Test ojetiny Mercedes-Benz C300 4Matic W204. Sametové srdce, nudné tělo
Mercedes-Benz třídy C generace W204 v sobě má pořád tradiční DNA značky – klasický hranatý design a nedělá ze sebe něco čím není. Tím myslím zejména, že se nesnaží útočit na sportovní sedany a nevyklepe z vás duši zbytečně tvrdým podvozkem, tedy pokut nemáte ten sportovní. Mercedes vždy uměl udělat plavné auto, které ale zvládalo i rychlou jízdu tak nějak se samozřejmostí a v maximálním pohodlí. A přesně taková je generace W204. Při běžné jízdě se cítíte, jako v limuzíně s dokonalým odhlučněním a odpružením, ale kdykoli můžete šlápnout na plyn a začít vymetat okresky.
Vše umocňuje i přítomnost sametového šestiválce pod kapotou, navíc poměrně vzácného – modelů C300 je na trhu ojetin naprosté minimum. Třílitr zde disponuje výkonem 170 kW a krouťákem rovných 300 Nm. Spolu s pohonem všech kol 4Matic auto vystřelí na stokilometrovou rychlost okolo sedmi vteřin. V jakémkoli případě platí, že je motor fantasticky odhlučněný a velmi kultivovaný.
Upřímně mě zklamal jeho zvukový projev, který je velmi nevýrazný a postrádá klasickou šestiválcovou symfonii, místo které divně a nemelodicky hlučí. Samozřejmě se nedá rovnat s řadovou šestkou od BMW, která prostě zní lépe, ale bohužel nedosahuje ani na ostatní V6, například tu od Nissanu. Škoda. Druhou výtku mám pak ležérnímu podání výkonu, auto působí velmi ospale. Je mi jasné, že na vině je především automatická převodovka 7g-Tronic, která byla ve své době daleko za rivaly od BMW nebo AUDI. Řadí pomalu a dlouho nechá sepnutý měnič. V kombinaci s dlouhými kvalty je to zabiják jakékoli dynamiky. Druhým viníkem je pohon všech kol 4Matic, který přidává na hmotnosti a neotesanosti.
Pokud se vrhnu do srovnání s dobovým konkurentem, BMW 330i E90, Mercedes odchází poražen ve všech ohledech s výjimkou komfortu podvozku. Ve své podstatě jsou to auta pro úplně jiné lidi a podobné jen na papíře. BMW je sportovní, hbité, rychlé s fantastickou řadovou šestkou pod kapotou a vytříbeným mechanickým řízením. Mercedes je klidný, ležérní a houpavý parník, který do sportování musíte vyloženě nutit a nebude vám to příjemné. Stejně jako v BMW není příjemné jezdit pomalu. Ne, nejsem zaujatý ani pro jednu značku, tohle je prostě tak.
Mnoho bodů neposbírá ani řízení, které se dá přirovnat spíše ke kormidlování. Volant má sice tuhý odpor, ale necítíte v něm vůbec nic. Má dlouhý převod, ale auto na povely reaguje naštěstí docela hbitě. Céčko je prostě o relaxaci a komfortu. Za volantem jsem se cítil příjemně a užíval si každý kilometr cesty v pohodlí. Nedokážu si představit moc jiných aut, ve kterých bych chtěl denně dojíždět za povinnostmi. A co teprve, když dojde na delší cesty. Dálnice je totiž přesně to prostředí, kde se tento automobil cítí úplně nejlépe a kde naplno vynikne potenciál vidlicového šestiválce. Komfort a pružnost cestování je vytříbený. Spotřeba byla lehce vyšší díky čtyřkolce a automatu, během týdenního testování se zastavila na 12 litrech. Většinou jsem jezdil město, dálnici a okresky. Nutno podotknout, že ne zrovna předpisově.
Jak je na tom interiér? V toto období Mercedes zpracováním a designem interiéru na konkurenci ztrácel, ale nečekejte žádnou tragédii. Problém je v zastaralém designu a na některých místech slabší kvalitou materiálů. Za mě osobně je nejdivnějším řešením display infoteinment systému ve schránce na vrcholu palubní desky. Ta jde dle libosti zavřít – třeba při parkování, aby display nelákal zloděje. Nápad dobrý, zpracování do reality slabé! Pochválit však musím fakt, že v interiéru nic nevrže.Sedadla jsou široká a zároveň s měkce naladěným podvozkem odvádí velmi dobrou práci. U posezu za volantem si není na co stěžovat a čtyřramenný volant hezky padne do ruky. Samozřejmě nečekejte výraznou oporu v zatáčkách.
Testovaný kus z roku 2008 od AAA Auto měl najeto 146.000 kilometrů a jistě jste si všimli, že se jedná o verzi určenou pro americký trh. Stav vozidla byl i po deseti letech velmi zachovalý.
Na co si dát pozor?
Céčko je odolným vozem, který většinou do ¼ milionu najetých kilometrů nemá žádné výraznější problémy a to ani s přední nápravou na rozbitých českých silnicích. Pokud nastane nějaký zásadní problém při menším počtu najetých kilometrů, většinou se jedná o vůz se stočenými kilometry. Ve skutečnosti má řada céček najeto po pěti, šesti letech provozu více než 300.000 km, což je hranice při které je nutné počítat s velkými výdaji. Mám na mysli investice do podvozku, filtru pevných částic, vstřikovačů, turbodmychadla nebo do repase automatické převodovky.
Ceny „céčkových“ Mercedesů poslední generace spadly na velmi příjemnou úroveň. Mohou za to vysoká prodejní čísla v sousedním Německu, kde se třída C dlouhodobě velmi dobře prodává. Za cenu nové, naprosto „oholené“ Fabie, pořídíte pětiletý pohodlný vůz s robustní technikou, nesrovnatelným komfortem odpružení a daleko vyšší bezpečností. U masově prodávaného Céčka se navíc nemusíte obávat nepřiměřených nákladů na servis. Většina prodaných Mercedesů byla vybavena tzv. Integrovaným servisním paketem, který zaručuje po dobu šesti let předepsané servisní prohlídky zdarma (zákazník platí jen spotřební díly, např. brzdové komponenty). Ani po této době není potřeba zoufat. Většinu běžných dílů na „céčko“ seženete z druhovýroby.
Mezi časté závady patří nefunkční sklápění bočních zrcátek, koroze na zadním držáku otevírání kufru u prvních ročníků, základní laky karoserie náchylnější na mechanické poškození, vlhkost ve světlometech, výpadky koncových světel z důvodu nedoléhajících konektorů žárovek, občas nefunkční systém Comand nebo parkovací brzdy, problémy se vstřikovači u dieselů (slabší akcelerace a přechod motoru do nouzového režimu), nefunkční měřiče hmotnosti vzduchu (přerušovaný tah). Pro informaci uvádím i orientační ceny náhradních dílů: přední spodní rameno – 4.800 Kč originál / 3.000 Kč druhovýroba, přední tlumič pérování 6.200 Kč / 4.800 Kč, spojková sada – 13.500 Kč, dvouhmotový setrvačník – 25.000 Kč, přední brzdové kotouče – 2.400 Kč / 1.500 Kč.
U dieselů pozor na opotřebené vstřikovače common railu, rachtající dvouhmotové setrvačníky či ucpané filtry pevných částic. Vadné vstřikovače přitom mnohdy prozradí typické cvakání či nerovnoměrný běh pohonné jednotky. Známé jsou také problémy s parkovací brzdou. Rozhodně při výběru vozu její činnost prověřte.
Kromě těchto zmíněných častějších závad je testované Céčko spolehlivým a kvalitně zpracovaným vozem a vůbec bych se do něj nebál investovat. Jak se říká, nejde tak úplně o auto, ale o to, jak se o něj jeho majitel stará.
« Legendární Toyotu Sports 800 našli zrezivělou v garáži. Podívejte se, jak ožila Víte, kde koupit levná kvalitní alu kola? My ano! »
