Test Škoda Superb 1,5 TSI. Má základní motorizace smysl?
V naší republice asi nenajdete oblíbenější auto, než je aktuální generace Superbu. Je to takový národní miláček. Octavie je vnímána jako služebák, Fábie jako auto do města…ale Superb, to je vůz, ke kterému velká část národa vzhlíží. Je to ukázka zlatých českých ručiček, výkladní skříň národního automobilizmu – a mnozí se nebojí jej srovnávat s BMW řady 5, nebo Mercedesem E. Superb je tak trochu lidový hrdina a valná část zákazníků si ho neumí představit jinak, než s kultovním dvoulitrovým dieselem. Já se dnes nebudu zaobírat sociálním statusem vrcholu mladoboleslavského potravního řetězce, ale podívám se na variantu, kterou většina zákazníků s despektem přehlíží – pokud o ní vůbec ví. Tím je základní benzínový čtyřválec, který rád jezdí pouze na dva. Má takové auto vůbec smysl?
O Superbu třetí generace se nemá cenu dlouze rozepisovat. Tohle auto každý zná. V naší krásné zemi bude víc lidí, co nevidělo Pražský hrad, než Superb. Internet přetéká testy a znovu tu sáhodlouze popisovat vzhled a „simply clever“ fíčury by bylo nošení dříví do lesa. Jen na našem webu najdete články o všech generacích se všemi motory – stačí tedy jen trochu googlit. O design karoserie se postaral dnes již legendární Josef Kabaň a autu vtiskl tu správnou dávku elegance.
Oproti předchozí generaci je auto daleko vyváženější, i když stále hodně konzervativní a na milionový sedan poskytne až nečekaně hodně anonymity – ale ne každý potřebuje dávat najevo svojí finanční vitalitu extrovertním autem. Stále existují lidé, kteří si chtějí užít luxus a zbytečně nevzbuzovat závist, což ukazují i po pěti letech skvělé prodeje. Uf, ono je to vlastně už téměř pět let, co třetí generace jezdí po světe. Musím přiznat, že jednoduché geometrické linky skvěle odolávají stárnutí a auto ani dnes nevypadá zastarale.
Po nastoupení do interiéru máte pocit, že se jedná spíš o práci úředníka, než designéra. Všemu vládnou jednoduché geomterické linky a až pedantsky dokonalá ergonomie. Neberu to vyloženě jako mínus. Škoda zná své zákazníky a ti by při kontaktu například s francouzskými interiéry utrpěli panický záchvat. Tady musí mít vše svůj pořádek. Zpracování je prvotřídní. Všechny části dokonale lícují a materiály jsou voleny s velkým citem. Samozřejmě nečekejte palubku potaženou kůží. Superb je stále lidový luxus, ne buržoazní marnivost. Interiér je tedy výborný. A naprosto skvělý je především infotainment. Je rychlý, logický, umí spoustu věcí, ale neztratíte se v něm. Jedinou chybku vidím v tom, že oproti levnější Octavii nenabídne Superb výrazně prémiovější pocit. Jako u každého vozu koncernu Volkswagen také trochu zamrzí nutnost připlácet za každou hloupost – základní provedení je oholené na kost a připlatit musíte i za barevný maxi dot, nebo vyhřívání sedadel.
S místem je na tom auto výborně – aby ne, při jeho rozměrech. Zadní sedadla jsou od řidiče tak vzdálena, že cestující vzadu musí být i v jiném časovém pásmu. Tolik místa pro nohy nenabídne ani BMW řady 7. Na místo si nemůže stěžovat nikdo, tohle je královská disciplína Superbu. Jediná výtka směřuje k předním sedadlům. Jsou sice výborně tvarovaná, ale mám pocit, že z interiéru trochu trčím – líbil by se mi nižší posaz. A kufr? Čísla jsou v brožurách – ale je obří.
Tak už dost. Tohle jsou pořád věci, které jsou notoricky známé. U všech Superbů jsou shodné a nechci zbytečně plýtvat vaším časem opakováním. Pojďme se zaměřit na to, proč tento test píšu. Tím je smysl existence této konfigurace. Má přeplňovaná patnáctistovka vůbec právo na život po boku pětimetrového sedanu? Absolutní většina Superbů jde do světa s dieselovým srdcem a většinou to chápu. Pokud trávíte tisíce kilometrů měsíčně v autě a většina z nich je na dálnici, kde sotva potkáte zatáčku, umí být dvoulitr až kouzelně spořivý.
Jenže pokud auto využíváte pouze k ježdění do práce a sem tam nějaký ten výlet, tak je pro vás diesel v podstatě zbytečný. Jen ho trápíte krátkými trasami, kdy se ani nedostane do provozní teploty a zaděláváte si na absurdní provozní náklady se složitými opravami. Ve prospěch „jedna-pětky“ také hovoří pořizovací cena. V kombinaci s manuálem je to jediná cesta k Superbu pod sedm set tisíc. Často přehlíženým faktorem je také hmotnost. Testovaná varianta váží jen lehce přes 1400 kilogramů, což sebou nese výborné chování v zatáčkách a delší životnost podvozkových dílů. Takže u základního benzínu by mohl být vlastně největší problém ego – kdo chce limuzínu s motorem o objemu pet lahve? Ale jak takové auto působí v reálném světě?
V motoru chybu rozhodně nehledejte. Ano, je snadné plivat tímto směrem, ale výkon 110 kW a 250 Nm propůjčuje autu lepší dynamiku, než kterou disponuje základní diesel. Jednotka umí v případě potřeby odpojovat dva válce – a to až do rychlosti 130 kilometrů v hodině. Pocitově ani sluchově nemáte šanci rozeznat, kdy motor jede na dva válce – nesvítit ve dvouválcovém režimu ikona „ECO“ na přístrojích, ani bych vypnutí nezaznamenal. Oproti dehtovému protějšku benzín těží z mnohem širšího spektra použitelných otáček a daleko lepšího zvukového projevu. Byť je Superb výborně odhlučněné auto, dieselového nýtování se nezbavíte. Zatímco o patnáctistovce nebudete vědět.
Ať ale nehaním oblíbenou českou vznětovou volbu, přiznávám, že ve středním pásmu otáček nabídne lepší pružnost. Patnáctistovka totiž trpí nešvarem motorů sužovaných novou evropskou legislativou – absolutní nechutí k životu v nízkých otáčkách a poměrně letargickým projevem, který má na svědomí pocit horší dynamiky, než tomu ve skutečnosti je. Pokud budete držet motor pod 1500 otáčkami za minutu, dočkáte se cukání, vibrací, protestům proti zrychlení – zkrátka musíte se naučit často řadit.
Motor také na rozjezdu velice rád chcípá. Ani po týdnu jsem nebyl na rozjezdech stoprocentní. Práce se spojkou chce prostě trochu cviku, nebo ušetřené peníze za diesel investujte do automatu. Manuální šestikvalt je sice velice dobrý – má krátké dráhy a přesný chod – ale k ražení auta se moc nehodí. Takhle velký sedan má být především o maximálním komfortu. Pokud vás zajímá apetit malého benzínu a těšíte se na dieselové ekonomické KO, můžete být v klidu. Tato jednotka je totiž překvapivě úsporná a bez nějakého většího snažení umí jezdit do 6,5 litru, což mi přijde velice dobré.
Největší rozdíl je ale v chování na silnici. Nižší hmotnost nad přední nápravou je znát v první zatáčce. Pryč je pro Superb typická těžkopádnost. S lehkým benzínem auto mění ochotně směr a celkově působí mnohem živějším dojmem. Již se nedočkáte útěků auta ven ze zatáčky po čumáku. Auto je v kombinaci s tímto motorem krásně neutrální a až nečekaně agilní. Pořád se nejedná o nějaké sportovní vyžití na styl Mazdy 6, ale na okreskách je to nyní daleko příjemnější parťák.
Díky dobře nastavenému posilovači a tak akorát strmému řízení je vedení auta zatáčkami chirurgicky přesná záležitost. Lépe je na tom také komfort. Přední tlumiče nejsou tak zatěžkány a daleko lépe zvládají tlumit nerovnosti – pryč je pocit prkennosti. Podvozek je naladěn tak dobře, že v této variantě ani nepovažuji za nutné připlácet za adaptivní tlumiče. Konvenční řešení nabídne dostatek komfortu i jistoty. Na cestování je auto v této konfiguraci opravdu příjemné a ani nad dálničním limitem mu nedochází dech. Dokonce není problém auto držet delší dobu v rychlostech kolem dvou set kilometrů v hodině.
Jaký je tedy verdikt? Přehlížet základní benzín v Superbu je rozhodně chyba – v porovnání se základním dieselem si stojí nečekaně dobře a při výběru bude záležet hlavně na osobní preferenci. Pokud je váš roční nájezd skromnější, nebo máte omezenější rozpočet, může to být ideální varianta. Pořád dostanete všechny benefity Superbu jako prostor, komfort a kvalitní zpracování, ale oproti dieselu ušetříte peníze, auto se příjemněji chová na silnici a provoz vás taky nezruinuje. Při konfiguraci ale doporučím volit automatickou převodovku.
Plusy
Vnitřní prostor
Zpracování
Jízdní vlastnosti
Tichý motor
Podvozek
spotřeba
Mínusy
Problematické rozjezdy
Motor občas cuká
Příplatky i za maličkosti
« Vybrali jsme nejlepší sporťáky do jednoho milionu korun České maminky volí praktické automobily s větším zavazadlovým prostorem a parkovacími sensory »
