Redaktorka otestovala Hyundai i20 T-GDI 120. Turecký čaj bez chuti
Po dlouhé době mám v rukou opět parádu od Hyundai a tentokrát ne z Nošovic, ale rovnou z Turecka. Posledně to byl Tucson a nyní tu máme menšího městského brášku – druhou generaci i20 po nedávném faceliftu. Potom, co jsem vrátila těžké obry Camaro a Audi Q7, musím přiznat, že jsem si tento malý hatchback příjemně užila. Byť se nejedná o nějakou nadupanou motorizaci, auto je s tímto benzinovým turbomotorem příjemně agilní. Navíc příjemně kopíruje silnici a perfektně doléhá.
Co se týká nového faceliftu tohoto malého hatchbacku, tak pro něj mám jedno krátké oslovení – City style marmot. Tato transformace je uchopena perfektně. Možná jen, že v barvě Sleek Silver nevyniknou tolik detaily a tvary vozu. Celkový vzhled auta vždy doplňují kola a dalo by se říct, že jsou jedním z nejdůležitějších prvků hned po čelní a zadní masce. V této výbavě máme 16“ kola z lehké slitiny.
Interiér je obklopen tvrdými plasty a tentokrát, i když se jedná o městské auto, která jsou často něčím opravdu zajímavým okořeněna, v interiéru není nic nevšedního, zábavného ani hravého. Zde se vaří bez přídavku orientálních dochucovadel a šéfkuchař volí klasiku. Pokud stojíte o komfort, jako je třeba klimatizace, navigace, zadní kamera, parkovací čidla a jiné, musíte připlácet, připlácet a připlácet. V základní verzi za 269 990 Kč totiž nenajdeme skoro nic.
Já mám to štěstí a testuju i20 v plné palbě a to stojí za to, tedy přesněji stojí za 548 890 Kč. Interiér vozu je útulný. Jelikož se jedná o vozidlo s výbavou Style, tak palubní deska obsahuje i 7“ display a USB, AUX s funkcí Android Auto a Apple CarPlay, multifunkční volant a navigační systém, který je velice intuitivní a lehce ovladatelný. Nově již obsahuje i nastavení bodu zájmu, a tak nemusíte vyhledávat přesnou adresu na Google, ale můžete rovnou napsat název podniku, restaurace, či sportoviště. Mapy jsou přehledné, a co se týká reakce na ovládání, tak ta je svižná.
Při parkování lze využít zadní kameru s velice čitelným obrazem a grafickými liniemi na zobrazení vzdálenosti. Tentokrát jsem si hodně užívala přítomnost tempomatu a hlavně asistenta pro vedení vozu v jízdních pruzích LKA. Moderní technologie mají něco do sebe a mě opravdu baví jejich testování. Pokud kolonka svítí zeleně, vozidlo detekuje pruhy, a tudíž můžete počítat s tím, že je vám v případě nějaké té chybičky k dispozici. Jedu tedy v pruhu se zapnutým tempomatem a pouštím volant, ruku přidržuji asi 5 cm od něj. Vozidlo se při jakékoliv mírnější zatáčce, kde je samozřejmě pruh, začne samo natáčet a po chvilce začne hlásit, ať nepouštíte volant. Nicméně je to trochu ošemetné, tyto technologie působí na řidiče dojmem, že to vše vozidlo dokáže odřídit za něj a už se nemusí tolik věnovat řízení.
Nová i20 s paketem premium je prošpikována technologiemi. Jedny z dalších moderních prvků nainstalované v tomto paketu jsou – varování před čelním nárazem FCW, autonomní nouzové brzdění FCA a automatické stěrače a automatické světlomety, které osvětlují v atáčkách i do stran. Ovládání je bezproblémové, řízení příjemné a během našeho týdenního soužití jsem měla spotřebu kolem 7 litrů. Sedmistupňová DTC převodovka funguje bez problémů.
Testované auto má pod kapotou litrový tříválec s filtrem pevných částic o výkonu 88 kW. Odspodu se sbírá pěkně a ve středovém pásmu reaguje okamžitě. Ve vyšších otáčkách řve, křičí a netáhne. Vrchol přijde v šesti tisících otáčkách, ale uším se projev motoru moc líbit nebude. Příjemnější je nechat povalovat litrový tříválec někde kolem tří tisíc, občas trochu zabrat, pak má jednotka razanci. Za to úsilí si vezme ve městě kolem sedmi litrů, kombinovaně se dostane na 6 až 6,5 litru na sto kilometrů, což není nijak špatný výsledek.
Malý Hyundai má však jedno zásadní eso v rukávu – podvozek. Ten je totiž nastavený na komfortní notu a je to mnohem lepší, než rádoby tvrdé “sportovní” podvozky, které z Vás vytřepou duši a při sportovní jízdě stejně odmítnou poslouchat. Tady je však vše v naprostém pořádku. Podvozek krásně tlumí nerovnosti, je plavný a zároveň agilní. Auto samo o sobě k rychlé jízdě nevybízí a komfortní podvozek to ještě více umocňuje. Do města je vůz naladěn zcela ideálně. Na točité okresce nabídne solidní grip i reakci na volant, ale při pokusu o sportovní jízdu se dostaví nedotáčivost a pohupování karoserie v obou směrech. Kvituji možnost absolutní deaktivace stabilizačního systému letmým dotykem tlačítka.
S celkovou výbavou se i20 stává skvělým společníkem. Ti co přemýšlí, zda koupit Čechy oblíbenou Fabii a nebo se poohlédnout po něčem jiném méně okoukaném, zde mají plně vybaveného a připraveného konkurenta.
Plusy
– komfortní podvozek
– prostorný interiér
– bohatá výbava
– řazení
– nízká spotřeba
– kvalita zpracování
Mínusy
– odtažité řízení
– horší dynamika benzínové varianty
« Atmosférické motory jsou prý vyhynulý druh. Velký seznam těch, kdo je dnes stále vyrábí Nepřipravte se o statisíce na odškodném. Poradíme, jak správně postupovat po nehodě »
