Test Škoda Superb 2.0 TDi 110 kW DSG. Toto je ideální dálkové auto

Test Škoda Superb 2.0 TDi 110 kW DSG. Toto je ideální dálkové auto

Autor: Ondřej Daňa,

15. 7. 2018 • Škoda, Novinky, Testy •

Motor: 90%

Převodovka: 95%

Podvozek: 95%

Zpracování: 95%

Praktičnost: 90%

Nový Superb mě vážně potěšil, jako auto na každodenní jezdění je téměř bez chyby a moc příjemné, až se mi ho nechtělo vracet. A to myslím hovoří za vše.

Verdikt:

Třetí generaci modelu Superb není třeba představovat, zejména v našich končinách, je to velmi hojně zastoupené auto. Testoval jsem ho už nesčetněkrát, dokonce i v této motorové kombinaci, jenže tentokráte jsem jednoduše potřeboval auto na dlouhou cestu. Tím myslím cestu čítající přes 4.000 kilometrů a vybral jsem si právě toto auto a nutno podotýkám, že i specifikaci. Proč?

Je to jednoduché, Superb (ostatně každé auto) je velmi citlivý na daná specifika pohonného ústrojí. Takovou trasu určitě nechcete jet s vozidlem vybaveným nejsilnější verzí benzínového dvoulitru, u tolika tankování by byl rozdíl v ceně za pohonné hmoty už dost výrazný. Zároveň toužíte, aby auto bylo svižné, takže slabší dieselové jednotky také nedávají smysl. Možná si teď říkáte, proč jsem rovnou nevzal nejsilnější verzi 2.0 TDi s výkonem 140 kW a odpověď je prostá – tato verze v reálném prostředí nefunguje tak dobře, jako ta s výkonem 110 kW. Je hůře spárována s převodovkou DSG, snaží se působit až příliš dynamicky a má vyšší spotřebu. Těžko se tomu věří, když obě jednotky nesou stejný název, chce to reálnou osobní zkušenost a ten rozdíl poznáte ihned.

Zároveň jsem zavrhl manuál, který je na dlouhé přesuny nevhodný a zvyšuje spotřebu, stejně jako pohon 4×4. Ten zbytečně přidává na hmotnosti, reálně pohon na dálnici ničemu nepřispěje a opět negativně ovlivňuje spotřebu. Výsledkem je jasná volba – 2.0 TDi 110 kW spárována s převodovkou DSG a pohonem pouze přední nápravy. Nechybí adaptivní podvozek DCC, masážní sedadla s odvětráváním, radarový tempomat… ideální auto na dlouhou trasu.

Přiznám se bez mučení, aktuální Superb se mi také moc líbí, zejména má-li výraznou barvu a hezká kola. Výrazná maska chladiče, ostře řezané světlomety a níže protažená architektura přídě opticky přidávají vozu na šířce. Kapotu charakterizují výrazné prolisy a eleganci vyzařuje i boční pohled. Sebevědomá a mohutná je i záď. Také zde je kladen důraz na horizontální orientaci. Dvoudílné, široké a zároveň nízké zadní svítilny jsou standardně vybaveny technikou LED a samozřejmě se v nich uplatní typický světelný pruh ve tvaru písmene C. Zajímavým detailem koncových svítilen jsou elementy odkazující na český křišťál. Prostě vypadá dobře a mimo naši malou republiku, kde ho potkáte jen velmi zřídka (spíš vůbec), budí velkou pozornost a zvědavost. Lidem se líbí. Je zvláštní jet ve škodovce a vnímat pohledy ostatních, u nás to zažijete jen s horkou novinkou, ne s tři roky starým autem.

Superb loni prošel modernizací interiéru a dost to pomohlo. Hlavní změnou je zvětšení displejů multimediálního systému. Systém Columbus s původně osmipalcovým displejem má nyní 9,2 palce a skleněnou obrazovku. Zmizela tlačítka po pravé straně, nyní jsou jen vlevo a je jich pět. Hlavní funkce se ovládají tlačítky vedle displeje (nebo na volantu), ostatní funkce pak provedete dotykem na barevném displeji. Libí se mi lehce vystouplý design infoteinmentu, který naznačuje tvar tabletu a nechybí ani dekorační lišta. U navigačního systému Swing se displej zvětšil z 5 na 6,5 palce.

Sedadlo řidiče nově dostalo masážní funkci, což zatím žádný jiný model od Škody nenabízí. Sedačka řidiče má rovněž vyhřívání i odvětrávání. Subjektivní dojem mi jen kazí přílišná podobnost interiéru s menším modelem Octavia, ale to obecně není špatně, možná tu mohlo být jen více invence. Tak, či onak, interiér je ergonomicky naprosto perfektní, zpracování je na úrovni a v ohledu prostornosti konkurenci naprosto převyšuje. Sem tam se objeví levnější plast, ale není to nic hrozného.

Moc se mi líbilo ambientní podsvícení a atmosféra na palubě jako taková. Člověk se tu cítí dobře a pohodlně, vše je po ruce. Příjemný je i posed za volantem a samotná sedadla, která jsou velmi pohodlná. Posádka vzadu má už tradičně místa na rozdávání.

Celkový vzhled a provedení auta je v naprostém pořádku, Superb se mi opravdu líbí a v modré barvě je i příjemně výrazný. Pojďme vyrazit. Testovaný model byl tedy vybaven motorizací 2.0 TDi o výkonu 110 kW a s točivým momentem 340 N.m. Dle mého názoru se jedná o nejrozumnější motorizaci pro tento vůz. Motor totiž vyniká zcela dostačujícím výkonem, solidní dynamikou a velmi nízkou spotřebou. Ani jednou jsem si neřekl, že bych potřeboval více koní. Jednoduše řečeno, je to přesně tak akorát.

Svým projevem je to tradiční diesel od koncernu Volkswagen a ve své podstatě mu není, co vytknout. Od volnoběhu má menší turbodíru a v nízkých otáčkách, či pod zátěží, má mírně hrubější zvukový projev a to je asi jediné, co by se dalo zlepšit. Na druhé straně jednotka ráda letí do otáček a má vcelku příjemnou odezvu na plyn. Její hlavní devíza je však spotřeba – po dvou týdnech za volantem a nájezdu přes 4.000 km, řekněme s nadprůměrnými dynamickými nároky, se odběr paliva ustálil na 5.5 litrech. Když jsem zkoušel jet uvolněně a nenuceně, tak si Superb řekl o 4 litry paliva. A ne, nebrzdil jsem provoz a určitě by to šlo ještě za méně.

Jako ideální parťák se ukázala i převodovka DSG, která v tomto případě řadila naprosto ukázkově. Za svou kariéru jsem řídil veškeré dostupné varianty tohoto auta a právě toto je ta nejvhodnější kombinace, pokud auto budete používat denně nebo na delší trasy. Může za to zejména sladění s motorem a konkrétní druh DSG (DQ 381 7F).

Podvozek pak dostal jasné zadání – maximální komfort. Vůz byl vybaven příplatkovými adaptivními tlumiči DCC, které odváděly výbornou práci a vždy jste si mohli najít ideální nastavení, podle aktuálního povrchu nebo chuti. Možná jen režim Comfort byl komfortní až příliš a auto se zbytečně pohupovalo, tady bych určitě ubral. Superb však nabízí velmi dobrou ovladatelnost, stabilitu a pocitově se s ním jezdí jako s mnohem menším autem.

Ve sportovním režimu podvozek citelně ztuhne a dovolí rychlejší průjezdy zatáčkami, ale sporťák se z něj samozřejmě nestane. Přilnavost je však velmi dobrá a zadní náprava navíc vykazuje známky řidičské zábavy – pokud odstavíte plyn, auto krásně utáhne stopu.

S novým Superbem se mi jezdilo vlastně o chlup lépe, než se sourozencem Passatem, který byl zbytečně pseudosportovní. Pochválit musím i celkové odhlučnění kabiny od okolních vlivů a podvozku, díky tomu je delší cestování radostí. Superb se v dálničním tempu cítí jako ryba ve vodě a vy si jen užíváte skvělých sedadel a pohody na palubě. Nový Superb mě vážně potěšil, jako auto na každodenní jezdění je téměř bez chyby a moc příjemné, až se mi ho nechtělo vracet. A to myslím hovoří za vše.