plusy
Příjemný poměr výkon / hmotnost
Perfektní posaz a příjemné sedadlo
Agresivní zvuk s občasnou střelbou
Mínusy
Na super (i když maxi) moto by mohla být ještě o fous lehčí
Uskákaná jízda v nízkých otáčkách
Topení pod zadním sedlem je pro otrlé
« Test Mazda CX-3 1,8 Skyactiv-D. Útok na špičku třídy Sezóna kabrioletů začíná. Prodejci rozšiřují nabídku »