TEST ojetiny Nissan Juke 1.2 DIG-T. Stylový crossover na základech Dacie.
Nissan Juke je u mě taková stálice. Řídil jsem ho ve všech myslitelných variantách včetně exkluzivní sportovní verze Nismo RS a vždy se mi líbil. Je to hravé a originální auto, které navíc používá dost jednoduchou a spolehlivou techniku. Málokdo totiž ví, že je postavený na stejné platformě jako Dacia Duster. To slibuje časem prověřenou odolnost a výdrž. Většina motorových a podvozkových dílů je tedy hojně zastoupena na trhu za dobré ceny, problém je jen u některých specifických dílů, které jsou na Juke drahé.
Dnes se podíváme, jak takový Juke funguje jako ojetina. Na trhu jich je k prodeji docela hodně a ceny jsou velmi příznivé. Do testu jsem si u prodejce AAA Auto vybral verzi po modernizaci s novým motorem 1.2 DIG-T, který se jeví jako ideální volba zejména pro městský provoz. Mějte na paměti, že pohon všech kol se pojí výhradně s motorem 1.6 a převodovkou CVT. Tady tedy mám přední náhon a manuál.
Facelift znamenal zcela nový tvar a grafiku horních světlometů a doplněny jsou i o LED diody denního svícení. Jiná jsou i klasická kulatá světla s xenony a nový vzhled předního nárazníku. Ten přidává několik zajímavě řezaných nádechů a lakovaných částí v kontrastní barvě. Vzadu je to stejná písnička, a tak se auto změnilo výrazněji, než by se mohlo zdát.
V interiéru se nic moc nezměnilo a Nissan si nechal trumf až na konec – velikost kufru! Jo, za to se malému Juku všichni dříve smáli a říkali si, co to je za špatný vtip! Teď je k dispozici 354 litrů. Bylo toho dosaženo údajně jenom změnou tvaru podlahy. Uvnitř Nissanu Juke se budete cítit skutečně velmi dobře. Interiér vypadá moderně, neobvykle a má takový levný hi-tech nádech. Řadící páka šestistupňového manuálu je hned při ruce a volant padne perfektně do rukou. Potěší i nová generace systému Nissanu Connect, který zahrnuje 5,8 palcovou dotykovou obrazovku, technologii plánování tras na dálku mimo vůz Google® Send-To-Car, satelitní navigaci a podporu Bluetooth. Nechybí ani couvací kamera, automatická světla, stěrače s dešťovým senzorem, automatická klimatizace a podpora USB.
Juke nabízí také dynamický systém řízení, díky kterému si řidič může přepínat předvolené jízdní režimy v závislosti na to, jakou má zrovna náladu a nebo jak rychle potřebuje být z bodu A ve svém cíli. Zvolit si můžete tři režimy – Eco, Normal a Sport. Jejich funkci doslovně popisuje název a tak je jasné, jak auto bude reagovat. Mění se citlivost a odezva motoru na plynový pedál, tuhost posilovače řízení a funkce klimatizace. A opravdu to funguje a rozdíl je citelný.
Plasty v interiéru jsou bohužel tvrdé, ale kvalita jejich slícování je na velmi dobré úrovni. V rámci sladění s exteriérem jsou některá místa interiéru lakována a dodávají celému vzhledu interiéru šmrnc. Jedná se o středový tunel kolem radící páky (který svým tvarem připomíná nádrž motocyklu, což je prostě cool), opěrky loktů ve dveřích a okolí výdechů klimatizace. Jo a moc se mi líbí tvar vnitřních klik dveří!
Největší novinka se skrývá pod kapotou – přeplňovaný čtyřválec 1.2 DIG-T s výkonem 85 kW a točivým momentem 190 Nm. Jednotka má sice o 1 kW méně, než starší atmosféra 1.6, ale zato vyšší kroutící moment. Ten spolu s přeplňováním zajišťuje lepší dynamiku a dostupnost maximálního výkonu. Motor překvapuje naprostou kultivovaností prostou jakýchkoli vibrací a nežádoucích zvuků. Jediné, co lze slyšet, je odfukování turba. Akustický komfort a dynamika se jistě zlepšila, ale zároveň Juke ztratil kus charakteru. Motor nemá žádné charizma a zvuk, nic! Jen plní svou práci na jedničku, ale přidanou hodnotu nečekejte. Počítat musíte i s výraznou prodlevou turba a pomalejšími reakcemi na plynový pedál. Chyba je to asi jenom v mých petrolheadských očích, ale Juke mě vždy bavilo točit, vyždímat každého koně pod kapotou a pak ho hodit tvrdě do první zatáčky. To auto totiž nebylo jiné jen vzhledem, ale v rámci crossoverů vždy mělo bezkonkurenčně dobré jízdní vlastnosti.
A spotřeba? Ta je závislá na stylu jízdy. S velkým sebezapřením se dá jezdit mezi 6 a 7 litry, trošku svižněji to jde za 8 a dynamicky už je to vysoce nad deset. Tady je konkurence dál a umí spotřebu odladit lépe. Navíc mi i poměrně vadí velmi nízký objem palivové nádrže 46 litrů. V kombinaci s vyšší spotřebou je nutné tankovat dost často a zejména na delších trasách to není nic příjemného. Skutečnou radost mám z fantastického řazení. Řadící páka je vlastně hned u volantu a jednotlivé “kvalty” zapadají do svých drah s naprostou přesností. Potěší také mírný mechanický odpor a už teď je jasné, že bude při dynamické jízdě řazení a podřazování skutečnou radostí. Co se jízdy v zatáčkách týká, tady dokáže Juke opravdu nezvykle dominovat. Juke ochotně poslouchá povely od volantu a díky relativně krátkému rozvoru hbitě vykrojí jakoukoliv zatáčku. Ve městě je sice podvozek tvrdší a naopak při velmi rychlé jízdě se umí rapidně zhoupnout, ale svou stopu drží s úsměvem a dokonce přitom nepůsobí nijak upoceně.
Na co si dát pozor?
Juke se u nás začal prodávat v roce 2010 se třemi motory. Základní motorizací byla v té době zážehová atmosférická šestnáctistovka s výkonem 86 kW. Pokud jezdíte často sami a pohybujete se v městském provozu, můžete si ji s klidným svědomím pořídit. Dalším motorem, který byl v nabídce hned od začátku prodeje je 1,6 DIG-T. Jde o benzínový motor s turbem, který má výkon 140 kW. Mezi ojetinami není příliš rozšířen kvůli tučnému příplatku. Většinou si jej kupovali lidé, kteří potřebovali pohon 4×4 a kterým zároveň nevadil automat CVT.
A pak tu máme diesel 1,5 dCi (81 kW) od Renaultu. Ten také není mezi ojetinami tak rozšířen, jako benzínová šestnáctistovka, nicméně vybrat se dá. Jde o poměrně spolehlivý motor, který se vám servisně vyplatí hlavně při vyšším nájezdu. Úsporný motor byl v roce 2013 výrobcem lehce přepracován a byl u něj navýšen točivý moment z 240 na 260 Nm. Prozatím majitelům slouží bez větších problémů. U motoru nezapomeňte na výměnu rozvodového řemenu, interval je šest let, což odpovídá stáří prvních ročníků.
Před nákupem se zaměřte na kontrolu spojky, ta nevydrží mnoho a pokud bude mít auto najeto kolem 100 000 kilometrů, je pravděpodobnost nutné výměny vyšší. Tady si na výměnu připravte asi dvacet tisíc. Se spojkou – konkrétně vadným dvouhmotovým setrvačníkem – mimochodem měly potíže i verze 1.2 DIG-T nabízené od roku 2014. CVT převodovce bych se raději při vybírání ojetin vyhnul, zvláště pokud si chcete auto ponechat delší dobu. Do budoucna zde hrozí drahé servisní náklady. Pokud budete mít na výběr, volte vůz s šestistupňovým manuálem.
Malá servisní prohlídka vyjde na 4500 korun, tedy standardně rozumná cena. Problém může nastat u některých specifických dílů, což u asijských výrobců zvykem. Zmíním třeba jen cenu škrticí klapky na základní benzinovou šestnáctistovku: 44 000 Kč. Za ně by vám servis dieselů dokázal u 1.5 dCi zrepasovat všechny vstřiky i s čerpadlem, a ještě by zbylo. Ceny ojetin začínají na 200 000 Kč a pohybují se do 400 000 Kč. Za cca 300 000 Kč dnes seženete tří až čtyřleté kousky s nájezdem jen několik desítek tisíc kilometrů.
« Puristické Porsche 911 Carrera T: Nemá rádio, kliky ani zvukovou izolaci, ale přibyl manuál a samosvor! BMW neuhlídalo podobu nové X2. Ta teď koluje internetem. »
