Test ojetiny Audi S5 4.2 FSI. Mistr ze staré školy
Dávno jsem přestal odpovídat na otázky typu: Jaké nejlepší auto jsi řídil nebo v jakém nejlepším autě jsi jel? Na takovou otázku totiž neexistuje nejen uspokojivá, ale žádná odpověď. Tak jako neexistuje nejlepší člověk, nejlepší ostrov, hora nebo třeba tričko s krátkým rukávem, neexistuje nejlepší auto. Takto izolovaně zkrátka nelze hodnotit nic a nikoho. Když chcete hodnotit, musíte to bohužel nebo bohudík vzít hodně obšírně, zvážit charakter člověka, prostředí v němž vyrostl, aktuální sociální status, příjem, vzdělání atd.
Stejně tak u věcí musíte vzít v úvahu zařazení, způsob užívání, konkurenci, cenovou kategorii a mnoho dalších faktorů. Když se mě proto zeptáte, jaké nejlepší sportovní kupé v cenové kategorii například do 6 milionů korun jsem řídil, dostanete zcela konkrétní odpověď…Ferrari 458 Italia. Stejně tak budete-li se mě ptát na nejlepší luxusní limuzínu, doporučím vám po dlouhém přemýšlení současný Mercedes-Benz S500. A tak můžeme jít dál a dál. Úplně nejraději ovšem odpovídám na otázku: Největší překvapení ?
Audi S5 4.2 FSI. Věřte mi nebo ne, nekecám. Tohle auto mě vlastně mělo úplně minout respektive jsem kvůli němu neměl podle teoretických předpokladů hnout brvou. Technika na úrovni Audi A4, interiér podle ingolstadtské předlohy někde na přelomu minulé A4 a A6, a například i známá skutečnost, že v Audi se připlácí snad i za volant. Jinými slovy standardní výbava nic moc a hromada příplatkových položek tu a tam za absolutně nesmyslné peníze. Jestli je tohle základ nějakého velkého překvapení, potom jsem budoucí kandidát na Nobelovku za přínos v teoretické fyzice.
Překvapení roku
A to teda nejsem. Jenže S5 mě naprosto dostala vyváženým designem, úžasným posazem, kupodivu komunikativním řízením, fantasticky utlumeným a velmi komfortním podvozkem, ale přitom naprosto dokonalými jízdními vlastnostmi. Především pak neuvěřitelně dobrý atmosferický osmiválec 4.2 FSI s obrovským charizma a naštvaným zvukem podobným klasickým muslce cars. Tahle jízda se mi stala osudnou. Zamiloval jsem se. Ještě nikdy před tím jsem neřídil Audi, které by bylo v zatáčkách tak neutrální a dokonce mírně přetáčivé, ještě nikdy před tím jsem neřídil Audi, které neletělo čumákem ze zatáčky ven a poslouchalo na slovo. O to více, že tento vzácný skvost byl doplněn o manuální převodovku. Ano, čtete správně – sportovní coupé s osmiválcem a “fofrklackem!”
Není divu, že jsem nechtěl S5 dát z ruky. Představte si totiž auto, které sice dělá kompromisy, ale naprosto dokonalým, mistrovským způsobem. Představte si auto, jež vás dokáže obrovskou silou 260 kW zatlačit do sedaček, vykroužit ve 150 km/h ukázkový oblouk v té nejostřejší zatáčce, a přitom převést pohodlně posádku z jednoho konce republiky na druhý.
Samozřejmě největším klenotem je srdce tohoto vozu – osmiválec je při běžné jízdě fantasticky kultivovaný, ani o něm nevíte. Ve středním pásmu se začíná ozývat zlověstné burácení a ve vysokých otáčkách se S5 mění v maniaka. Motor řve, prská a burácí a je to prostě jedna velká paráda. Vše je navíc doprovázeno mohutným zátahem, kterému nechybí gradace, výkonová špička a ukázková lineárnost. Nejlepší je však odezva na plynový pedál, která je okamžitá. Něco takového už v dnešní době mezi novými auty téměř neexistuje. Aby to také nebylo skvělé, když tento motor se dával i do supersportu R8.
Hodně mě překvapila také manuální převodovka, která má krátké dráhy kulisy a kladla slušný odpor, přičemž jí nechyběla přesnost. Spojka byla sice tužší, ale zabírala až úplně dole, což je plus a u koncernových aut neobvyklé. Řazení v tomto autě tak bylo radostí. Ostatně i tuhé a komunikativní řízení je odkazem ze staré školy. Tohle se prostě sakra povedlo.
Ptáte se na kvalitu a provedení interiéru? Potom říkám, představte si dokonalost, tu si dejte na druhou a dostanete vnitřek S5. Všemu vévodí rudé sportovní sedačky v exkluzivní kůži Valcona, úžasné měkčené plasty, stejně úžasné ostatní plasty, luxusní dekory a fantastické ovládací prvky aneb tlačítka. Pokud se rozhodnete hledat chyby, přeji vám hodně štěstí a trpělivosti, protože jsem na žádné nenarazil.
Dokonce i odkládacích ploch je dost a kapsy ve dveřích pojmou velkou 1,5 litrovou láhev. O ergonomii nebo grafickém ztvárnění a rozložení systému MMI se snad není ani potřeba zmiňovat. Tady Audi už nějakou dobu chyby nedělá.
Osm válců dělá divy
O benzinovém osmiválci 4.2 FSI, který je srdcem S5, už zmínka padla. Tenhle motor se stal velkou chloubou nejen Audi, ale celého koncernu Volkswagen. Od začátku se o něm psalo v superlativech a není divu. Na výkon se v Audi S5 skutečně nečeká. Šlápnete na plynový pedál, osmiválec se nadechne a okamžitě začne servírovat obrovskou porci výkonu a hlavně krouťáku na všechna čtyři kola.
Ten zvuk však mohl mít klidně ještě větší grády a hlavně snáze procházet skrze hráz tlumících materiálů, protože nebýt mírně dunivého laděného výfuku se čtyřmi koncovkami, o sportovní nátuře pohonné jednotky bych neměl ani tušení. A to bych si mohl potom raději zahrát na Playstationu, což vyjde stokrát levněji. Ona totiž spotřeba patří mezi jedno z mála slabých míst celého auta. Teoreticky může klesnout na 9,5 litru, v praxi s tím nicméně moc nepočítejte. Na dálnici v rychlosti okolo 140 km/h motor ukecáte na 10,5 litru, ve městě se rovnou připravte na 13 – 14 litrů a kombinovaně počítejte nějakých 10 – 11 litrů. Není to žádná tragédie, ale bavoráky umí při podobném výkonu jezdit i za 8 litrů.
Dokonalost á la Audi
Tak a nyní přichází už v úvodu zmiňované překvapení roku týkající se samotných jízdních vlastností. Tak za prvé kombinací několika faktorů není Audi S5 tradičně nedotáčivé. Tolik typická nedotáčivost spojená s nepříjemným pocitem těžkého čumáku a špatné ovladatelnosti ve vysokých rychlostech (a to nejen v zatáčkách) definitivně zmizela. Prostě není. Díky změnám v konstrukci obecně v čele s posunutím motorů více dozadu, chytré distribuci točivého momentu mezi kola přední a zadní nápravy, ale vlivem sportovního diferenciálu i levé a pravé zadní kolo, se z Audi S5 stal malý bavorák.
Je to fakt, kterému se z vyhřáté židle v kanceláři možná těžko věří, tak či tak jízda snad v kterémkoliv Audi ještě nebyla nikdy zábavnější. Nedávno mi kdosi řekl, že kus železa na zadní nápravě přece nemůže mít takový vliv. Samotný diferenciál asi ne, ale pokud spojíte neúnavnou snahu inženýrů Audi zlepšit jízdní vlastnosti svých vozů na úroveň maximální neutrality až mírné přetáčivosti a zapojíte do toho něco, co v zatáčkách posílá více síly na vnější, někdy však i vnitřní kolo, vznikne z toho S5 a úžasná zábava za volantem. Mimochodem, pokud máte rádi driftíky na zasněžených a namrzlých zimních silnicích, budete v tomto autě štěstím bez sebe.
Drifty jsou totiž krásně plynulé a přitom snadno kontrolovatelné, navíc v samotném přetáčivém smyku zcela schází vtíravý pocit neovladatelnosti a rostoucího nebezpečí z některých jiných méně vyvážených sportovních aut. Obecně mohu říct, že S5 z hlediska jízdních vlastností následuje nejlepší Audi historie, neboť slibuje naprosto precizní, strojové dokonalou jízdu okořeněnou nově o vynikající zpětnou vazbu od volantu, úžasný posaz za volantem nebo perfektní reakce motoru na plynový pedál.
Kompromis, který musíte milovat
Chce to docela velkou odvahu přiznat si, že Audi S5 není čistokrevné sportovní auto, ale představuje vlastně obrovský kompromis na horní hranici výkonu, komfortu a praktičnosti. Tohle auto není ani čistokrevný sporťák, ani praktické GT. Je to mix výše zmíněného , který dal ovšem vzniknout naprosto geniálnímu stroji, jenž umí v létě i zimě moc bavit, přitom sloužit a navíc poskytovat dostatečný komfort na cestách za prací i zábavou. Kdo chce a potřebuje spojit radost s povinnostmi, nemá podle mě lepší volbu.
« Národní registry se stavy tachometrů nestačí. Bez celounijního řešení to nepůjde Test Volkswagen T-Roc 2.0 TSI. Městská stylovka s pořádným motorem »
