10 aut, která psala historii (4. část)
Nový, hybridní, super-moderní supersport. Můžete namítnout, že nejnovější hybridní supersporty zatím do historie nijak moc nezasáhly. Jenže zdání klame a tyto auta začínají éru rychlé a elektrické budoucnosti sportovních aut. Určitě se ptáte, proč jsem tady nepsal článek o Porsche 918 nebo o McLarenu P1… Odpověď je velice jednoduchá, jsem velký fanoušek Ferrari, tak prostě koník z Maranella vyhrál.
LaFerrari (v překladu ‘‘To Ferrari‘‘) je nástupce legendárního Ferrari Enza. Auto bylo představeno na Ženevském autosalonu v roce 2013. Zajímavostí je, že všechny vozy byly vyprodány ještě předtím, než se vědělo, jak budou vůbec vypadat. Celkem z výrobní linky sjede 499 různě nakonfigurovaných typů. I když… Nový prezident Sergio Marchionne (13. září nahradil dosavadního prezidenta Luca di Montezemolu, který dobrovolně odešel) plánuje rozšířit výrobu tohoto hybridního hypersportu kvůli vyššímu výdělku. Ale to už je na jiné, dlouhé povídání. Radši si teď řekněme něco o té nadčasové technologii, kterou za několik let můžeme čekat u většiny supersportovních aut.
Pohání jej vidlicový dvanáctiválec o objemu 6.3 litru. Ten má výkon 800 koní, dosahuje ho v neuvěřitelných, famózních, brutálních, astronomických a extrémních 9 250 otáčkách za minutu (na tak velký dvanáctiválec je to opravdu nezvyklé číslo). Točivý moment má hodnotu 700 Nm. Ferrari teda vyrobilo nejvýkonnější atmosférický motor na světě. LaFerrari produkuje 330 gramů CO2 na 100 kilometrů a spotřeba je přibližně 14 litrů na 100 kilometrů (jenže to s tak výkonným autem nikdo nedokáže J). Výkon na zadní kola přenáší sedmistupňová dvouspojková převodovka.
Tomuto skvělému motoru vypomáhá taky elektromotor, který má výkon 163 koní a ‘‘krouťák‘‘ 200 Nm. Takže kombinovaný výkon je 963 koní a 900 Nm. Z velké hybridní trojky je teda LaFerrari nejsilnější. V autě se nachází ještě jeden elektromotor (ten má výkon 6 kW), který se stará o počítače, topení, klimatizaci a ostatní systémy. Elektromotor je napojen přímo k již zmiňované dvouspojkové převodovce, ta přenáší výkon na zadní kola. Hmotnost akumulátorů ve Ferrari je pouze 60 kilogramů (to je nejmíň z konkurentů). Baterky se dobíjejí hlavně při brzdění. Auto nedokáže jet čistě na elektrický pohon, ale to nám vůbec nevadí, stejně by to bylo k ničemu. V Maranellu se s potřebou nijak nezatěžovali (jestliže máte 35 milionů na auto, nějaká spotřeba Vás vůbec štvát nebude). Prostě jednoduše elektromotor využili jako dobrého pomocníka pro dvanáctiválec. Vyplňuje slabší chvilky v nízkých otáčkách a taky mezery při přeřazování. Umí ale ještě jedno malé kouzlo, při průjezdu zatáčkou, kterou jedete bez plynu, zvedne otáčky dvanáctiválce, abyste na výjezdu ze zatáčky vystřelili rychlostí zvuku, no, spíš světla.
Kabát vozu tentokrát nenavrhovala firma Pininfarina, ale samotná automobilka Ferrari. Teda, vzhled vozu diktoval spíš aerodynamický tunel v továrně. Kvůli co nejnižší hmotnosti je téměř celé auto vyrobeno z karbonu. Karbon byl vyráběn technikou jménem spékání (klasická technologie), která je dražší, ale o to účinnější. Pro zajímavost, konkurenční Porsche 918 a McLaren P1 použili techniku vysokotlakého vstřikování RTM, která je levnější, ale méně účinná (těžší). Suchá hmotnost LaFerrari činí pouze 1255 kilogramů. Délka vozu je 4702 milimetrů, šířka 1992 milimetrů a výška jen 1116 milimetrů. Ani tak nízká váha na ty nejlepší jízdní vlastnosti prostě nestačí, takže auto muselo být doplněno o aktivní aerodynamiku. Pohyblivé klapky má na předním difuzoru, podvozku a zadním difuzoru. Dále je tu výsuvné ‘‘žehlicí prkno‘‘, které vykoukne na denní světlo při dravé jízdě pro lepší přilnavost a pro pomoc při brzdění (křídlo, v téměř kolmé poloze pomáhá brzdit silou skoro stejně velkou, jako malý hatchback). Podvozek se dá dle potřeby jízdy přizvednout.
Z nuly na 100 kilometrů za hodinu auto vystartuje pod tři sekundy, mnohem zajímavější je ale zrychlení z 0 na 200 a 300 kilometrů za hodinu, to potrvá 7 sekund a na 300 se auto dostane za neuvěřitelných 15 sekund. Maximální rychlost přesahuje 350 kilometrů v hodině. Můj osobní názor je takový, že se jedná o nejrychlejší auto na světě. Ano je tu brutální Koeniegsegg Agera One – 1 a další překoňovaná monstra, ale popravdě, dokážou ty auta využít tak obrovský výkon? Podle mě ne… V tom přichází na řadu LaFerrari, které umí všech 963 koňských sil na silnici přenést brilantně.
Cena vozu je nějakých 30 – 40 milionů korun dle výbavy. ‘‘Ojeté‘‘ kusy se už dnes prodávají za dvojnásobnou cenu (přes 60 milionů korun). Jenže LaFerrari si nemůže koupit jen tak nějaký milionář, ale Ferrari Vás musí kontaktovat o nabídce samo. Jednou z podmínek je taky vlastnictví minimálně pěti kusů vozů Ferrari a minimálně jednoho auta z legendární šestice Ferrari 250 GTO, 288 GTO, F40, F50, Enzo nebo 599 GTO. Pokud budete mít štěstí, šedesát milionů v kapse a sáhnete po již ‘‘použitém‘‘ vozu, tak ani jednu podmínku splňovat nemusíte.
« Nadopované Bentley Mulsanne Česká mediální žumpa – Statistika vrahů »
