Test Hyundai i30 N Performance vs. Ford Focus ST Mk3. ZeleNáč proti STálici
Tak co tu máme? Dvěstě padesát koní, jeden z nejzajímavějších a nejpřetáčivějších podvozků a jako celek moc příjemný auto. A ještě v tý žlutý barvě! Naproti němu zeleNáč s velkým N, kterej se nestydatě drápe na hothatchovej trůn a pomáhá mu k tomu i přitroublá reklamní kampaň. Jenomže víte co? Je to asi ta největší chyba na celým Nku. To auto je skvělý!
Když se na obě auta podíváte, vidíte i přes nějaký drobnosti naprosto rovnocenný konkurenty. Na tom není nic divnýho. Ale teď si představte, že srovnáváme Hyundai i30 1.0 T-GDI a Ford Focus 1.0 EcoBoost – tedy skoro základní verze se srovnatelným motorem. V obou autech jsem jel a je popravdě nesrovnatelný, jak daleko od sebe navzájem jsou. Odchoduvší Ford Focus je vyspělý, příjemný auto, který člověka neuráží, ani kdyby s ním měl cestovat přes půl Evropy.
Základ se srovnávat nedá
Hyundai i30 vás naproti tomu už po 200 kilometrech donutí zastavit a počítat všechny obratle. Co tím chci říct? Jestli někdo zvládnul za poslední roky něco fantastickýho, pak je to právě tým Alberta Biermanna, kterej z podprůměrnýho hatchbacku, alias nejlepší volby českých řidičů vytvořil auto, který je ve vrcholný verzi plně srovnatelný a ne-li lepší než drtivá většina konkurence! Fakt klobouk dolů…
Kola: Obě auta mají na milimetr stejně velký kola s rozměrově totožnými pneumatikami
Focus mi pod ruku přišel s fantastickejma Michelinama Pilot Sport 4, který jeho charakteru seděj jak p*del na hrnec. Nejen že zvyšují přilnavost v technice, která je kvůli absenci špéry fakt potřebná, ale skvěle zlepšují čitelnost podvozku a řízení.
Třicítka měla ale i přesto výhodu. Sportovní divize N se totiž před několika lety dohodla s výrobcem pneumatik Pirelli a pro i30 N nechali vyrobit unikátní pneumatiku, kterou na žádnym jinym autě nedostanete. Výsledek? Může být mokro, můžete jet po hrubém asfaltu s kamínky, nebo po povrchu, kde byste i za sucha hodili záda, a Třicítka drží, jak kdyby měla vytažený drápy. Drží tak moc, že se všichni vaši „nezávodní“ kamarádi budou bát, i když budete zatáčet jenom na 70 % limitu auta. Bez legrace!
Podvozek: Adaptivní tlumiče proti klasice
Tu klasiku (mimochodem precizně naladěnou klasiku) nám tady ztělesňuje FoFáč. Auto je příjemně tuhý a velmi čitelný. Jeho podvozek ale dokáže bejt až překvapivě poddajnej, a když opravdu zatlačíte na pilu, dojde vám, že Ford si zkrátka musel nechat místo na RS. STčko rozhodně není vyměklé, jet s nim ale rychle znamená bejt si vědomej toho, co děláte. Do ostřejších zatáček si ho člověk musí maličko připravit, a zároveň vědět, že pokud to hned za nájezdem jenom trošičku „vylamí“, FoFouš půjde vratama napřed. Táhlý zatáčky s vyšším přetížením naopak zvládá bravurně a je si v nich jistej jako málokterej hatch.
Jenomže tam, kde Focus končí, i30 N v podstatě začíná. Podvozek eNka totiž nabízí daleko širší škálu nastavení a už v základním režimu „Normal“ hodně připomíná právě tohle žlutý STčko. I tak ale při pomalý jízdě člověk cítí, jak je eNko trochu nervóznější a jenom čeká, až mu hodíte kost. To způsobují především tužší stabilizátory a taky samosvor mezi předníma koly, kterej svírá, jak o život. Dlouhá pomlka a vzhůru za dobrodružstvím…
Přepněte si eNko do ostrýho režimu, a vytluče vám na pražskejch silnicích zuby. Nedá, opakuju – nedá se s nim po městě takhle jezdit. Vjeďte ale na okresku plnou prudších zatáček a pochopíte, že ten, kdo dělal tohle auto, má všech pět pohromadě! Celý auto funguje jako jeden celek, jeho podvozek se nehne ani o píď, a na centimetr přesně vám říká, kam Třicítka jede a kam pojede. Můžete si hlídat čistou stopu, můžete si auto rozhodit a přetáčivost kontrolovat plynem, jak chcete. Umí zkrátka všechno a mě jenom mrzí, že sem se s nim za ten tejden nedostal do Mostu. Tohle auto tam díky podvozku musí bejt jako doma…
Motor a zvuk: EcoBoost vs. Turbo N
Ford by měl bejt papírově pomalejší, v reálným světě jsou ale obě auta skoro stejně rychlý. Dvoulitrovej EcoBoost má totiž daleko silnější střední pásmo, kde i30 chvíli neví a jenom čeká. EcoBoost taky daleko míň žere. Jo, i Focus si umí vzít 17, nebo nedej Bože 20 litrů. Ale jenom když jedete palbu. Taková svižnější rodinná jízda se odehraje s přehledem okolo 11ti, a to je super. Taky Hyundai umí jezdit za málo. Ze svižnější rodinné jízdy však uberte 70 % rychlosti, takže ve výsledku pojedete jako s hnojem. Teprve pak jedete za 8 litrů. Ale jinak? Pořád za 15, rychle, trochu pomalejš, plynule, neplynule – prostě za 15l/100km. A to je hrůza. Kvůli chladným ranním startům mi navíc jedna 50litrová „banda“ často nestačila ani 250 kilometrů. Co na to říct..? Tak aspoň že auto stojí opravdu málo – na benzín zbyde.
Naproti tomu zvuk: „Kdo tohle vymyslel?!“ Sousedi vás budou nenávidět, a pokud vám to nemyslí jako mně, tak ve finále i celý město. Hyundai i30 N si totiž každej pamatuje, a jelikož střílí (doslova střílí), jak kdybyste cestou vyhazovali dělobuchy, je vám asi jasný proč. Můžete jet v tunelu na dálnici, vedle vás kamion s třináctimetrovým návěsem a pneumatikami, který dělaj takovej kravál, že člověk neslyší vlastního slova a stejně… V momentě, kdy auto vytočíte přes 4000 otáček, dáte tam ostrej režim šlápnete a následně pustíte plyn, vystřelí tak nahlas, že se kamioňák nejspíš lekne a bude v zrcátkách kontrolovat, která pneumatika mu praskla. Šílenost!
Interiér: Doména zvaná Ford
Ačkoliv ve většině srovnávacích testů by FoFouš s palubní deskou dlouhou jako pražská Jižní spojka neuspěl, oproti i30 stále působí daleko hodnotněji a dospěleji. Je to dáno jak volbou vhodnějších materiálů, tak příjemnějšího ztvárnění. Co mi přijde ale opravdu bizarní, že v testovaným kusu i30 N byly elektricky nastavitelný sedačky – pozor – s pamětí! Vážně tohle v hothatchi někdo potřebuje? Kdyby se na to raději vykašlali a dali sem mechanický posuv udělaný tak, aby sedačka mohla být o několik centimetrů níž… V obou vozech se nicméně sedí velmi podobně. Focus má o něco lepší volant a sedačky, ale nejde o žádný drama.
Jízda a celkový dojem: Cena rozhodla – vítězství patří volbě českých řidičů
Už jsme se bavili o podvozku. Tím Hyundai nad odcházející STálicí jasně kraluje. Celkovej jízdní dojem ale není tak úplně nesrovnatelnej. Obě auta, ačkoliv nevypadají, působí hodně jinak. Focus vám oproti i30 N najednou skoro nepřipadá jako hothatch. Je to dáno robustnější, a klidnějším podvozkem. Naproti tomu Hyundai je hardcore hračka. Hračka se kterou se chcete učit řídit. Celý auto působí hrozně mechanicky, a kdyby BMW v současnosti dělalo ke všemu ještě Mkový předokolky, stačilo by jenom přehodit znak.
Závěr
Když se na i30 N podívám, tak úplně ne. Ale když ji řídím, klidně bych ji pojmenoval BMW i30 M. Svojí mechaničností člověku nejvíc připomene devadesátý léta, ve kterých se všichni proháněli s hydraulickým posilovačem řízení a podvozkem, jenž všechno řek. Svejma schopnostma je i30 N ale tím skoro nejrychlejším autem z celejch devadesátek a svojí cenou… No tak to už je úplnej gól – s výbavou Performance totiž stojí zhruba 750 000 Kč. Pozor! Se zárukou na 5 let a bez omezení kilometrů. A to už je pořádnej argument, když si za tyhle peníze koupíte vlastně ten nejzábavnější hothatch na trhu, který díky tomu geniálnímu podvozku porazí i (mnou) milovanej Focus ST.
Jasně, Honda Civic Type R je rychlejší, vyspělejší a funguje tak, že by mohla kdykoliv a kdekoliv vyučovat o předokolovým jezdění. Můžete ale vzít jed na to, že s ní prostě není taková sranda. Kdybych dneska chtěl hothatch, šel bych a koupil bych si Hyundai i30 N Performance. Sakra, fakt sem to napsal. Tak snad už s tou reklamou přestanou…
« Škoda vlastencem aneb 100 let republiky Vypadá to ve vašem autě jako v popelnici? Úklid byste neměli zanedbávat »
